Surdopedie

Z lat. Slova surdus = hluchý či hloupý
paidea = výchova
Surdopedie je obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou, vzděláváním a integrací osob s poruchami sluchu.
Cílem surdopedie je komplexní péče o sluchově postižené a zapojení jich do společnosti.

Historie péče o sluchově postižené
Ve starověku se vzdělávání orientovalo na rodinu. Děti s handicapem byly ihned usmrcovány. Děti, u kterých bylo podezření na nějakou poruchu, byly v 6 letech odneseni k radě starších, která vynesla rozsudek. V tomto období se také rozlišovalo, jestli je člověk hluchý od narození nebo jestli ohluchl vlivem věku.
V antickém Řecku neznali lidé anatomii ucha, a proto byla vada sluchu spojována s neschopností artikulovat, tedy s poruchou jazyka
S nástupem křesťanství se objevovaly názory, že takovíto lidé budou vyléčeni zázrakem. Ve středověku začaly vznikat první pokusy o vzdělávání sluchově postižených. O tuto výchovu a vzdělávání se starali mniši v klášterech.

Surdopedie jako obor se vydělila z logopedie a od r. 1983 je samostatnou disciplínou. Dříve se lidem spadajícím do této kategorie říkalo hluchoněmí, to ale není vhodné pojmenování, protože mnoho osob trpí nedoslýchavostí, ale většina nemá narušena mluvidla, a proto mohou mluvit, i když je nám jejich řeč často nesrozumitelná, protože oni sami neslyší, co říkají a nevyslovují správně.

Zakladatelem surdopedie je Miloš Sovák, který poukázal na nevhodnost názvu, který je nepřesný.
V ČR je zhruba 0.5 milionu nedoslýchavých a neslyšících, z nichž podstatnou část tvoří nedoslýchaví, jejichž sluch se zhoršil z důvodu věku.

Hlasitost zvuku v decibelech:
0 – šum listů ve větru, hranice slyšitelnosti
10 – tichý šepot
30 – tikot hodin
60 – běžný hovor
90 – sekačka na trávu
100 – cirkulárka
115 – rockový koncert
120 – pyrotechnika
190 – vzlet tryskového letadla

Sluch má pro člověka mimořádný význam z hlediska komunikace, bez něj není možné tvořit srozumitelnou řeč.

Význam sluchu:
– základ pro komunikaci (sociální vztahy)
– pramen informací o věcech a dějích v okolí, příjem informací z okolí
– základ pro vytvoření vnitřní řeči (rozvoj abstraktního myšlení)
– citová vazba na okolí svět – duševní zdraví
– pomoc při orientaci v prostoru
– plastičnost vnímání (povrch, hloubka)
– jistota v pohybu (nositel varovných signálů)

Stavba ucha:
zevní ucho – boltec a zevní zvukovod (zúžení zvukovodu, vrozená vada)
střední ucho – bubínek, sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek) Eustachova trubice (zajišťuje propojení středního ucha a nosohltanu, které slouží k vyrovnání tlaku mezi dutinou bubínku a zevním)
vnitřní ucho – hlemýžď, vestibulum a polokruhovité kanálky
nervové dráhy

Sluchové vady dělíme na:
Nedoslýchavost – kdy člověk slyší nepřesně zvuk a řeč. Jedinec se často přeslechne, často chce zopakovat otázku a je uzavřený
Praktická hluchota – člověk sice neslyší, ale vnímá proud vzduchu a vibrace
Úplná hluchota – člověk neslyší nic, tento typ hluchoty je získaný v průběhu života a to vlivem úrazu, nemoci nebo stáří

Periferní nedoslýchavost či hluchota
převodní – je způsobena nějakou překážkou, která blokuje průchod zvuku přes zvukovod.
V tomto případě nejsou poškozeny sluchové buňky a je to léčitelné. Jedná se o poruchu při zánětu středního ucha nebo při zduření nosních mandlí.
percepční – je způsobena narušením sluchových buněk nebo sluchových nervů. Jedinec má narušené vnímání zvuku. Tato vada je buď vrozená nebo získaná např. při zánětu mozkových blan.
smíšená=mixta – je to kombinace obou předchozích typů

Centrální nedoslýchavost – je poškozeno centrum v mozku. Při vnímání zvuku se objevuje šum, pískání apod.

Podle období vzniku této vady rozlišujeme:
vadu vrozenou – kdy se jedná o genetickou poruchu genů comexinů, které umožňují vnímat zvuk. Tato vada je způsobena špatnou životosprávou matky v době těhotenství a jejími nemocmi (žloutenka)
Vada získaná – v předřečovém období vlivem nemocí jakými jsou např. spáničky, TBC, zánět mozkových blan. Dítě si neosvojí řeč a má problém naučit se mluvit, protože nemá řečový vzor
– v řečovém období vlivem úrazu hlavy při práci nebo autonehodě nebo při dlouhodobém vystavování se nadměrnému hluku.

Ztráta sluchu v decibelech:
normální sluch – ztráta 0–20 dB při únavě či nemoci
lehká nedoslýchavost – 25–40 dB
střední nedoslýchavost – 41–55 dB
těžká nedoslýchavost – 56–70 dB
praktická hluchota – 71–90 dB
úplná hluchota – nad 90 dB

Diagnostika sluchových vad:
na úrovni laika – dítě by mělo hned po narození reagovat na zvukové podněty otáčením hlavičky (vrznutí dveří, hlas, zpěv). V diagnostice pomáhají i pískavé hračky, které dítě obklopují.
na úrovni odborníka – dítě je podrobeno vyšetření na ušním oddělení v nemocnici, kde je mu na hlavu nasazen přístroj s elektromagne­tickými snímači. Je sledována rce mozku na vysílané podněty. Při tomto vyšetření dítě spí.

Důsledky sluchových vad:
v oblasti poznávání – je zhoršena orientace v prostoru, dítě má narušený pocit sebejistoty a bezpečnosti. Ztrátou zvukového pozadí si nevytváří představy
v oblasti vztahu k okolí – má zhoršenou komunikaci, nenavazuje kontakty
v oblasti psychické – je nevyrovnaný, labilní, může být až agresivní

Psychologické zvláštnosti SP:
řeč – je na nižší úrovni, méně srozumitelná
myšlení – nepohotové, je založeno na konkrétních pojmech
pojetí sebe sama – cítí se méněcenně
výkonnost – snadno se unaví, špatná motorika
vůle – je slabá, je důležitá velká motivace
nesamostatnost – závislost na rodičích, tlumočníkovi, snadná ovlivnitelnost tohoto člověka

Kompenzační pomůcky pro SP:
Naslouchátko – je určeno pro nedoslýchavé. Je složeno z miniaturního přístroje s drátky, které vedou k naslouchadlu. Tento přístroj je za uchem. Převádí zvuk na elektrický signál, který se naslouchadle mění opět na zvuk. Základní naslouchadla bývají hrazena pojišťovnou, často v nich ale šumí, přerušuje se el. Signál a nesmí dojít ke styku s vodou.

Kochleární implantát – je určen pro osoby se zbytkem sluchu. Tento přístroj přenáší vnímané zvuky na el. Signál, který je v operovaném obvodu za uchem měněn opět na zvuk.
Tento implantát je již dražší a není vhodný pro osoby, které mají poškozené vnitřní ucho.

Artikulační zrcátko
Fonátor – slouží k správnému nácviku výslovnosti. Přístroj vydává zvuky nacvičovaných písmen a slabik.