Co po maturitě? Zpátky na střední!

„Na střední jsem studoval technické lyceum, ale bylo to pro mě spíš utrpení, protože jsem hodně bojoval s matematikou,“ začíná své vyprávění o cestě za vysněnou školou Jiří Balát. „Rád jsem fotil a proto jsem si podal přihlášky na fotografické školy, ale nevzali mě. Bratr, se kterým se často radím ve věcech vzdělání, mi nabídl netypické řešení. Prý, pokud mi jde o vzdělání v oboru a ne jen mít titul, nemám spěchat a zkusit vyšší odbornou školu nebo střední se zaměřením na fotografování. Zdokonalím se a zkusím si dát přihlášku na vysokou další rok. A skutečně, našel jsem v Brně jedno učiliště, kam jsem pak chodil.“

Jiří je jedním z mladých studentů, kteří spolkli svou hrdost a po zdolání zkoušky z dospělosti se vrátili zpět na začátek mezi patnáctileté žáky. Během střední školy zjistil, co ho skutečně zajímá, a rozhodl se nevzdát svého snu o umělecké škole a něco mu obětovat. Po maturitě nastoupil opět na denní studium na Střední školu potravinářství a služeb v Brně – na obor zaměřený na fotografii. „Všichni okolo reagovali se zdviženým obočím, ale když jsme řekl, že je to jen dočasně, pochopili mě. A to jsem se raději nechlubil s tím, že jsem na obyčejném učňáku, to by mě měli ještě za většího magora…“ přiznává Jiří.

A jak jeho studium na druhé střední vypadalo? „Požádal jsem si o uznání obecně vzdělávacích předmětů a chodil jen na ty odborné. V pondělí jsem přišel na osmou do školy na jednu vyučovací hodinu, pak jsem měl dvě hodiny volno a pak mě čekala další hodina – bylo to takové roztříštěné. Ale všichni ze třídy mi záviděli, že tam nemusím sedět celý den,“ usmívá se Jiří. „Navíc se v těch odborných předmětech brala spousta základních věcí, které jsem dávno věděl ze samostudia, takže si spolužáci o mě mysleli, že jsem génius. A nejvtipnější bylo, že jsme měli před začátkem školního roku informativní schůzku pro rodiče a spousta přítomných si myslelo, že jsem něčí rodič,“ vzpomíná, jak musel čelit občasným narážkám spolužáků na to, kde má manželku. Přesto však vydržel a nelituje – na druhý pokus se skutečně dostal na vyhlédnutou vysokou školu, na Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati. „Když porovnám své fotografické práce, které jsem odevzdával napoprvé a napodruhé, je to sto a jedno,“ hodnotí svůj pokrok Jiří.

Co tedy studium na druhé střední škole může přinést kromě prodloužení mládí? „Potkal jsem několik učitelů – mistrů odborné výuky – se kterými jsem navázal kamarádský vztah. Jakmile jsem se na druhý pokus dostal na vysokou, přestal jsem do školy chodit – raději jsem si vydělával na studium a pomáhal doma. Ale s mými oblíbenými učiteli se dodnes scházím a konzultuji s nimi mé práce,“ bilancuje Jiří.

„Pro absolventa, který nebyl přijat na vysokou, je druhé studium střední odborné školy poměrně zajímavým řešením,“ uvažuje Tomáš Tichý, který vyučoval tři roky na Jiřího škole právě fotografii. „V současné době je obrovská poptávka po řemeslech, tedy po lidech, kteří dokáží něco skutečně vyrobit, a tato poptávka se zřejmě bude dále zvyšovat. Studium druhé střední školy tedy může být užitečnou formou rekvalifikace.“

K podobné rekvalifikaci se rozhodl i Miroslav Vaněk, který strávil čtyři roky na Střední odborné škole v Luhačovicích studiem uměleckořemeslného zpracovávání dřeva. Přesto se rozhodl podat si po maturitě přihlášku na ateliér grafiky na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, kde strávil další čtyři roky. I díky tomu dnes studuje grafický design na VUT v Brně (z uchazečů brali pouze dva studenty) a podle svých slov je spokojený.

Těžko by však mohli Miroslav i Jiří podobné rozhodnutí dělat bez podpory rodičů. Ne všichni však berou tuto možnost studia za rozumnou. „Obecně mám nedůvěru k tomu, co se dá ve škole získat kromě obecného rozhledu a k tomu asi jedna střední škola stačí. Navíc zdokonalit se dá i jinou cestou. Je lépe provozovat umění pro potěšení, než se mu věnovat ve škole a posléze pro obživu,“ uvažuje poněkud skepticky Robert Duda, otec dvou dětí. Navíc prodloužené mládí může někdo brát i jako nevýhodu. „Jedna moje kolegyně má dvě střední školy, ale jen pro to, že se jí nedařilo dostat se na žádnou vysokou školu. Sama to teď s odstupem času vidí trochu jako ztracené roky. Oproti svým vrstevníkům si tak připadá o čtyři roky opožděná,“ varuje Eva Kalábková, jež má syna na vysoké škole.

Rozhodnutí jít na druhou střední po maturitě tedy není snadné. Oproti jazykovým školám však nabízí další možnost, co dělat v případě nepřijetí na vysokou a zvýšit tak své šance na příští rok. Oběti a přínosy už musí zvážit každý sám.