ERASMUS ANO, ČI NE: Bylo mi líto, že odjíždím, říká Klára (23)

Program Erasmus je pro vysokoškolské studenty nejdostupnějším způsobem, jak během studií vycestovat do zahraničí. Studentka cestovního ruchu na Vysoké škole ekonomické v Praze Klára Jedličková (23) strávila uplynulý letní semestr v nizozemském Arnhemu. Podělila se s námi o zkušenosti, které se jistě budou hodit těm, kdo váhají, zda se do programu také přihlásit.

Z jakého důvodu ses přihlásila do programu Erasmus?

Především jsem chtěla získat zahraniční zkušenost, ta je v životě k nezaplacení. Život v cizině vás osamostatní, obohatí studijně, ale také osobně, získáš mnoho přátel z celého světa a poznáte jejich kultury, a také si zlepšíte jazyk.

Jakým procesem jsi musela projít, než tě do programu zařadili?

U nás na škole probíhá výběrové řízení. To zahrnuje pohovor ve vybraném jazyce a udělení bodů za průměr a dále například za účast v takzvaném buddy programu, za odstudování předmětů v cizím jazyce nebo za získané certifikáty v cizím jazyce. Každá škola to má ale jinak.

Do jaké země jsi chtěla nejvíc?

Školy jsem si vybírala podle svého oboru a také podle toho, jak příjemné je dané město pro život – přece jen tam strávíš půl roku. Proto jsem na první místo zvolila školu v rakouském Innsbrucku, kde mají přímo fakultu cestovního ruchu. Na druhém místo jsem si zapsala Nový Zéland, kde škola nabízela také předměty související s cestovním ruchem. Nakonec jsem se ale dostala až na třetí školu v pořadí – HAN University v nizozemském Arnhemu.

Odchod od rodiny, přátel a ze známého prostředí asi musel být těžký…

Měla jsem samozřejmě rozporuplné pocity. Odjížděla jsem někam, kde jsem to neznala. Nevěděla jsem, co čekat, jaké bude ubytování, jaká bude škola, jací tam budou spolužáci… Ale vítězily spíše pocity pozitivní – těšila jsem se, že poznám nové lidi, budu mít nové zkušenosti a poznám jinou zemi. Také mi pomohlo to, že jsem nejela z naší školy jediná. Už před odjezdem jsme byli se třemi spolužáky z Čech a Slovenska v kontaktu.

Co bylo po příjezdu do Nizozemí nejtěžší?

Asi adaptovat se na nové prostředí, hlavně na každodenní déšť. Kupodivu obtížné bylo také zvykání si na novou měnu, protože jsem nikdy takhle dlouho v cizině nežila, a také na vyšší ceny.

Jaké předměty byly ve škole nejzajímavější?

Škola v Arnhemu byla hodně zaměřená na praxi, takže všechny předměty byly velmi zajímavé. Nejzajímavější pro mě však byl Event Managment, ve kterém jsme s týmem spolužáků organizovali reálnou událost pro obyvatele Arnhemu.

Výuka se tedy od té české dost lišila?

Většina předmětů byla organizovaná stejně, jako ty na našich školách – v průběhu semestru přednášky, prezentace, seminárka, na konec závěrečný test. Některé se ale trochu lišily. Byly více zaměřené na rozvíjení našeho myšlení a sdílení vlastních názorů. Místo toho, aby bylo na začátku jasně řečeno, jak má přesně vypadat naše seminárka, kolik bude mít stran nebo co má všechno obsahovat, nás učitelé nabádali k co nejkreativnějšímu zpracování, chtěli, abychom se v něčem odlišili od ostatních. To nám dávalo možnost o tom více přemýšlet a v závěru sami sebe svými výsledky překvapit.

 Podnikali jste se spolužáky nějaké výlety? Kam a co se ti nejvíce líbilo?

Ano, v průběhu semestru jsem cestovala se spolužáky nebo s přáteli z Čech, kteří mě navštívili. Projížděli jsme spíše po Nizozemí, ale navštívila jsem i Belgii, Paříž a Azorské ostrovy. Právě na Azorských ostrovech jsem strávila velmi krásnou letní dovolenou.

Napadlo tě někdy během pobytu, že už se chceš vrátit zpátky do Čech?

Asi po měsíci zmizelo takové to nadšení z něčeho nového. Také jsem se trochu začala nudit, protože škola mě nezaměstnávala tolik, jako VŠE. V tu chvíli se mi opravdu zastesklo. Po čase jsem si ale zvykla a začala jsem si i hledat práci, abych se více zabavila.

Zatím to vypadá, že ji s Erasmem více než spokojená. Je něco, co tě na celém programu naštvalo? Něco, co by se pro budoucí studenty mohlo zlepšit?

Byla jsem zklamaná hlavně z organizace cest ze strany školy, tedy pověřené organizace studentů (ISA). Od některých mých přátel, kteří byli na Erasmu jsem slyšela, že pro ně škola organizovala různé seznamovací hry, akce v průběhu semestru a výlety. Bohužel se u nás v průběhu celého půl roku konaly asi jen tři akce a jeden výlet do Kodaně, což se mi zdá celkem málo.

Jak tedy Erasmus zpětně hodnotíš?

Erasmus můžu všem jen doporučit. Je to ohromná zkušenost, které určitě nelituju. Ke konci pobytu jsem dokonce byla smutná, že odjíždím domů. Pokud máte ve škole takovou možnost a určitou finanční podporu ze strany rodičů, nebojte se a jděte do toho!

Autorka: Nikola Staňková

Fotografie: archiv Kláry Jedličkové