Diagnóza: překvalifikovanost. Nepřijímat!

Fenomén překvalifikovanosti není nic nového, avšak ani něco, co by se dalo změřit nebo definovat exaktními parametry. Svůj podíl na přijetí či nepřijetí uchazečů však mít může.

Studium, studium, studium… ale co praxe?

Často se na ní podílí nepoměr mezi délkou a množstvím studia a praxí v oboru. „Deset let studia na vysoké škole vypadá příliš akademicky, a pokud během nich člověk nepracuje, může působit odtrženě od reality. Společnosti pak mají pochybnosti o tom, zda by daného člověka práce bavila,“ podotýká Lukáš Dočkal, řídící partner recruitment společnosti Advanced Search Technology. Podobný názor má i konzultantka Kateřina Gruňová z partnerské pobočky Talentor Advanced Search. „V rámci studia bych doporučila získávat první pracovní zkušenosti formou brigád, ideálně v oboru, kterému se chcete profesně věnovat – třeba jako asistent. Pokud se rozhodnete po ukončení vysoké školy studovat další obor, doporučila bych zvážit kombinovanou formu studia a zároveň si již hledat uplatnění na relevantní pozici,“ říká Gruňová a pokračuje: „Kdybych měla použít příklad, tak třicetiletý absolvent bez jakékoli praxe bude mít situaci na trhu práce velmi komplikovanou. Pokud se samozřejmě nejedná o speciální odbornost, nebo odvětví s výrazným převisem poptávky nad nabídkou, jako tradičně IT, ale i zde již je praxe nezbytností.“

Vynechat položky? Otázka je co a za jakých okolností

Pokud vás zaměstnavatelé odmítají s tím, že jste pro ně příliš kvalifikovaní (a tím i drazí), je někdy dobré najít v sobě trochu sebezapření a svůj životopis vždy přizpůsobit dané pozici. Cílem totiž není ukázat svému potencionálnímu zaměstnavateli, že toho „umíte hodně“, ale hlavně to, že umíte to, co se od vás očekává.
Ve svém CV toho můžete docílit tak, že podrobněji rozepíšete náplň studia či jiného vzdělávání na úkor toho méně relevantního. Totéž se doporučuje i ve výčtu praxí. Někdy je dokonce žádoucí ty pro zaměstnavatele „nezajímavé“ pozice rovnou vynechat (ne však tehdy, byla-li daná činnost v určitém období zároveň vaší jedinou). Podle Lukáše Dočkala se však pro „výmaz“ té které pozice ze svého životopisu rozhodují uchazeči i z daleko prozaičtějšího důvodu: snaží se tak zakrýt časté střídání zaměstnavatelů.

Praxe v zahraničí: je na škodu?

Pokud jde o praxi či studium v zahraničí, pak ty většinou zdrojem odmítnutí nebývají. „Práce v zahraničí se dnes velmi cení. Máte možnost profesně i osobnostně vyzrát a získat velmi dobrou úroveň cizího jazyka,“ říká Dočkal. Ovšem i když mohou napovědět mnohé o vašich jazykových schopnostech, mohou zároveň takové pracovní zkušenosti paradoxně navodit i dojem ztráty kvalifikace – například tehdy, když pyšně uvedete, že jste sice strávili dlouhé a přínosné tři roky života na Novém Zélandu, ale po celou dobu jste tam pouze sbírali ovoce.
Na problém překvalifikovanosti však nejčastěji narážejí lidé, kterým si již delší dobu nedaří najít zaměstnání, a tak se nakonec hlásí i na pozice, které zdaleka nedosahují jejich kvalit. „Tito lidé jsou často ochotni smířit se s pozicí nižší, jen aby mohli začít pracovat,“ říká Dočkal.
To dokládá i dnes již pracující absolventka České zemědělské univerzity v Praze Jana Zdvihalová: „Po ukončení školy bylo na moji kvalifikaci málo míst, a pokud se nějaké objevilo, neměla jsem dostatečnou praxi. Takže jsem se začala rozhlížet po pozicích nižších. Tam ale zase nastal problém s tím, že mě firma nechtěla zaplatit kvůli příliš vysokému titulu,“ říká Jana, která vystudovala obor Speciální chovy. „Pozice vyloženě pro absolventy bez praxe jakoby neexistovaly. Poté, co jsem začala odpovídat i na nabídky s nižší kvalifikací, mi bylo odpovídáno, že bych sice vzděláním vyhovovala, ale kvůli svému titulu si mě firma nemůže dovolit. Moje snahy u pohovoru přesvědčit, že bych pracovala i za plat pro středoškoláka, byly zbytečné,“ popisuje dále své útrapy Jana.
Rozhodla se proto pro variantu „zeštíhlení“ svého životopisu. „Vymazala jsem studium druhé VŠ, ale na pohovoru se na to stejně přišlo. Nakonec se to obrátilo proti mně a všichni se dotazovali, proč v CV zatajuji informace. Motivační dopis a CV jsem nakonec dala dohromady s kamarádkou, která pracuje v personální agentuře,“ svěřuje se Jana. A jak dodává, po mnoha neúspěšných pokusech na pohovorech stejně nakonec našla uplatnění díky kamarádovi, který ji osobně doporučil.

„I skladník může číst Vergillia v originále“

Dojem „překvalifiko­vanosti“ ovšem mohou u uchazečů podporovat jakékoli prvky, díky nimž zkrátka „vyčnívají z řady“. „Mohou to být jazykové znalosti, osobnostní kvality… Cokoli, čím člověk převyšuje zažitý pohled na to, jaké tak schopnosti a zkušenosti by měl mít člověk, jenž bude zastávat určitou pozici. Nicméně – i skladník si přeci může přečíst Vergilia v originále,“ dodává Dočkal.
A rada na závěr? „Kandidátům, kteří se rozhodli hledat uplatnění, bych doporučila především trpělivost, úspěch nemusí přijít hned na prvním pohovoru,“ shrnuje stručně, avšak explicitně personalistka Gruňová.

Zdroj foto: SXC.hu