Adam Gráf – moje cesta na University of Worcester

Psal se leden 2014 a já se rozhodoval, na které vysoké školy se přihlásím. Po odeslání asi čtyř přihlášek po celé České republice jsem v podstatě náhodou obdržel email od společnosti SCIO, ve kterém byla pozvánka na seminář týkající se studia v zahraničí. Já už měl ale přihlášky odeslané a bral jsem tuto záležitost za uzavřenou. Pravda, vždycky jsem chtěl studovat v zahraničí, ale ta představa pro mě byla tak nereálná a snová, že jsem tuto variantu při výběru VŠ zcela zavrhl. Čistě ze zvědavosti jsem na začátku února na zmíněný seminář, ještě s kamarádem Matějem, vyrazil. Říkali jsme si, že si jen vyslechneme, jak je pro kluky, jako jsme my dva, studovat v zahraničí nemožné, a půjdeme domů.

Seminář, který nejspíš napořád změnil naše životy, měl ale zcela jiný scénář. V místnosti sedělo asi dalších 10 mladých lidí, kteří zřejmě na seminář dorazili se stejným cílem, jako my – jen si to tam odsedět a pak zase pokračovat v přípravách na přijímací zkoušky na naše VŠ v Česku. Přednášející byla velmi příjemná mladá slečna, Klára Macíková, která – na první pohled z vlastní zkušenosti – vyprávěla o tom, jak to chodí a co všechno to obnáší, když chcete studovat v zahraničí. Seminář, kterého jsem se zúčastnil, se týkal především studia ve Spojeném království. Seznámila nás s odlišnostmi českého a britského školského systému, s rozmanitými obory, které lze v zahraničí studovat, zasvětila nás do problematiky financování školného a rovnou nám vysvětlila, jak probíhá přijímací řízení na britské univerzity a co vše je potřeba vyřešit. Dodnes si pamatuji moment, když jsme s Matějem vyšli z té budovy, kde se seminář konal, podívali jsme se na sebe a po krátké chvíli ticha jsme takřka vítězně prohlásili: „Jedeme do Anglie!“

Od tohoto momentu nás čekala ještě poměrně dlouhá a náročná cesta, ale díky Kláře, pro kterou stále nemáme dostatečná slova díků, jsme to zvládli. Tak hezky popořadě. Nejdříve jsem všechny ty informace musel přetlumočit doma a přesvědčit rodiče, že studium v zahraničí není zdaleka tak komplikované a např. finančně náročné, jak si lidé myslí. Poté jsme domluvili schůzku, na které Klára rodičům vysvětlila vše podstatné i nepodstatné ještě jednou, rodiče se ptali na všemožné dotazy a stále více a více jsme se všichni přítomní utvrzovali v tom, že tohle je šance, která se nesmí pustit.

Když rodiče svolili, abych si přihlášku podal, musel jsem sepsat tzv. Personal Statement, což je v podstatě speciální forma motivačního dopisu, ve kterém se uchazeč snaží co nejvíce vyzdvihnout vlastní silné stránky a zkušenosti spojené s vybraným oborem a jehož cílem je přesvědčit čtenáře o tom, že právě on by měl získat dané studentské místo v daném oboru. Kvůli tomuto dopisu jsme s Klárou měli několik sezení a strašně moc mi s tím pomohla, jak po obsahové, tak formální stránce. Druhou část přihlášky tvoří reference, která zdůrazní Vaše silné stránky a podpoří Vás v tom přijímacím procesu. Nejčastěji studenti volí reference od některého z profesorů ze střední, já jsem zvolil přímo svou angličtinářku, aby byla reference psána co možná nejlepší angličtinou. Po několika revizích a kontrolách dopisu i referencí jsme s Klárou přihlášku odeslali. A pak přišlo čekání. Čekání na tzv. Offer letter, ve kterém Vás univerzita buď podmínečně přijímá, nebo nepřijímá.

Asi po měsíci přišla ta vytoužená zpráva – Podmínečně PŘIJAT. Podmínečně znamená, že poslední krok k mému přijetí jsou akademické výsledky, tj. průměr ze všech předmětů maturitní zkoušky nejhůře 3,00 a známka z anglického jazyka nejhůře 2. Tyto podmínky mě osobně velmi motivovaly při přípravách na „maturitu“, jelikož jsem Conditional offer obdržel někdy na začátku dubna, takže jsem měsíc a půl před zkouškou věděl, jaké výsledky musím získat, abych v září nastoupil na Worcesterskou univerzitu. I tato podmínka byla splněna a tudíž jsem byl přijat. Nemohl jsem úspěšně složenou maturitní zkoušku oslavit lépe, než zakoupením letenky na 9.9. z letiště Praha – Ruzyně směr Londýn – Heathrow.

Přijetím ke studiu to ale neskončilo, stále přede mnou a Matějem (i on byl přijat!) stála spousta zařizování. Tak především vyřízení studentské půjčky na financování školného (nebojte se, podmínky jsou pro studenty velmi příznivé a až překvapivě výhodné!). A v neposlední řadě jsem si musel vyřídit ubytování na univerzitních kolejích. Klára ale mně, stejně jako všem ostatním studentům, byla na telefonu a na emailu k dispozici 24 hodin 7 dní v týdnu, se vším nám pomohla a celou tu nepříjemnou administrativu a papírování jsme nakonec zvládli s velkým časovým předstihem a bez větších problémů.

