Psychologie

předmět, funkce, využití v praxi, psychologické disciplíny, směry psyché = z řeč. duše logos = z řeč. rozum původně byla součástí filosofie za jejího zakladatele považován Aristoteles (spis „O duši“) 1879 – oddělila se od filosofie zakladatelem Wilhelm Wundt empirická přírodně – společenská věda široké uplatnění ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii apod. Úkol psychologie: zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského […]

předmět, funkce, využití v praxi, psychologické disciplíny, směry

  • psyché = z řeč. duše
  • logos = z řeč. rozum
  • původně byla součástí filosofie
  • za jejího zakladatele považován Aristoteles (spis „O duši“)
  • 1879 – oddělila se od filosofie
  • zakladatelem Wilhelm Wundt
  • empirická přírodně – společenská věda
  • široké uplatnění ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii apod.

Úkol psychologie:

  • zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského chování a prožívání, které jsou vždy projevem osobnosti určitého člověka s jeho individuálními vlastnostmi a disposicemi ve vzájemném působení s prostředím

Předmět psychologie:

  • prožívání a chování člověka, které jsou východiskem k poznání osobnosti člověka
  • osobnost je mnohem více než jen proces prožívání a chování
  • k poznání osobnosti je nezbytné zkoumat tyto procesy v dalších souvislostech

Prožívání:

  • vnitřní subjektivní procesy a stavy, které si člověk uvědomuje jen do určité míry
  • vjemy, představy, emoce, rozhodování, vybavování z paměti

Chování:

  • vnější projevy, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka (prožívání)
  • zahrnuje všechny činnosti, pohyby, úkony, jednání, reakce, řeč, výrazy člověka
  • pocení pláč, rudnutí, blednutí, smích, mimika, změny v dýchání, držení těla atd.

I/ Expresivní

  • vyjadřuje skutečné smýšlení a pocity
  • bezprostřední výraz prožívání

II/ Adaptivní

  • účelné přizpůsobování se dané situaci
  • předstírání, stylizace

PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY

Základní

Obecná psychologie

  • základní teoretické otázky psychologie, celkový obraz o člověku
  • problematika poznávacích procesů, dynamiky citového života, zaměřenosti a usilování člověka (motivy, zájmy, postoje), autoregulací člověka apod.
  • v úzké souvislosti s dějinami psychologie a s psychologickou metodologií
  • paměť, inteligence – vše, co je lidem společné

Psychologie osobnosti

  • struktura a vývoj osobnosti
  • zkoumá podobnosti a odlišnosti mezi lidmi

Vývojová (ontogenetická) psychologie

  • psychický vývoj člověka
  • zkoumá činitele ovlivňující vývoj a charakteristiky vývojových období člověka

Fysiologická psychologie (psychofysiologie)

  • zabývá se biologicko – fysiologickou determinací (podmíněností) psychologických je­vů
  • činnost vyšší nervové soustavy, žláz s vnitřní sekrecí apod.

Sociální psychologie

  • formy a mechanismy začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí

Psychopatologie

  • psychické poruchy a potíže, zkoumání příčin jejich vzniku, hledání léčebných metod, které je odstraňují

Psycholingvistika

souvislost mezi myšlením, řečí a jazykem

Srovnávací psychologie

  • porovnávání poznatků psychologických disciplín

Speciální

Zoopsychologie

  • psychika živočichů na různých stupních vývoje, přičemž získané poznatky využívá i pro objasnění některých psychických jevů člověka

Diferenční (poznávací) psychologie

  • zjišťuje a vysvětluje interindividuální psychologické rozdíly mezi lidmi (vzhledem k pohlaví, národnosti, civilizaci atd.)

Aplikované

Pedagogická psychologie

  • psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy
  • zkoumá problematiku účinného vyučování i poznání žáka

Klinická psychologie

  • orientace na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné, včetně somaticky nemocných lidí

Poradenská psychologie

  • školní, výchovné, profesní a manželské poradenství

Soudní (forenzní) psychologie

  • studium zločinnosti, psychologie pachatelů trestných činů
  • psychologické expertízy pro soudní potřeby

Psychologie zdraví, sportu, práce, reklamy, umění atd.

METODY VÝZKUMU

Pozorování

  • sledování člověka bez záměrného zasahování

Extrospekce

  • pozorování vnějších projevů člověka v přirozených nebo speciálně upravených situacích

Introspekce

  • pozorování vlastních vnitřních jevů

Experiment

  • záměrné zasahování do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby všechny proměny byly kontrolovány a ze změn se daly kvantitativně vyvodit souvislosti
  • používání dalších výzkumných metod a technik
  • dotazníky, rozhovory, analýza výsledků činnosti, analýza slovních projevů atd.

Explorační (zjišťující) metody

  • sociálně – psychologické výzkumné metody sloužící ke sběru dat
  • používání rozhovorů, testů, dotazníků apod.

Sociometrie

  • zjišťování a analýza vztahů mezi členy malých skupin

Obsahová analýza

  • zkoumá výskyt určitých témat v médiích a jinde
  • slouží k charakteristice určitých jevů a jejich historických proměn (např. pornografie) k identifikaci autora apod.

Sémantický diferenciál

  • slouží k měření významu různých objektů a jeho srovnávání
  • dotazovaný je požádán, aby popsal něco/někoho pomocí několika připravených škál, jejichž póly tvoří protikladná slova
  • např. chytrý 1 2 3 4 5 hloupý

Psychodiagnostické metody

  • soubor metod postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů, potenciální možnosti dalšího rozvoje
  • využívá např. výkonnostní testy, testy osobnosti, rozhovory, pozorování, analýzy slovních projevů, rozbory výsledků činnosti atd.

