„České studenty jsem zatím v Bratislavě nepotkal“

8. 2. 2010 | Studium v zahraničí

**Co přivádí českého studenta ke studiu na slovenské vysoké škole? **

Film, konkrétně střih. O filmu jsem snil už nějakou dobu na gymplu. Když jsem dostal svůj první digitální foťák, využíval jsem ho spíš k točení než focení. Jako samouk jsem s ním pak různě experimentoval a když přišlo na rozhodování, kam na výšku, rozhodl jsem se pro střih, kde je obrovský prostor pro kreativitu. Nevzali mě na Univerzitu Tomáše Bati, na FAMU jsem to nezkoušel. Bratislava, kam mě přijali, byla přirozená volba, protože na soukromou školu do Písku jsem jít nechtěl. Že je škola na Slovensku, mi nevadilo, mám k němu pozitivní vztah. Pochází odtud rodina z matčiny strany. Navíc tam studoval také otec, takže jdu vlastně v rodinných šlépějích.

**Jak se k tvému rozhodnutí postavili rodiče a přátelé? **

Přátelé to moc nechápou. Ale nikdy mi to nijak nevymlouvali, spíš se jen divili. A rodiče, kteří mají ke Slovensku vztah, jsou spíš rádi. Hlavně otec. Neustále se vyptává, do kterých hospod tam chodívám na pivo.

**To si ověřuje, jestli chodíval do těch samých? **

Přesně. Třeba hospoda KGB na Obchodní ulici byla oblíbená už za jeho studentských let. Ale od doby, kdy tam studoval, se Bratislava hodně změnila. Je tam spíš převaha kaváren. I moje škola má takovou domácí kavárničku, kde se schází všechny ročníky, tam chodívám nejčastěji.

**Znáš i nějaké další Čechy studující v Bratislavě? **

O těch spíš jen slýchávám od známých nebo vyučujících. Vlastně jednou jsem slyšel na škole mluvit jednu Češku, ale to je veškerý můj dosavadní kontakt s českými studenty na Slovensku.

**Dávají ti Slováci nějak najevo, že jsi pro ně rarita? **

Absolutně ne. Přijímají mě stejně jako jakéhokoliv jiného slovenského studenta.

**A vnímáš mezi svými spolužáky ze Slovenska a kamarády z Česka odlišnosti, co se týká národní mentality? **

No, přijde mi, že jsou Slováci mírně depresivnější než Češi. Ale to bude spíš asi tím, že se na Slovensku díky škole pohybuji výhradně mezi umělci. Podle mého jsme pořád jeden národ.

**Pociťuješ obecně nějaké výhody nebo nevýhody z toho, že jsi Čech na Slovensku? **

Asi se mi hůř čte ve studijních materiálech, protože jsou slovensky. Ale na druhou stranu můžu psát, jak chci, protože Slováci stejně českou gramatiku neznají tak dobře. Jinak peníze nemusím měnit, mám slovenský účet a z toho všechno platím a kdekoliv v bankomatu můžu vybrat eura. Jiné problémy mě nenapadají.

**Ani s dopravou? **

Je pravda, že ta je na mém studiu to nejkomplikovanější. Spojení do Opavy není ideální, ale to se nedá nic dělat, kvůli mně řády měnit nebudou. A také nemůžu uplatňovat studentské slevy.

**Jak to tedy děláš? **

Kupuji si mezinárodní zpáteční lístek, který platí celý měsíc. Pro vlaky bych si mohl teoreticky studentskou slevu zařídit, ale zvlášť pro každou zemi. To bych pak musel za jízdy kupovat znovu lístek po přejezdu na českou stranu, ale s poplatkem.

**Ani s hledáním ubytování jsi neměl žádné potíže? **

Ne, to mi na začátku stejně nabídla škola. Druhá věc je ale přijatelná kvalita a cena. Teď bydlím na koleji, kterou jsem si zařídil sám. Za sto padesát euro za měsíc. Jsem sám na pokoji, mám tam vlastní pokoj i kuchyňku, sociální zařízení je na buňce. Nemám si na co stěžovat. Ale první čtyři měsíce jsem bydlel v Mlýnské Dolině a to byla úplně jiná káva. Kolej byla spíš odporný squatt s posprejovanými chodbami, rozbitými záchody a dvěma sprchami pro celé patro. Kuchyňka tam pro jistotu nebyla žádná. Přístup personálu byl tragický. Kradlo se tam. I náš pokoj vykradli – uspali nás plynem a vzali notebooky. Pouze ten můj zůstal, protože jsem jej prozíravě zamykal. Každý večer tam byly nespoutané pitky do ranních hodin a nedalo se tam spát ani učit. Někdy ráno se člověk probudil a musel se brodit rozházenýma odpadkama po celé chodbě, aby se dostal do zakrvavené sprchy… nemusím zdůrazňovat, že to nebylo zrovna příjemné.

**Rozhodl by ses tedy po všem, co jsi zatím zažil, opět pro Slovensko? **

Jakmile jsem se přestěhoval, už se mi na Slovensku nestuduje špatně. Ale jestli bych se rozhodl znova pro Slovensko… přiznávám se, že na to neumím odpovědět. Nemám s čím srovnat. Třeba budu ve studiu pokračovat na magisterském stupni právě doma. Kdo ví. Uvidím, kam mě život zavede.

foto: archiv Fabiána Frončeka

// Fabián Fronček (20 let) se narodil v Opavě, kde vystudoval Mendelovo gymnázium. Během dětství strávil také rok ve škole ve Vermontu a Minnesotě (USA) díky otci, který na tamní univerzitě přednáší matematiku. Nyní studuje Filmovou a televizní fakultu Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, obor střihová tvorba. Rád tvoří, ať už se jedná o texty, kresby nebo filmy. Největší inspirací je mu přítelkyně Diana. //