Dánsko: Polemizovat či nesouhlasit? Téměř povinnost!

Velmi oblíbené je například Německo, Anglie, Francie, Španělsko či třeba USA. Zabrousit však můžete i do trochu méně „probádaných“ zemí – stejně tak, jako to udělala i Bára Peterová, studentka žurnalistiky na FSV UK, která se loni vydala do Dánska.

Proč sis vybrala právě Dánsko? Dánsko byl trochu neplánovaný výběr. Původně jsem chtěla do země, kde je angličtina mateřštinou, což dle nabídky škol v rámci žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK připadlo na Velkou Británii. Bohužel, nebo možná bohudík, jsem ale neprošla úspěšně konkursem. Teprve v druhém kole jsem si tedy vybrala Dánsko, které v podstatě zbylo jako jedna ze zemí, kde je možné v rámci programu Erasmus uplatnit angličtinu. Kdybych se však měla rozhodovat znovu, nebudu s výběrem žádné ze severských zemí váhat. Školství je tam na mnohem vyšší úrovni než u nás a domluvit se anglicky není problém.

Dá se podle tebe nějak porovnat dánský způsob výuky s tím českým? Na první pohled je jasné, že systém výuky je naprosto jiný než u nás. Učitelé se (stejně jako jinde ve Skandinávii) oslovují křestním jménem, což vytváří mezi studentem a vyučujícím mnohem bližší vztah. Dokonce jsem si všimla, že ani na dveřích svých kabinetů nemají učitelé tituly – pouze jméno a příjmení. Diskuse během hodin je téměř povinná. Polemizovat, nebo dokonce nesouhlasit s vyučujícím, není nic, čeho by se měl student obávat. Samozřejmě za podmínky, že předloží pádné argumenty. Velký důraz je kladen na praxi. Předměty se navíc vyučují postupně, tzn. během určitého období jeden předmět, z něhož se složí na konci zkouška, a poté další.

Jak s vámi – jako zahraničními studenty – bylo nakládáno? Čekala na vás nějaká privilegia? Netroufám si říct, že bychom měli vysloveně privilegia, ale celkový přístup školy byl velmi vstřícný. Bylo znát, že jsou rádi za každého zahraničního studenta, který k nim přijede a od něhož můžou načerpat informace a zkušenosti. Na rozdíl od vyučujících u nás, kteří se vůbec nezajímají, co student v zahraničí viděl, slyšel a co z toho by se případně dalo využít na domácí fakultě. První týden semestru pro nás škola naplánovala několik akcí – prohlídku radnice, kurz dánštiny, pizza party apod.

Můžeš trochu popsat strukturu programu, který jsi studovala? The Danish School of Journalism (Danmarks Journalisthojskole) otevírá pro zahraniční studenty tři jednosemestrální a jeden dvousemestrální program. Já jsem se zúčastnila jednoho z těch jednosemestrálních, a to International Semester. Jak z názvu vyplývá, účastní se ho studenti v podstatě z celého světa – moji spolužáci byli nejen z jiných evropských zemí, ale také z USA, Kanady, Austrálie či Jižní Koreje. Jedinou nevýhodou možná byla pevně daná struktura programu, tedy co se týče předmětů. Nelze je navolit, rozvrh je předem daný školou. Během semestru jsme měli pět předmětů – International Newsgathering, EU Workshop, Stereotypes, Risk Reporting a Final Project. Výuka zabrala mnohem víc času, než na co jsem byla zvyklá z domova. Na druhou stranu se ale nejednalo o čtení knížek a následné psaní seminárních prací. Jak jsem již zmínila, praxe je téměř na prvním místě, neustále jsme tedy psali články, točili videa, fotili. Nedokážu přesně spočítat, kolik času mi to zabralo (propozice mluví o 120 hodinách ke každému předmětu), ale pravdou je, že volného času, myslím, nebyl nedostatek. Zajímavé byly také dva výlety, které jsme během semestru absolvovali. Jeden byl do nedaleké Kodaně (v rámci International Newsgathering) a druhý do Bruselu (v rámci EU Workshopu). Přestože to nebyly výlety v pravém slova smyslu – měli jsme zadanou práci, kterou jsme zde museli zpracovat a následně odevzdat – zpestřilo to celý program a vytrhlo člověka z každodenního chození do školy a ze školy.

Jak jste trávili svůj volný čas? To, co mi z Dánska bude asi nejvíc chybět, je moře. Pikniky na pláži člověk v Česku se spolužáky nezažije!

Kdybys měla stručně popsat dojmy, které sis z Dánska odvezla, jaké by to byly? Dánsko je svým způsobem zvláštní země. Nejen ve školství, ale i v jiných odvětvích jsou na mnohem vyšší úrovni než my. Obecně známé vysoké daně, které tvoří až 60 % platu, tu lidem nepřijdou vůbec divné (zdravotnictví je tu bezplatné). A každý student na vysoké škole dostává měsíčně příspěvek či, chcete-li, kapesné od státu, z něhož je možné krásně vyžít. Někteří studenti sice na brigády dochází, ale pravidlem to není. Také neexistuje maximální věk studenta. Každý má určitý počet měsíců, které může věnovat studiu. A je jedno, kdy se rozhodne je využít. Lze tedy například vystudovat bakalářský obor, pak několik let cestovat či pracovat a pak se znovu vrátit do školy. Na druhou stranu se v Dánsku setkáte s tím, že většina obchodů má v sobotu otevřeno pouze dopoledne a v neděli pouze pokud je první v měsíci. Mezinárodní platební karty jsou v obchodech všeobecně spíše neakceptovány… Nezbývá tedy, než se skamarádit s bankomatem. Kolo je běžným dopravním prostředkem. Hromadné dopravní prostředky ve městě jsou totiž poměrně drahé (a to i pro samotné Dány), jezdí ve velkých časových odstupech a ještě ne přímo v čas uvedený v jízdním řádu.

Doporučila bys školu, na které jsi studovala, i jiným studentům? Studium na The Danish School of Journalism bych určitě každému vřele doporučila. Výuka je po všech směrech kvalitní. Zkusila jsem si v praxi věci, které bych si v životě na žurnalistice v ČR nevyzkoušela, poznala lidi z celého světa. Jistou nevýhodou je, že v Dánsku, stejně jako v dalších skandinávských zemích, je bohužel dost draho.

A ještě jedna otázka na závěr: potvrdila bys rčení „pije jak Dán“? Aniž bych tím chtěla Dány pomlouvat, tak určitě ano! Party jsou tam téměř na denním pořádku a piv dokáží vypít opravdu neskutečné množství…