V červnu se tedy konala předodjezdová schůzka, kde jsme byli všichni studenti, kteří jsme měli nastoupit na UOW, většina rodičů a Klára, která s námi znovu prošla vše důležité. Začali jsme kontrolou, zda máme zařízené všechny formální záležitosti, následně nám Klára radila, co si zabalit s sebou do UK a skončili jsme informacemi o společném zářijovém odletu. Suma sumárum, všechno jsme do posledního detailu probrali a poslední co jsme museli udělat, bylo se doma hezky rozloučit se všemi příbuznými, partnery a kamarády a sbalit si na cestu, která nám všem změní život.

Během léta jsme se díky sociálním sítím seznámili všichni čeští studenti a dokonce jsme uspořádali dva společné srazy v Praze. Všichni jsou to skvělí lidé a myslím, že jsem si lepší spolužáky nemohl přát. Kromě nových lidí, jsem se těšil i na Anglii a Worcester, jako takový. Přes prázdniny jsem nedočkavě prohlížel různé fotky, jak to ve Worcesteru vypadá a v září jsme se konečně všichni společně sešli na letišti.

Ani dokonalá připravenost a preciznost nezabránila slzám dojetí a po dojemném loučení jsme se všichni společně vydali „na zkušenou do světa“. Obecně ale mohu říci, že jsme to na letišti zvládli na výbornou, bez větších komplikací a po hodině a půl letu jsme přistáli na londýnském letišti, v zemi královny Alžběty II. Na letišti už na nás čekali dva studentští ambassadoři, kteří nás dovedli k univerzitnímu autobusu a vyrazili jsme směr Worcester. Asi nezáleží na tom, zda jdete studovat do Worcesteru v Anglii jako já, nebo kamkoliv jinam do světa, ale ten moment, kdy už sedíte v autobuse směr Váš nový domov a jste plni očekávání, smíšených pocitů a různorodých myšlenek, ten se snad ani nedá popsat.

Každopádně Worcester jsme si ihned všichni zamilovali. Již od začátku tu o nás bylo skvěle postaráno a lidé z univerzity jsou všichni hrozně moc ochotní a vstřícní. Můžeme za nimi přijít s jakýmkoliv problémem a oni udělají maximum pro to, aby nám ho pomohli vyřešit.

Během prvního týdne jsme si zařizovali bankovní účet, praktického lékaře, seznamovali jsme se s městem, důležitými obchody a hlavně s novými kamarády. Celý první týden byla totiž z mého pohledu jedna obrovská uvítací a seznamovací párty mezinárodních studentů. Druhý týden jsme již navštívili univerzitní posluchárny a učebny, ale jen pro to, abychom se více seznámili s budovami, s profesory, s britskými studenty a se systémem, jakým bude výuka probíhat. Také pro nás byly na tento týden připraveny různé dobrovolné a velmi zajímavé semináře a workshopy, které se již okrajově týkala problematiky oborů, které jsme v následujícím týdnu začali studovat (v mém případě se jedná o obor „Business Management and Marketing“).

Regulérní výuka začala třetí týden v září a všichni profesoři jsou velmi milí, mluví krásně srozumitelnou a pomalou angličtinou. Obecně se mi styl, v jakém je studium v zahraničí koncipované, velmi rychle zalíbil a za sebe mohu tvrdit, že bych se do Česka – kvůli studiu – rozhodně nevrátil. Možnosti, jaké dnešní studenti mají, naše rodiče a prarodiče zdaleka neměli! Osobně mi přijde velká škoda, že se o studiu v zahraničí moc neví, jelikož je to obrovská příležitost, jak poznat nové kamarády, novou kulturu, jak si udělat důležité kontakty po celém světě. Je to příležitost, jak si zdokonalit cizí jazyk (nemusí se jednat vyloženě o angličtinu) na velmi vysokou úroveň a šance se zcela osamostatnit a naučit se žít nezávisle. V neposlední řadě si studiem v zahraničí člověk výrazně zvýší šance na to, aby v budoucnu získal své vysněné zaměstnání, vysněnou pozici a kariéru.

V současné době jako studentský ambassador University of Worcester pomáhám studentům se vším, co se studia v zahraničí týká. Mou práci zaštiťuje Poradenské centrum pro studium v zahraničí v Praze, v jehož čele nemůže stát vhodnější a povolanější osoba, než Klára. Pořádáme krátké skype-semináře, kde se o studiu v zahraničí též můžete dozvědět spoustu zajímavých a důležitých informací. Pokud by měl kdokoliv zájem se o studiu v zahraničí něco dozvědět, neváhejte a kontaktujte mě. Budu se těšit na Váš zájem a na další české studenty, kteří se nebojí si splnit svoje sny!

Adam Gráf
Ambassador University of Worcester
adam@unilink.cz
http://www.worcester.ac.uk/

Poradenské centrum pro vysokoškolské studium v zahraničí – UNILINK
Klára Macíková
klara@unilink.cz

VÍCE O UNIVERSITY OF WORCESTER SE DOZVÍTE ZDE.