Zemský reliéf, základy geologie a geomorfologie

1. Stavba a složení Země 2. Horniny podle původu 3. Planetární členění zemské kůry 4. Litosféra, litosférické desky 5. Pohyby litosférických desek 6. Horotvorná činnost 7. Vulkanismus 8. Zemětřesení 9. Vznik pevnin a oceánů 10. Georeliéf 11. Tvary georeliéfu vytvořené endogenními pochody 12. Tvary georeliéfu vytvořené exogenními pochody   Stavba a složení Země A; M. plocha […]

1. Stavba a složení Země

2. Horniny podle původu

3. Planetární členění zemské kůry

4. Litosféra, litosférické desky

5. Pohyby litosférických desek

6. Horotvorná činnost

7. Vulkanismus

8. Zemětřesení

9. Vznik pevnin a oceánů

10. Georeliéf

11. Tvary georeliéfu vytvořené endogenními pochody

12. Tvary georeliéfu vytvořené exogenními pochody

 

Stavba a složení Země

  • A; M. plocha nespojitosti způsobuje výraznou změnu rychlosti šíření zemětřesných vln (odlišná hustota vrstev)
    • mocnost ZK proměnlivá (průměrně 35 km)
    • ZK tvořena oxidy, křemičitany, …
    • SiO2, Al2O3, …
    • nejhlubší vrt na světě – poloostrov Kola (hluboký 12 km)
  • B; nachází se zde astenosféra = natavené horniny, plastická
    • umožňuje pohyb litosférických desek
  • B–D; tvoří 67,5 % hmotnosti Země
  • E; polotekuté… G; pevné (Fe; Ni)
    • endogenní pochody
  • magma = roztavená hornina uvnitř sopky
  • láva = magma, které se dostalo na povrch

 

 Horniny podle původu

a)      vyvřelé (magmatické) → hlubinné; žilné; výlevné

b)     usazené (sedimentární); eroze → sedimentace

  • transport větrem, vodou, ledovcem…
  • fyzikální zvětrávání = mechanické rozrušování hornin; nemění se chemické složení
    • způsobeno tepelnými změnami, růstem krystalů
  • chemické zvětrávání – způsobeno vodou, vzdušným O2 a CO2
    • mění se různými reakcemi na odlišné zvětraliny
  • současné působení fyz., chem., organismů → dělení sedimentů:

  1. úlomkové – tvořené úlomky jiných hornin
slepence, pískovce, prachovce, jílovce

  2. chemické – vysrážením z roztoků, pokles teploty a/nebo tlaku
vápence, železné a manganové sedimenty

 3.organické – ze schránek živočichů a rostlin
uhlí, rašelina, hořlavé břidlice

c)      přeměněné (metamorfované) – přeměna vyvřelých a usazených; příčinou je vysoký tlak

  • (orto-, para-) ruly, fylity, svory

Planetární členění zemské kůry

  • pevnina (nad hladinou moře) 29 %; světový oceán 71 % (Tichý, Atlantský, Indický, Severní ledový)
    • kontinenty (5) – Amerika, Afrika, Antarktida, Austrálie, Euroasie
    • světadíly (7) – S Amerika, J Amerika, Afrika, Austrálie (a Oceánie), Evropa, Asie, Antarktida
    • pevninská kůra starší než oceánská; jádra pevnin (štíty) staré až miliardy let, tvoří kontinenty
    • 9 štítů: baltský, kanadský, africký, indický, ukrajinský, aldanský, australský, guinejský
    • střet litosférických desek – Himaláje; Kordillery; …

 

    • nejhlubší příkop – Mariánský příkop (Tichý oceán), 11 km

Litosféra, litosférické desky

  • litosféra není celistvá, ale skládá se z litosférických desek
    • maximální mocnost pevninských (kontinentálních) desek až 35 km
      • skládáním na sebe až 150 km
    • oceánské desky až 5–10 km tloušťka
    • desky se pohybují po plastickém podkladu astenosféry
    • pohyby desek → endogenní pochody – horotvorná činnost, vulkanismus, zemětřesení

Pohyby litosférických desek

Desková tektonika – skutečnost skrytá za teorií | kreacionismus.cz

1)     podélné tření o sebe → vznik zemětřesení

2)     oddělení desek od sebe → uvnitř vzniká příkop, propadlina

3)     náraz desek oceánská + kontinentální → oceánská „sklouzne“ pod kontinentální

