Au-pair ve frankofonní zemi

Práce au-pair je v ledasčems specifická. Více než o klasickou brigádu jde o obvykle poměrně dlouhodobé soužití s hostitelskou rodinou, do které je potřeba zapadnout. Utvoříte si obvykle vztah s dětmi, o které se staráte, a musíte se sladit s životním rytmem dané rodiny. Kromě hlídání dětí často patří mezi povinnosti au-pair také výpomoc v domácnosti. Na zkušenosti ze zahraničního pobytu jsme se zeptali dvou studentek Masarykovy univerzity.

Iva Grajcarová: Když vše funguje, jak má, můžete si vydělat i zlepšit jazyk

Iva Grajcarová (22 let) byla v době svého zahraničního pobytu studentkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, konkrétně studovala pedagogické asistentství českého a francouzského jazyka.

Kde jsi byla jako au-pair a jak ses k tomu dostala?

Jako au-pair jsem působila v Poitiers, ve Francii. Dostala jsem se k této práci přes jednu z internetových stránek, které takovou práci zprostředkovávají – www.aupair-world.net.

Jaká je tvá zkušenost s au-pair pobytem?

Moje osobní zkušenost s au-pair pobytem nebyla příliš dobrá, ačkoliv světlé chvilky se našly, a to z několika důvodů. Dostala jsem se k rodičům, kteří měli zcela jiný názor na výchovu než já – jistě to bylo dáno i kulturními rozdíly mezi Francouzi a Čechy. Rodiče sami nezvládali ukáznit svoje děti, když bylo třeba. Mnohdy bylo na mě samotné, abych si poradila s dětmi, které byly nevychované a nerespektovaly ani mě, coby cizího člověka, který přišel do jejich rodiny a měl se stát jakousi jejich starší sestrou, ani svoje vlastní rodiče. Bylo velmi těžké zavděčit se jak dětem, tak rodičům: děti si chtěly jen hrát, zatímco rodiče, ačkoliv mi tvrdili, že mým úkolem je pouze zapadnout do rodiny, chtěli, abych jejich děti vychovávala.

Byl tvou hlavní motivací výdělek, nebo spíš touha zlepšit si jazyk? A kolik je možné si jako au-pair vydělat?

Co se týká výdělku, cizinci – alespoň Francouzi – tvrdí, že práce au-pair není opravdová práce, takže slečny au-pair dostávají pouhé kapesné, které se může pohybovat, dle informací, které mám, od 70 do 130 € týdně. Většinou záleží na počtu odpracovaných hodin, ale je to velmi relativní, protože to právě takzvaně není opravdová práce a od au-pair se přece očekává, že bude především členem rodiny. Pak záleží na tom, co vše au-pair dělá mimo hlídání dětí, jestli uklízí, pere, vaří… Jako au-pair do ciziny člověk jede s cílem naučit se cizí jazyk, nebo se v něm zlepšit. Pro mě konkrétně byla motivace dvojí: zlepšit si svou úroveň francouzštiny a vydělat si peníze. Myslím, že pokud vše funguje tak, jak má, dá se dosáhnout obojího.

Z tohoto důvodu bych práci au-pair doporučila ostatním, ovšem pouze za předpokladu, že si o rodině předem zjistí co nejvíce informací. Dobré je kontaktovat například i bývalé au-pair, je možné požadovat i reference učitelů. A také za předpokladu, že budou připraveni takřka na cokoliv, na jakkoliv příjemné či nepříjemné rodinné prostředí. Je třeba si uvědomit, že každá rodina má svá specifika a chování dětí, ke kterým člověk přichází, již bylo a je nějakým způsobem formováno. Znám slečny, které si málem vyplakaly oči, natolik to pro ně bylo nepříjemné, a znám takové – a těch je naštěstí více – které si práci au-pair, přístup rodičů a chování dětí jen a jen chválily. Je důležité nenechat se ničím překvapit a mít nadhled. A pokud to nefunguje, najít si něco jiného.

Petra Detersová: Au-pair pobyt pro mě byl mimo vlastně jakousi meditací o životě jako takovém

Petra Detersová (25) je slovenská studentka navazujícího magisterského oboru psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Na au-pair pobyt vyrazila do Belgie.

Kde jsi byla jako au-pair? Jak ses k tomu dostala?

V belgickom mestečku Court St. Étienne, asi hodinu od Bruselu. Našla som inzerát v informačnom systéme Masarykovej univerzity, hľadala som prácu. Bol to len záskok na jeden mesiac, pretože pôvodná au-pair musela rodinu predčasne opustiť. To mi vyhovovalo, vždy som si to chcela skúsiť na kratšiu dobu, než je obvyklé, což je väčšinou 3–6 mesiacov, ak by sa to náhodou nedalo vydržať.

Jaká je tvá zkušenost s au-pair pobytem?

Rozhodne nezabudnuteľná! Je to veľmi špecifický spôsob spolubytia s druhými ľuďmi a s deťmi, s ktorými si zákonite vytvoríte vzťah, ak máte deti aspoň trochu radi. Zároveň ste však zamestnanec, bývate u cudzích ľudí, jete ich jedlo, máte ich denný režim. Ste skrátka veľmi závislí. Aspoň tak som to vnímala ja a pre mňa je stereotyp a nesamostatnosť ubíjajúca. Na starosti som ale mala 3 deti, z toho jedno fyzicky i mentálne postihnuté, nebolo to nič jednoduché. Denná rutina skoro nedovolila nejakú tvorivosť: ráno nachystať pre všetkých raňajky, upratať, doobeda sa venovať domácim prácam, príprava obeda, potom hodina siesty, kedy som si stihla vyjsť do svojej izby a na pár minút vydýchnuť, teda občas, ak najmenší spal, potom príprava olovrantu, večere, kúpanie, ukladanie k spánku… Môj pracovný deň trval od 8 do 20 a potom sme mali prvé teplé jedlo dňa – spoločnú večeru s rodičmi. Keď opomeniem, aké je pre mňa takéto fungovanie rodiny nepochopiteľné – matka detí bola doma, otec skoro nikdy, deťom som sa venovala ja – bola to pre mňa vlastne meditácia o živote ako takom. Bol to čas na premýšľanie o svojej vlastnej budúcej rodine, o vzťahoch, o svojej predstave spolužitia a výchovy.

Kolik se tak dá jako au-pair vydělat?

Peniaze určite neboli motiváciou, 500€ za mesiac takejto práce je podľa mňa značne podhodnotené vzhľadom k tomu, že som si sama platila cestovné náklady. Ako som spomínala, najväčšou motiváciou bola skúsenosť a tá to vyvážila.

Doporučila bys to ostatním?

Keď sa ma rodičia detí pred mojím odchodom pýtali, či by som do toho šla znovu, povedala som im: „Désolé, mais jamais“ – „Ľutujem, ale už nikdy“. Podmienky by museli byť nastavené inak, rada by som sa s deťmi napríklad viac učila, bavila, hrala s nimi na nástroje, skrátka sa im venovala a chcela by som viac zapadnúť do rodiny, aby sme nemali s rodičmi vzťah založený len na pracovnej zmluve. Dozvedela som sa na konci môjho pobytu, že aj pre matku to bolo náročné, striedať au-pairky. Sama sa s nimi spriatelila, ako aj deti, a ona vždy na konci leta odišla, z čoho vzniklo vždy len nové sklamanie. Preto si v mojom prípade vraj radšej držala istý odstup. Bolo z toho cítiť, aký osamelý život vedú, aj keď majú plný dom ľudí.

Zdroj fotografií: Petra Detersová, Iva Grajcarová, Stock.Xchng