17. listopad nás ctí

17. 11. 2005 | Stojí za přečtení

Taky jste uctili Den boje za svobodu a demokracii konzumem? Smíšené pocity ve mně vyvolaly oslavy tohoto pro naši současnost určujícího svátku.

Již delší dobu se mně zmocňuje stále silnější pochybnost, na jakouže cestu jsme se to vydali po pověstném sametovém převratu a kdo že to vlastně kormidluje tu naši kocábku a kam. Někdy si připadám jako na palubě Titaniku. Jenže to není Titanik, ale pramička a nejsme v Severním ledovém oceánu, ale na Slapech na přehradě. Nevadí, utopit se dá i v polévkové lžíci. Tak čekám, odkud a kdy přijde vlna. A aktéři naší politické frašky zatím ukazují ty svoje nehorázné ksichty a lidi na ně pískaj a provolávaj sláva, tleskaj a volební preference rostou a klesaj. Je vidět, jak politikům na lidech záleží. A lidi jsou dojatý. Byli to oni, kdo si tu svobodu vycinkal; tím jediným, co jim zbylo – klíčema. A tak se jdou i oni ukázat, jako tenkrát, se zádama narovnanýma.

A my, studenti? Děláme, co nám režim dovolí. Posloucháme HV a KG a ŠV a TS a jiný zaručený hity, jezdíme autem, pijeme pivo a kouříme trávu (teda aspoň většina z nás). Jo, a abych nezapomněl – jezdíme na techno (i když nevím, jak velká menšina). A i když tenhle svátek málokdo aktivně ctíme – někteří z těch, kteří to nezažili, možná ani neví, jak to tenkrát bylo, protože v hodinách dějepisu je tak málo času a moderní historie je aaaaž úplně na konci – on ctí nás. Všechny ty, kteří se nebáli a řekli ne. Třeba nějaký blbý úče.

17. listopad je svátek aktivního odporu proti útlaku falešnou autoritou. Připomíná nám povinnost nesouhlasit, vystoupit proti násilí a zlovůli. Tento morální požadavek nás činí spoluodpovědnými za podobu naší demokracie. Přijmeme-li jej, staneme se jejími strážci. Budeme se pro ní snad i učit! Vždy připraveni odložit pera a vyjít do ulic. Pro naše předky i potomky, když pro nic jinýho, tak pro sebe, nesmíme dopustit návrat totality.