Zobrazování zemského povrchu, kartografie
1. Kartografická zobrazení geografických map 2. 5 etap vzniku mapy 3. Dálkový průzkum Země 4. Obsah mapy 5. Druhy map mapa = zmenšený rovinný obraz Země nebo jiného vesmírného tělesa atlas = soubor map glóbus = zmenšený trojrozměrný kulový model Země, nedochází k takovému zkreslení jako u mapy Kartografická zobrazení geografických map = početní a […]
1. Kartografická zobrazení geografických map
2. 5 etap vzniku mapy
3. Dálkový průzkum Země
4. Obsah mapy
5. Druhy map
mapa = zmenšený rovinný obraz Země nebo jiného vesmírného tělesa
atlas = soubor map
glóbus = zmenšený trojrozměrný kulový model Země, nedochází k takovému zkreslení jako u mapy
Kartografická zobrazení geografických map
= početní a konstrukční metody, díky kterým lze sestrojit zeměpisnou síť v rovině mapy
-
je třeba brát v potaz zakřivení zemského povrchu
-
matematická kartografie řeší zobrazení referenční koule nebo elipsoidu do roviny mapy
rozdělení kartografických zobrazení: (viz atlas)
1. dle vlastností
-
plochojevná – zachovávají nezkreslené plochy, zkreslují úhly a délky
- vhodné pro srovnání velikostí různých území
-
úhlojevná – nezkreslují úhly a tvar, zkreslují plochy a délky
- využití v námořní plavbě
- délkojevné – nezkreslují délky (kromě poledníků a rovnoběžek)
- vyrovnávací – tlumí všechna zkreslení
3. dle polohy
-
normální (pólové) – konstrukční osa roviny, válce, nebo kužele je shodná s osou glóbu
-
příčné (transverzální) – konstrukční osa v rovině rovníku
-
obecné (šikmé) – konstrukční osa prochází středem glóbu v libovolném směru
4. dle druhu
-
azimutální – zobrazovací plochou je rovina
-
válcová – zobrazovací plochou je plášť válce
-
kuželová – zobrazovací plochou je plášť kužele
-
obecná – zobrazení, u kterých je geografická síť odvozena dle matematicky požadavků
-
první mapa Čech – Mikuláš Klaudián 1517
-
první mapa Moravy – Pavel Fabricius 1569, Jan Ámos Komenský 1627
-
první mapa Slezska – Martin Helwig 1561
5 etap vzniku mapy
1. práce astronomické
- stanovení přesné polohy základních bodů mapové oblasti pomocí astronomického měření
2. práce geodetické
- trigonometrická síť = soustava trojúhelníků z trigonometrických bodů
- vrcholy (trigonometrické body) zajištěny v terénu kamennými hranoly
- nejdůležitější body vytyčeny měřickými věžemi
- v ČR výchozím trig. bodem Pecný (JV od Prahy)
- trigonometrická síť je podkladem pro polohopis
-
nivelační síť = soubor výškově přesně zaměřených nivelačních bodů
-
podkladem pro výškopis
-
výšky niv. bodů vztaženy k základní nulové hladině moře
-
v ČR výchozím niv. bodem Lišov u Českých Budějovic
-
3. práce topografické
-
práce v terénu – podrobné polohopisné a výškopisné měření
-
vyhodnocování leteckých snímků – podrobný topografický obsah se zanáší do listů mapy
4. práce kartografické
- kartografové zpracovávají výsledky topografických prací do formy kartografického díla
- vytváření čistokresby výsledné mapy
5. práce reprodukční = vytisknutí map, jejich reprodukce
Dálkový průzkum Země
letecké snímkování – speciálně upravená letadla s kamerami zespod, snímky se při focení překrývají
kosmické snímkování – družice, kosm. lodě a laboratoře se pohybují po předem stanovených drahách
druhy snímků:
-
panchromatické – přirozené barvy
-
infračervené – nepřirozené barvy (voda černá, vegetace červená, …)
-
tepelné – zachycují tepelné vyzařování zemského povrchu
-
radarové – mohou zobrazovat území kryté nízkou oblačností
Obsah mapy
kartografická generalizace = výběr toho, „co chci v mapě mít“
-
matematické prvky
-
zeměpisné souřadnice – poledníky, rovnoběžky
-
měřítko – lze vyjádřit číselně i graficky
-
velké – (plány) 1:1 až 1:200 000 (podrobné mapy)
-
střední – 1:200 000 až 1:1 000 000
-
malé – nad 1:1 000 000
-
-
-
polohopis – znázorňuje vzájemnou polohu objektů zemského povrchu v horizontálním směru
-
vodstvo, hranice států, sídla, dopravní linie
-
můžou být body, čáry, plochy (šrafování, barva, …)
-
-
výškopis – znázorňuje výškové rozčlenění krajiny
-
kóty, vrstevnice, stínování, barevné vrstvy (=barevná hypsometrie)
-
-
popis mapy – jména místní (názvy obydlených míst) a pomístní (příroda, pozemky, vody, hory, …)
-
cizí názvy na českých mapách lze uvádět třemi způsoby:
-
transpozice – v původním znění (u jazyků píšících latinkou)
-
transliterace – přepis z jiných písem (azbuky, arabského písma, …)
-
transkripce – fonetický přepis ze slabikového/pojmového písma (čínština, japonština)
-
-
exonyma – zažité české názvy, uváděny v závorce vedle původních (Londýn, Paříž, Vídeň, …)
-
-
legenda – popis užitých značek, …
-
kartografické vyjadřovací prostředky (viz atlas, mapa)
-
druhy značek
-
bodové značky (označení měst, zámků, hradů, …)
-
čárové značky (hranice států, silnice, železnice, …)
-
plošné značky (vyšrafování státu, bažiny, jezera, sporného území, …)
-
-
kartogram – obrysová kartograf. kresba územní jednotky s určitým zaměřením
-
např. hustota zalidnění, mapa náboženství, …
-
znázornění plošnými značkami nebo barevnou škálou
-
-
kartodiagram – vyjadřuje kvantitu nebo kvalitu určitého jevu na územním celku (věkové složení obyvatelstva)
-
Druhy map
-
dle vzniku – původní (originální), odvozené (upravené původní)
-
podle měřítka (viz výše – velké, střední, malé)
-
dle formátu – příruční, nástěnné
-
podle obsahu
-
podrobné – velké měřítko, hodně informací (např. katastrální)
-
topografické – velké a střední měřítko (úřední mapy pro stát, armádu)
-
obecně geografické (tématické) mapy – silniční, železniční, meteorologické, …
-
-
dle účelu – pro hospodářskou výstavbu, vojenské, školní, …
Aktuální přehled studia pro rok 2024/2025:
Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte! Spustit test
-
zvláštní mapy – reliéfní, tyfografické (pro slepé)
Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.