Zemský reliéf, základy geologie a geomorfologie
1. Stavba a složení Země 2. Horniny podle původu 3. Planetární členění zemské kůry 4. Litosféra, litosférické desky 5. Pohyby litosférických desek 6. Horotvorná činnost 7. Vulkanismus 8. Zemětřesení 9. Vznik pevnin a oceánů 10. Georeliéf 11. Tvary georeliéfu vytvořené endogenními pochody 12. Tvary georeliéfu vytvořené exogenními pochody Stavba a složení Země A; M. plocha […]
1. Stavba a složení Země
2. Horniny podle původu
3. Planetární členění zemské kůry
4. Litosféra, litosférické desky
5. Pohyby litosférických desek
6. Horotvorná činnost
7. Vulkanismus
8. Zemětřesení
9. Vznik pevnin a oceánů
10. Georeliéf
11. Tvary georeliéfu vytvořené endogenními pochody
12. Tvary georeliéfu vytvořené exogenními pochody
Stavba a složení Země
- A; M. plocha nespojitosti způsobuje výraznou změnu rychlosti šíření zemětřesných vln (odlišná hustota vrstev)
- mocnost ZK proměnlivá (průměrně 35 km)
- ZK tvořena oxidy, křemičitany, …
- SiO2, Al2O3, …
- nejhlubší vrt na světě – poloostrov Kola (hluboký 12 km)
- B; nachází se zde astenosféra = natavené horniny, plastická
- umožňuje pohyb litosférických desek
- B–D; tvoří 67,5 % hmotnosti Země
- E; polotekuté… G; pevné (Fe; Ni)
- endogenní pochody
- magma = roztavená hornina uvnitř sopky
- láva = magma, které se dostalo na povrch
Horniny podle původu
a) vyvřelé (magmatické) → hlubinné; žilné; výlevné
b) usazené (sedimentární); eroze → sedimentace
- transport větrem, vodou, ledovcem…
- fyzikální zvětrávání = mechanické rozrušování hornin; nemění se chemické složení
- způsobeno tepelnými změnami, růstem krystalů
- chemické zvětrávání – způsobeno vodou, vzdušným O2 a CO2
- mění se různými reakcemi na odlišné zvětraliny
- současné působení fyz., chem., organismů → dělení sedimentů:
1. úlomkové – tvořené úlomky jiných hornin
slepence, pískovce, prachovce, jílovce
2. chemické – vysrážením z roztoků, pokles teploty a/nebo tlaku
vápence, železné a manganové sedimenty
3.organické – ze schránek živočichů a rostlin
uhlí, rašelina, hořlavé břidlice
c) přeměněné (metamorfované) – přeměna vyvřelých a usazených; příčinou je vysoký tlak
- (orto-, para-) ruly, fylity, svory
Planetární členění zemské kůry
- pevnina (nad hladinou moře) 29 %; světový oceán 71 % (Tichý, Atlantský, Indický, Severní ledový)
- kontinenty (5) – Amerika, Afrika, Antarktida, Austrálie, Euroasie
- světadíly (7) – S Amerika, J Amerika, Afrika, Austrálie (a Oceánie), Evropa, Asie, Antarktida
- pevninská kůra starší než oceánská; jádra pevnin (štíty) staré až miliardy let, tvoří kontinenty
- 9 štítů: baltský, kanadský, africký, indický, ukrajinský, aldanský, australský, guinejský
- střet litosférických desek – Himaláje; Kordillery; …
- nejhlubší příkop – Mariánský příkop (Tichý oceán), 11 km
Litosféra, litosférické desky
- litosféra není celistvá, ale skládá se z litosférických desek
- maximální mocnost pevninských (kontinentálních) desek až 35 km
- skládáním na sebe až 150 km
- oceánské desky až 5–10 km tloušťka
- desky se pohybují po plastickém podkladu astenosféry
- pohyby desek → endogenní pochody – horotvorná činnost, vulkanismus, zemětřesení
- maximální mocnost pevninských (kontinentálních) desek až 35 km
Pohyby litosférických desek
1) podélné tření o sebe → vznik zemětřesení
2) oddělení desek od sebe → uvnitř vzniká příkop, propadlina
3) náraz desek oceánská + kontinentální → oceánská „sklouzne“ pod kontinentální
4) náraz desek kontinentální + kontinentální → desky se překryjí a vrásní se
Horotvorná činnost
- v místě střetu litosférických desek → tlak → vrásnění desek nebo vznik zlomu