PSYCHOLOGICKÉ SMĚRY

Asocionismus

  • nejjednodušší psychologický směr
  • asociace = znovuvybavování představ
  • Herman Ebbinghaus
  • zabýval se zákony učení – zákon zapomínání

Psychofysika

  • psychologie + fysika
  • fysické dráždění smyslů
  • Herman Weber
  • Gustav Fechner

Experimentální psychologie

  • Wilhelm Wundt (1832 – 1920)
  • německý fysiolog, psycholog a filosof
  • založil v Lipsku 1879 první experimentální laboratoř
  • orientoval se na oblast duševních pochodů pomocí vědecké introspekce
  • předmětem je zkušenost

Behaviorismus

  • jeden z nejvýraznějších směrů
  • chápe psychologii jako vědu o chování
  • vznikl na základě snahy opustit zkoumání subjektivních pocitů a zaměřit se na zkoumání chování člověka, které vykládá zejména jako reakce na podněty
  • přeceňuje roli výchovy, neuznává vrozené psychické disposice
  • ovlivněn reflexologií I. P. Pavlova
  • chování = postup naučených odpovědí, které jsou viditelné
  • nelze zkoumat lidskou psychiku
  • stimul → reakce
  • John B. Watson (1878 – 1958)

Neobehaviorismus

  • na základě analýzy vztahů mezi podněty z vnějšího prostředí a chováním organismu vznikají určité pochody uvnitř organismu, které tyto podněty zprostředkovávají
  • stimul → objekt (organismus) → reakce
  • působení pudů a dědičnosti
  • lze zkoumat i lidskou psychiku
  • Edward C. Tolman
  • Benjamin Skinner

Hlubinná psychologie

Klasická psychoanalýza

  • Sigmund Freud (1856 – 1939)
  • vídeňský lékař, zabýval se problémem, zda se v psychologickém výzkumu stačí zabývat pouze vědomím a zda vedle vědomí neexistují ještě další pochody, jež mohou ovlivňovat i naše jednání a chování, a to v nevědomí
  • zjistil vztah mezi minulou zkušeností člověka a jeho současnými problémy, a tím upozornil na vliv nevědomí na chování člověka
  • podle Freuda jsou rozhodujícím činitelem psychického vývoje jedince pudy, zejména pud sexuální a destrukční
  • vědomí = co je právě teď
  • předvědomí = zkušenosti uložené v mozku a lze je přivolat do vědomí
  • nevědomí = lidské pudy
  • ego = vědomí + předvědomí
  • superego (alter ego) = ideály a normy chování
  • id = nevědomí – pudy
  • mezi egem, superegem a id vznikají konflikty, proto jsou lidé duševně nemocní
  • 3 stadia života:

I/ Orální

  • 1. rok života
  • uspokojení při příjmu potravy

II/ Anální

  • 2. rok života
  • uspokojení při vyměšování

III/ Falické

  • 3. rok života
  • dítě si uvědomuje genitálie jako zdroj potěšení
  • Oidipův/Elektřin komplex
  • syn/dcera je sexuálně vázán/a na matku/otce
  • veškeré lidské jednání je výsledkem libida (princip slasti) a principu reality – jeden vždy převažuje nad druhým

Analytická psychologie

  • Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
  • nesouhlasil s Freudem
  • vytvořil teorii o společném kolektivním nevědomí lidstva, jež je souborem archetypů (předobrazů), ze kterých se zrodila naše kultura

Individuální psychologie

  • Artur Adler
  • nesouhlasil s Freudem
  • pud je touha po moci

Neopsychoanalýza

  • Fromm

Gestaltismus (tvarová psychologie)

  • Gestalt = z něm. tvar
  • psychické děje vystupují jako celek, jehož strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jeho jednotlivých částí
  • biologické, psychické a sociální jevy a procesy mají nedělitelnou povahu
  • celek je více než suma částí
  • Karl Lewin
  • Max Wertheimer (1880 – 1943)
  • Wolfgang Köhler (1887 – 1967)

Humanistická psychologie

  • v oposici k behaviorismu zdůrazňovala tvořivost osobnosti
  • oproti psychoanalytickému nevědomí zdůraznila vědomí a sebeuvědomování
  • zabývá se sebevyjádřením člověka, jeho pravou identitou a seberealizací
  • okolí člověka je třeba zlidšťovat, aby každý měl příležitost svou identitu projevit
  • jak vnímám sebe, tak vnímám svět
  • čím jsem, za to si můžu sám
  • Wilhelm Dilthey
  • Abraham H. Maslow (1908 – 1970)
  • Carl R. Rogers (1902 – 1987)

Psychologie positivního myšlení

  • Dale Carnegie
  • kniha „Jak získávat přátele a působit na lidi“
  • usmívat se
  • zajímat se upřímně o lidi
  • pamatovat si jména
  • být dobrým naslouchačem
  • povzbuzovat a chválit
  • projevovat úctu k názorům druhých
  • uznat chybu
  • Vincent Peale
  • kniha „Síla positivního myšlení“
  • věřit si, nečekat předem neúspěch
  • naučit se raději mlčet, než říct něco negativního
  • uklidňovat se
  • zvolit si štěstí

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.