Pozornost, emoce, verbální komunikace

Definice pozornosti: je to psychický stav, který zajištuje po určitou dobu soustředění člověka na jeden jev, nebo jednu činnost (od všímání si až po pozorování)

Typy pozornosti:

1)      SPONTÁNNÍ (bezděčná) = za její fyziologický základ se považuje ORIENTAČNĚ PÁTRACÍ REFLEX (u zvířat i u lidí, orientujeme se v okolí, vnímáme nebezpečí, je-li podnět významný následuje reakce-útěk, útok na kořist)

2)      ÚMYSLNÁ (záměrná) = vyvolává ji to, že máme nějaký cíl/vůli, během života se rozvíjí

Vlastnosti pozornosti:

= jsou u různých lidí různé, závisí na vrozených předpokladech, zkušenostech, návycích, …

• INTENZITA – koncentrace, stupeň soustředěnosti
• STÁLOST – délka soustředěnosti na 1 předmět, nebo jev
• ROZSAH – počet jevů, které najednou obsáhneme (dospělí max 6-7 prvků)
• PŘENÁŠENÍ – schopnost rychle se soustředit na něco jiného
• VÝBĚROVOST – soustředíme se-li více na jeden podnět, ostatní si v tu chvíli neuvědomujeme (NS se chrání před přepětím a poškozením)

Emoce

Pojem emoce = city, pocity, jsou to psychické jevy, které hodnotí to, co prožíváme a děláme. Emoční prožívání je velmi individuální, určitá situace vyvolá v každém z nás něco jiného

• v mimice obličeje (smích, úlek, údiv)
• v držení těla (agresivita, smutek)
• v zabavení hlasu (v telefonu, naštvanost, radost)
• ve změně činnosti vnitřních orgánů (bušení srdce, zrychlení dýchaní)

Dělení emocí:

City jsou protikladné:  radost X smutek, láska X nenávist, nadšení X zklamání

– přičemž jeden cit se nemusí zcela vylučovat se svým protikladem

– můžeme cítit radost i smutek zároveň

Podle průběhu a délky

– AFEKTY

o prudký a krátkodobý citový výbuch na určitý podnět, převyšuje rozum
o vztek, zděšení, překvapení, zoufání, radost

– NÁLADY A POCITY
o psychické stavy trvající minuty/ hodiny až dny a týdny
o dodávají zabarvení našim zážitkům
o jsou vyvolávány vnějšími i vnitřními činiteli
o např. smutek ze ztráty blízkého, radost z výhry, tréma,

– VÁŠEŇ
o silné a hluboké city, které se zmocňují celého člověka a ovládají jeho myšlení
o nemusí být tak dlouhodobé jako citové vztahy, v projevu jsou ale silnější
o někdy se vytrácejí, někdy přecházejí do citového vztahu; pozitivní i negativní

– CITOVÉ VZTAHY
o trvalé dlouhodobé city, které ovlivňují jednání člověka a mají různou hloubku
o hluboké citové vztahy (láska, nenávist)
o povrchnější citové vztahy (obliba, …

ALEXITIMIE = je neschopnost popsat emoce, které jedinec cítí. Jedná se o duševní poruchu

VERBÁLNÍ KOMUNUKACE

• komunikátor = osoba sdělující
• komunikant = osoba přijímající sdělení
• komuniké = obsah

Typy komunikace: verbální (slovní, mluvená psaná) a neverbální (mimika, gesta, postoj, …)

Význam řeči a jazyka:

= dorozumívání se mezi lidmi

= proces používání jazyka, proces verbálního sdělování

= nástrojem řeči je JAZYK

= kódování je mluvení, psaní

= dekódování je naslouchání, nebo čtení

ŘEČ MÁ 2 SLOŽKY:

A)     obsahovou = co říkáme. Lze rozlišit na DENOTATÍVNÍ a KONTATIVNÍ

         DENOTATIVNÍ = sděluje, jaký obsah je slovem označován (př. matka – osoba, která je biologickým rodičem a pečuje o dítě

         KONTATIVNÍ = je emocionální význam slova, či sdělení, který je sdělován sociálním učením a osobní zkušeností. Slova, která jsou pro někoho               neutrální, jsou pro jiného emocionálně významná, silná

B)     formální = jak to říkáme

PARALINGVISTIKA = zkoumá zvukovou stránku verbální komunikace