- vrstvy sedimentů se zprohýbají ve vrásy
- sedlo vrásy; horské hřbety (A) a koryta údolí (B)
- v místech, kde se poruší souvislost vrstev vznikají zlomy
- více zlomů blízko sebe → příkopová propadlina (vlevo), hrásť (vpravo)
- kry – části litosféry omezené zlomy, mohou se pohybovat svisle
Vulkanismus
- = sopečná činnost = přemisťování magmatických hmot z nitra k povrchu
- stratovulkán = smíšená sopka („klasická“); např. Etna
- chrlí lávu, popel, lávu, popel, vylévání roztavených hornin
- (magma = pod povrchem; láva = na povrchu)
- sopečná kupa = magma vytlačené na povrch, oblá sopka; (Říp)
- sopečná homole – tvar sopky, ale nemá kráter
- lakolit – magma „se tlačilo, ale neprotlačilo“
- pluton – magma hluboko v zem. kůře
- obnažení sopky – kužel vyerodovaný, ztuhlý krb jde vidět
- Malý a Velký Roudný
- kaldera – více krbů vedle sebe
- Yellowstone – krby nízko pod povrchem
- při výbuchu (jednou za několik set tisíc let) vybuchne obrovská plocha
- → oblak popele → sopečná zima
- Yellowstone – krby nízko pod povrchem
- dělení sopek podle toho, co chrlí
a) smíšená (popel i láva) = stratovulkán – viz výše
b) štítová (hlavně láva) – vylévá se spíše do šířky
- Hawaii, Olympus Mons
- hotspoty (horké skvrny) – výstup magmatu na povrch i mimo zlomy desek
c) explozivní (pyroklastika = sopečný materiál)
- nejjemnější popel – lapilli (sopečný „štěrk“) – sopečná puma (velké kusy)
- pyroklastický mrak – sopka pod tlakem, ale „zašpuntovaná“
- při povolení se vypustí horký mrak s velkou rychlostí
- dělení sopek dle aktivity
a) aktivní = má žhavý magmatický krb
- aktivní i vedlejší sopouchy
b) spící = vypadá neaktivně, ale žhavý magmatický krb
- může spát i několik desítek/set let, ale stále je šance na výbuch
c) vyhaslá = magmatický krb ztuhl
- známé/“důležité“ sopky ve světě
- S Am; Popocatépetl, Citlaltépetl, Svatá Helena, Mount Rainier (2. nejvyšší hora USA);
Aleuty – ostrovy sopečného původu - J Am; Chimborazo, San Pedro; Ohňová země – sopečného původu
- Ant; Mount Erebus – hot spot
- Afr; Kilimandžáro (Uhuru), Ngorongoro
- Aus; žádné sopky ani hotspoty
- As; Ključevskaja (na Kamčatce), Fuji (Japonsko), Apo (Filipíny),
Krakatau (Indonésie) – poslední výbuch ji roztrhl, teď z ní „rostou“ 3 ostrůvky - Evr; Etna (It – Sicílie), Vesuv (u Neapole), Liparské o-vy (Stromboli, Vulcano, Lipari, …)
Island – Hekla, Katla, Krafla
- S Am; Popocatépetl, Citlaltépetl, Svatá Helena, Mount Rainier (2. nejvyšší hora USA);
Zemětřesení
- probíhá na okrajích litosférických desek v různých hloubkách (2–10 km)
- dělení – přírodní, antropogenní
- výbuch sopky, uvolnění energie ve zlomech; hlubinná těžba, testování výbušných zbraní
- ohnisko = hypocentrum; místo nad ohniskem na povrchu Země = epicentrum
- izoseisty = čáry spojující místa se stejně silnými zemětřeseními
- Richterova stupnice/škála – dělení zemětřesení dle způsobených škod
- 1–3; malé, místní, denní
- 4; drkotání skleniček (v ČR – Karlovy Vary)
- 5; praskliny ve zdech
- 6–9; více ničení, největší zaznamenaná zemětřesení na světě
- 10; „kdyby“ na Zemi dopadl asteroid
- zemětřesné roje = několik stejně intenzivních zemětřesení za sebou (typicky Z Čechy)
- místa častých zemětřesení
- S Am – Z pobřeží; zlom San Andreas, v SF zemětřesení každých asi 100 let
- J Am – Z pobřeží; Afr – malá zemětřesení; Aus – žádná zemětřesení (uprostřed lit. desky)
- Oceánie – Havaj; Tichooceánský ohnivý kruh
- Asie – Japonsko, Filipíny, Indonésie…; S Indie a Nepál – nejničivější
- Evropa – Středomoří, Island (sopečná), Itálie, Makedonie…
- tsunami = „přístavová vlna“
- otřes na mořském dně → způsobí vlnu, která se šíří směrem k pobřeží