4)     náraz desek kontinentální + kontinentální → desky se překryjí a vrásní se

Horotvorná činnost

  • v místě střetu litosférických desek → tlak → vrásnění desek nebo vznik zlomu
  • vrstvy sedimentů se zprohýbají ve vrásy
    • sedlo vrásy; horské hřbety (A) a koryta údolí (B)
  • v místech, kde se poruší souvislost vrstev vznikají zlomy
  • více zlomů blízko sebe → příkopová propadlina (vlevo), hrásť (vpravo)

Úvod do geologie

  • kry – části litosféry omezené zlomy, mohou se pohybovat svisle

 

Vulkanismus

  • = sopečná činnost = přemisťování magmatických hmot z nitra k povrchu
  • stratovulkán = smíšená sopka („klasická“); např. Etna
    • chrlí lávu, popel, lávu, popel, vylévání roztavených hornin
    • (magma = pod povrchem; láva = na povrchu)
  • sopečná kupa = magma vytlačené na povrch, oblá sopka; (Říp)
  • sopečná homole – tvar sopky, ale nemá kráter
  • lakolit – magma „se tlačilo, ale neprotlačilo“
  • pluton – magma hluboko v zem. kůře
  • obnažení sopky – kužel vyerodovaný, ztuhlý krb jde vidět
    • Malý a Velký Roudný
  • kaldera – více krbů vedle sebe
    • Yellowstone – krby nízko pod povrchem
      • při výbuchu (jednou za několik set tisíc let) vybuchne obrovská plocha
      • → oblak popele → sopečná zima
  • dělení sopek podle toho, co chrlí

a)     smíšená (popel i láva) = stratovulkán – viz výše

b)     štítová (hlavně láva) – vylévá se spíše do šířky

  • Hawaii, Olympus Mons
  • hotspoty (horké skvrny) – výstup magmatu na povrch i mimo zlomy desek

c)      explozivní (pyroklastika = sopečný materiál)

  • nejjemnější popel – lapilli (sopečný „štěrk“) – sopečná puma (velké kusy)
  • pyroklastický mrak – sopka pod tlakem, ale „zašpuntovaná“
    • při povolení se vypustí horký mrak s velkou rychlostí
  • dělení sopek dle aktivity

a)      aktivní = má žhavý magmatický krb

    • aktivní i vedlejší sopouchy

b)     spící = vypadá neaktivně, ale žhavý magmatický krb

    • může spát i několik desítek/set let, ale stále je šance na výbuch

c)      vyhaslá = magmatický krb ztuhl

  • známé/“důležité“ sopky ve světě
    • S Am; Popocatépetl, Citlaltépetl, Svatá Helena, Mount Rainier (2. nejvyšší hora USA);
      Aleuty – ostrovy sopečného původu
    • J Am; Chimborazo, San Pedro; Ohňová země – sopečného původu
    • Ant; Mount Erebus – hot spot
    • Afr; Kilimandžáro (Uhuru), Ngorongoro
    • Aus; žádné sopky ani hotspoty
    • As; Ključevskaja (na Kamčatce), Fuji (Japonsko), Apo (Filipíny),
      Krakatau (Indonésie) – poslední výbuch ji roztrhl, teď z ní „rostou“ 3 ostrůvky
    • Evr; Etna (It – Sicílie), Vesuv (u Neapole), Liparské o-vy (Stromboli, Vulcano, Lipari, …)
      Island – Hekla, Katla, Krafla

Zemětřesení

  • probíhá na okrajích litosférických desek v různých hloubkách (2–10 km)
  • dělení – přírodní, antropogenní
    • výbuch sopky, uvolnění energie ve zlomech; hlubinná těžba, testování výbušných zbraní
  • ohnisko = hypocentrum; místo nad ohniskem na povrchu Země = epicentrum
  • izoseisty = čáry spojující místa se stejně silnými zemětřeseními
  • Richterova stupnice/škála – dělení zemětřesení dle způsobených škod
    • 1–3; malé, místní, denní
    • 4; drkotání skleniček (v ČR – Karlovy Vary)
    • 5; praskliny ve zdech
    • 6–9; více ničení, největší zaznamenaná zemětřesení na světě
    • 10; „kdyby“ na Zemi dopadl asteroid
  • zemětřesné roje = několik stejně intenzivních zemětřesení za sebou (typicky Z Čechy)
  • místa častých zemětřesení
    • S Am – Z pobřeží; zlom San Andreas, v SF zemětřesení každých asi 100 let
    • J Am – Z pobřeží; Afr – malá zemětřesení; Aus – žádná zemětřesení (uprostřed lit. desky)
    • Oceánie – Havaj; Tichooceánský ohnivý kruh
    • Asie – Japonsko, Filipíny, Indonésie…; S Indie a Nepál – nejničivější
    • Evropa – Středomoří, Island (sopečná), Itálie, Makedonie…
  • tsunami = „přístavová vlna“
    • otřes na mořském dně → způsobí vlnu, která se šíří směrem k pobřeží
    • šelfové moře/pobřeží zvedne vlnu
    • v 2004 zemětřesení v Jávském příkopu → ničivé v Indonésii, Thajsku, Malajsii
      • → systémy varování před vlnami

