Osobnost učitele a vychovatele

Termínem učitel se označuje člověk, který vzdělává a vychovává děti, mládež nebo dospělé. Má za úkol pečovat o tělesný, rozumový a citový vývoj člověka.
Prvními přirozenými učiteli jsou rodiče. např.

ve Spartě byla tvrdá výchova. Po narození byly slabé děti vyřazeny ze společnosti. Byly odkládány do hor, kde zůstaly na pospas divoké zvěři.
Zdravé děti byly do 7 let vychovávány v rodině. Chlapci pak byli do 18let vychováváni ve společných táborech, kde byli otužováni, bičováni, dostávali málo jídla. Od 18–20 konaly vojenskou službu, tzv. erbii. Od 20–30 byli vojáky a teprve poté si mohli založit rodinu.

V Athénách fungovaly gramatické školy (čtení, psaní, počty, kreslení) a kitharistické školy (hudba, tanec, poezie). Tyto školy navštěvovaly děti od 7–14 let. pak následovala tzv. palestra, ta byla zaměřena na cvičení těla. Trvala rok a děti se tu učily hře s míčem, plavání, běhu, skoku, hodem diskem a kopím apod.

Ve starověkém Řecku a Římě měli rodiny domácí vychovatele, kterým se říkalo informátoři, hofmistři a guvernantky.
Protože nebylo možné vystačit si s domácími učiteli, byly děti posílány do společných škol k jednomu učiteli.
Zpočátku byli učiteli nesvobodní muži. Měli ale špatné společenské i hmotné postavení.

Ve středověku existovaly veřejné školy, ale i soukromí učitelé. Malé společenské postavení a chudoba učitelů vedla k tomu, že často měnili zaměstnání. Často pracovali jako konšelé či písaři. A často si také museli učitelé přivydělávat např. pomocí v kostelích apod.
V rozporu s církví ale v tomto období vznikl i ideál rytíře. Rytíři se učili stejně jako děti hradního pána. Tyto děti byly cvičeny v jízdě na koni a šermu, aby mohli pak chránit krále. Vedle měli také chránit ženy a slabé.
Do 7 lety byly děti vychovávány matkou, ale pak si museli osvojit společenské mravy.
Ve 14 letech se z nich stávali zbrojnoši nebo panoši a dostali meč. Učili se tančit, pohybovat se ve společnosti, dvořit se dámám.
Asi ve 20 byli pasováni na rytíře.

Ještě v 18. století vykonávali učitelské povolání jako vedlejší zaměstnání vysloužilí vojáci, sluhové, písaři. Tito lidé také často neuměli ani číst, psát ani počítat.

Teprve v 19.st. se vytvořilo samostatné učitelské povolání, které zakazovalo další vedlejší povolání.

V součastné době, kdy je velký rozvoj komunikačních prostředků se také mění význam učitele. Učitel už nemusí být hlavním zdrojem informací, protože si spoustu věcí můžeme dohledat v knihách či na internetu.
Existuje také věda pedeutologie, která se zabývá osobností učitele.
Co se týká učitelské kvalifikace, učitel by měl mít:
všeobecné vzdělání a široký rozhled – protože žáky hodně ovlivňuje. Měl aby se orientovat v kultuře i vědě. A jak říká jedna paní učitelka měl by vědět, co letí, aby se mohl dětem přiblížit.
odborné vzdělání
pedagogické a psychologické vzdělání – aby věděl, jak k žákům přistupovat, a jak se v určitých situacích zachovat
zvláštní schopnosti – pedagogický talent
– pedagogické mistrovství – k tomu se učitel většinou později vypracuje. Je to rychlá a správná reakce na nepředpokládanou situaci
– pedagogický takt

Profesionální kvalifikace učitele
diagnostické schopnosti – schopnost diagnostikovat třídu nebo žáka
didaktické schopnosti – schopnost zaujmou a zajímavě podat učivo
schopnost empatie – vcítění se do druhého
pedagogická expresívnost – schopnost tlumočit žákům vlastní pocity a myšlenky, ale také schopnost vnímat pocity a přání druhých
konstruktivní schopnost – schopnost uspořádat učivo podle věku dětí a podle jejich schopností
výrazové schopnosti
organizační schopnosti
komunikativní schopnosti – schopnost navazovat vztahy
schopnost získat autoritu
tvořivost učitele – kreativita

Typologie učitele
logotrop – zdůrazňuje vzdělání
paidotrop – zaměřuje se na žáka, na jeho formování
autoritativní typ – typické spíše pro logotropa, může mu chybět laskavost, humor
sociální typ – spíše paidotrop, dává žákovi větší volnost, žák ale za sebe má větší zodpovědnost
Vědecko-systematický typ – na vše jde systematicky, s rozvahou, logicky
umělecký typ – pracuje intuitivně
praktický typ – má dobré organizační schopnosti, ale často pracuje povrchně
Sangvinik – rychlý, optimistický, výřečný, ale někdy si udržuje odstup
Cholerik – aktivní, přísný výbušný, umí žáky nadchnout
Flegmatik – klidný, pohodlný
Melancholik – citlivý, nevyrovnaný a neodvážný
Demokratický typ
autoritativní typ – přísný
Liberální typ – dává moc volnosti, nekontroluje, neodměňuje apod.

Význam učitele
Učitel plánuje a organizuje výchovně vzdělávací proces, vede žáky k osvojování poznatků, poskytuje jim vědění, dovednosti, rozvíjí jejich schopnosti.
Učitel se řídí podle RVP – rámcově vzdělávací plán a ŠVP. Vedle toho ale také potřebuje ke své práci určitou volnost.