- šelfové moře/pobřeží zvedne vlnu
- v 2004 zemětřesení v Jávském příkopu → ničivé v Indonésii, Thajsku, Malajsii
- → systémy varování před vlnami
Vznik pevnin a oceánů
- prahory – jeden kontinent Pangea, praoceán Panthalassa
- na konci prvohor Pangea → Laurasie a Gondwana → postupně se rozpadají na další kontinenty:
- z Laurasie kontinentální drift → S Amerika, Evropa, Asie
- z Gondwany → J Amerika, Afrika, Austrálie, Antarktida
- praoceán → současné oceány
Georeliéf
- = plocha styku litosféry s pedosférou, atmosférou, hydrosférou
- pevninský georeliéf = ¼ nížiny, ¾ vysočiny
- prolákliny (deprese) = leží níže, než je hladina světového oceánu
nejhlubší – proláklina Mrtvého moře -400 m
- prolákliny (deprese) = leží níže, než je hladina světového oceánu
- 5 morfologických typů georeliéfu
- roviny – do 30 m
- pahorkatiny – 30 až 150 m
- vrchoviny – 150 až 300 m
- hornatiny – 300 až 600 m
- velehornatiny – nad 600 m
- Bajkal – skrytá proláklina
- průměrná nadmořská výška pevniny = 875 m; průměrná hloubka oceánu = 3790 m
- nejvyšší místo na Zemi – Mt. Everest 8850 m; nejhlubší místo – Mariánský příkop -11 km
- nejvyšší místo ve Vesmíru – Olympus Mons 26 km (Mars)
Tvary georeliéfu vytvořené endogenními pochody
1. klenby a pánve – tektonickým pohybem nebo pronikem magmatu na povrch
- klenby = nahoru vyklenuté oblasti, kruhovitý až oválný půdorys
- pánve = prohnutí dolů, kruhovitý až oválný půdorys
2. vrásová pohoří – vrásové řady
3. příkrovová pohoří – vrásy přesunuty přes sebe → mohutné příkrovy (Alpy, Himaláje)
4. vrásno-zlomová pohoří – (Karpaty)
5. kerná pohoří – (Ťan-šan)
6. příkopové propadliny – propadnutí území podél zlomů (Bajkal)
7. sopečná pohoří – lávové, smíšené, kužele (Doupovské hory)
Tvary georeliéfu vytvoření exogenními pochody
- ovlivňují 3 činnosti – rušivá (eroze), přenosná (vítr, voda, ledovec), tvořivá (sedimenty)
- svahové pochody – pohyb uvolněných hornin po svazu – způsobuje gravitace, sesuv půdy
- říční (fluviání) pochody
- ron = neorganizovaný vodní tok → hloubková, boční eroze
- plaveniny = plave v řece, rozptýleno ve vodě
- splaveniny = přirozený materiál plovoucí v řece na dně
- horní tok – velký spád řeky, výmol, říční údolí těsné
- střední tok – sedimentace, rozšiřování koryta, meandry
- dolní tok – hromadění unášen hmoty, úvaly, delty, ramena
3. kryogenní (ledovcové) pochody
- ledovce pevninské (Antarktida, Grónsko) a horské (Alpy, Himaláje)
- kar = místo, kde vzniká ledovec
- ledovcový splaz = pohyb ledovce způsobený roztáváním
- trog = ledovcové údolí, tvar „U“ (široké)
- fjord = ledovcové údolí, dlouhé hluboké zálivy, ledovec roztál a zatopil údolí
- Skandinávie, Grónsko, Chile, Aljaška, Island
- morény = hmota dopravená ledovcem (písek, hlína, suť)
- o střední, čelní, boční, spodní, vnitřní
4. větrné (eolické) pochody
- místa málo krytá rostlinami, stromy → unášení prachu a písku → broušení skal
- vznik skalních oken, říms, bran, hřibů, čeřin, písečných přesypů, dun
5. mořské (marinní) pochody = příliv, odliv, příboj
- abraze = rušivá činnost moře (výklenky, jeskyně, útesy)
- vznik mělčin, kosů (dlouhé úzké poloostrovy)
- usazování úlomků hornin
6. biogenní pochody – rostliny a živočichové urychlující zvětrávací proces
Aktuální přehled studia pro rok 2024/2025:
Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte! Spustit test
- schránky živočichů na dnech moří → horniny, korálové útesy
- rašeliny = odumřelé rostliny → uhlí
7. antropogenní pochody = činnost lidí
- stavby, městské zástavby, skládky, lomy, průplavy, vodní nádrže, tunely, cesty, těžba
Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.