Vznik pevnin a oceánů

  • prahory – jeden kontinent Pangea, praoceán Panthalassa
  • na konci prvohor PangeaLaurasie a Gondwana → postupně se rozpadají na další kontinenty:
    • Laurasie kontinentální drift → S Amerika, Evropa, Asie
    • GondwanyJ Amerika, Afrika, Austrálie, Antarktida

  • praoceán → současné oceány

Georeliéf

  • = plocha styku litosféry s pedosférou, atmosférou, hydrosférou
  • pevninský georeliéf = ¼ nížiny, ¾ vysočiny
    • prolákliny (deprese) = leží níže, než je hladina světového oceánu
      nejhlubší – proláklina Mrtvého moře -400 m
  • 5 morfologických typů georeliéfu
  1. roviny – do 30 m
  2. pahorkatiny – 30 až 150 m
  3. vrchoviny – 150 až 300 m
  4. hornatiny – 300 až 600 m
  5. velehornatiny – nad 600 m
  • Bajkal – skrytá proláklina
  • průměrná nadmořská výška pevniny = 875 m; průměrná hloubka oceánu = 3790 m
  • nejvyšší místo na Zemi – Mt. Everest 8850 m; nejhlubší místo – Mariánský příkop -11 km
  • nejvyšší místo ve Vesmíru – Olympus Mons 26 km (Mars)

Tvary georeliéfu vytvořené endogenními pochody

1. klenby a pánve – tektonickým pohybem nebo pronikem magmatu na povrch

    • klenby = nahoru vyklenuté oblasti, kruhovitý až oválný půdorys
    • pánve = prohnutí dolů, kruhovitý až oválný půdorys

2. vrásová pohoří – vrásové řady

3. příkrovová pohoří – vrásy přesunuty přes sebe → mohutné příkrovy (Alpy, Himaláje)

4. vrásno-zlomová pohoří – (Karpaty)

5. kerná pohoří – (Ťan-šan)

6. příkopové propadliny – propadnutí území podél zlomů (Bajkal)

7. sopečná pohoří – lávové, smíšené, kužele (Doupovské hory)

Tvary georeliéfu vytvoření exogenními pochody

  • ovlivňují 3 činnosti – rušivá (eroze), přenosná (vítr, voda, ledovec), tvořivá (sedimenty)
  1. svahové pochody – pohyb uvolněných hornin po svazu – způsobuje gravitace, sesuv půdy
  2. říční (fluviání) pochody
  • ron = neorganizovaný vodní tok → hloubková, boční eroze
  • plaveniny = plave v řece, rozptýleno ve vodě
  • splaveniny = přirozený materiál plovoucí v řece na dně
  • horní tok – velký spád řeky, výmol, říční údolí těsné
  • střední tok – sedimentace, rozšiřování koryta, meandry
  • dolní tok – hromadění unášen hmoty, úvaly, delty, ramena

3. kryogenní (ledovcové) pochody

  • ledovce pevninské (Antarktida, Grónsko) a horské (Alpy, Himaláje)
  • kar = místo, kde vzniká ledovec
  • ledovcový splaz = pohyb ledovce způsobený roztáváním
  • trog = ledovcové údolí, tvar „U“ (široké)
  • fjord = ledovcové údolí, dlouhé hluboké zálivy, ledovec roztál a zatopil údolí
    • Skandinávie, Grónsko, Chile, Aljaška, Island
  • morény = hmota dopravená ledovcem (písek, hlína, suť)
    • o střední, čelní, boční, spodní, vnitřní

4. větrné (eolické) pochody

  • místa málo krytá rostlinami, stromy → unášení prachu a písku → broušení skal
  • vznik skalních oken, říms, bran, hřibů, čeřin, písečných přesypů, dun

5. mořské (marinní) pochody = příliv, odliv, příboj

  • abraze = rušivá činnost moře (výklenky, jeskyně, útesy)
  • vznik mělčin, kosů (dlouhé úzké poloostrovy)
  • usazování úlomků hornin

6. biogenní pochody – rostliny a živočichové urychlující zvětrávací proces

  • schránky živočichů na dnech moří → horniny, korálové útesy
  • rašeliny = odumřelé rostliny → uhlí

7. antropogenní pochody = činnost lidí

  • stavby, městské zástavby, skládky, lomy, průplavy, vodní nádrže, tunely, cesty, těžba

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.