ANKETA: Novoroční předsevzetí spojené se studiem?

5. 1. 2010 | Stojí za přečtení

Liší se předsevzetí maturujících od těch, kteří už studují vysokou školu? Podle naší ankety zase tolik ne. Cílem nás všech je zdárně dodělat školu a to se také nejčastěji v odpovědích opakovalo. Podle psychologů je však lepší si dlouhodobé cíle rozdělit na dílčí, které se lépe plní. Tím se mnoho studentů neřídí. Přesto se najdou i cílevědomí jedinci s konkrétními plány, které plní každý den.

Otázka pro studenty zněla: „Dáváš si do roku 2010 nějaké předsevzetí spojené se studiem a jaké?“

„Dal jsem si předsevzetí spojené se studiem, to skoro každý. V první řadě projít pololetím, a to bez nějakých problémů. Posléze zvládnout maturitní zkoušku, ze které jsem docela hodně vyklepaný. Je mi jedno za kolik, ale co nejlíp. No a jako jednu z posledních věcí dostat se do Ostravy na vysokou a vydržet tam, ale to už je zase předsevzetí na další rok. A proč to všechno? Protože chci něčeho dosáhnout!“

Jan Šrámek, čtvrtý ročník střední odborné technické školy

„Obvykle si předsevzetí nedávám, ale jelikož jsem v maturitním ročníku, rozhodla jsem se udělat výjimku. Namísto klasických předsevzetí typu zhubnout, cvičit, vyhýbat se divným mužům, naučit se něco nového atd. jsem se rozhodla, že udělám Delf, příjmačky i maturitu, takže jsem si předsevzala, že se budu pořádně učit. Denně si udělám test FC (First Certificate), TSP a test z francouzštiny. Zatím se mi to daří, jenže je teprve začátek ledna, tak uvidíme, jak to půjde dál. Ale myslím si (možná spíš doufám), že se mi to podaří, i když jsem dost líná, protože na druhou stranu jsem také hodně cílevědomá. No uvidíme.“

Jana Horáková, čtvrtý ročník gymnázia

„Předsevzetí si nedávám. Znám se a vím, že se svou ne zrovna silnou povahou bych to nebyla schopná splnit. A pokud chci něco udělat a nebo změnit, nepotřebuju předsevzetí na to, abych to udělala.“

Veronika Brumovská, čtvrtý ročník gymnázia

„Předsevzetí jako takové si nedávám žádné, protože většinou jsem ho nesplnila – nikdy se ale netýkalo studia. Samozřejmě se snažím, aby ten začínající rok byl lepší, než ten minulý. V souvislosti se studiem jsem si slíbila, že se budu snažit udělat co nejlépe všechny zkoušky, tudíž, že se začnu učit – tím pádem mně odpadne spousta starostí a tento rok pro mě snad bude pohodovější, než loňský… Když mám totiž problémy ve škole, dopadají i do mého osobního života a já se sebou nejsem spokojená.“

Petra Zálešáková, druhý ročník UTB, Fakulta managementu a ekonomiky

„Mám předsevzetí. Chci už být konečně zodpovědný, to znamená, že budu chodit na semináře a zkoušky a nebudu už jen opisovat a učit se nárazově. Studuji pro sebe a chtěl bych z té školy konečně něco mít, bavíme se a důležité odkládáme na poslední chvíli – všichni – všechno. Chci z té školy i něco pořádně umět.“

Vlastimil Pustina, druhý ročník Karlovy univerzity, Právnická fakulta

„Ne, nedávám si předsevzetí. Před dvěma a půl roky jsem udělal chybu, co se týče volby školy, a studijní pokrok je mi vcelku ukradený. Chci to ukončit, pročež musím udělat bakalářku, na čemž pracuji, jakož i státní závěrečnou zkoušku, na čemž budu pracovat. Ale nemám plán, že se od února budu dvě hodiny učit, to rozhodně ne.“

Petr Sedlář, třetí ročník Slezské univerzity v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta

„Na předsevzetí moc nevěřím, stejně ho nedodržím. Říkám tomu plány. Letos bych chtěl udělat bakalářku co nejdříve (ideálně teď po zkouškovém), dostat se k bakalářské zkoušce a hlavně musím dokončit všechny předměty abych si nemusel prodlužovat studium.“

Ondřej Navrátil, třetí ročník VUT, Fakulta strojního inženýrství

„Ano, dávám si letos předseveztí a moje velké předsevzetí zní: konečně školu dotáhnout do konce. Protože chci být konečně finančně nezávislý. U mně je škola na prvním místě, protože si už konečně 😀 uvědomuji důležitost mých dnešních rozhodnutí na svou budoucnost.“