Obecná didaktika

Didaktika – z řeckého slova „didaskein“ (učit, vyučovat, poučovat)

Pojem didaktika z pohledu významných pedagogu:

–          zakladatel didaktiky – Marcus Fabius Quintiliamus: škola hrou přiměřená věku dítěte, zakazuje tělesné tresty, podpora talentu dítěte

–          v 17. století W. Ratke (didaktika – umění vyučovat)

–          J. A. Komenský: dílo „Didaktika velká“ – jak naučit všechny všemu (cíle, úkoly, obsah, mravy, náboženství, zásady, metody) – dnešní obsah pedagogiky

Definice – didaktika je věda, která se zabývá teorií vyučování, zkoumá podmínky a faktory, které proces vyučování ovlivňují zvnějšku i zevnitř

Předmět didaktiky:

–          výukový cíl

–          didaktické zásady

–          výukové metody

–          organizační formy výuky

Rozdělení didaktiky:

1. Obecná didaktika – teorie vzdělávání a vyučování, Dává odpovědi na otázky: Co je nutné vyučovat? Jak vést výuku?
2. Oborová didaktika – didaktika předmětu pro daný studijní obor (didaktika přírodovědných předmětu – učí metodice i aplikaci)
3. Předmětová didaktika – didaktika pro daný předmět (didaktika poznávacích a praktických předmětu – učí met. I apl.
4. Školní didaktika – předmětem je výuka a vzdělávání v konkrétní škole (teorie vyučování)

Základní komponenty vyučování 

1. cíle výuky
2. učivo – obsah výuky
3. součinnost a komunikace
4. didaktické prostředky
5. výukové metody
6. organizační formy výuky
7. podmínky, za kterých výuka probíhá

Cíle – je zamyšlený a očekáváný výsledek, k němuž se žáky v současnosti směruje

 Dělení cílů:

a. individuální – osobní postoj jedince, jeho prospěch

             společenské – Příprava jedince na život ve společnosti

b. adaptační – výchova zaměřena na přítomnost

            anticipační – zaměřená na budoucnost

c. explicitní – v ped. Dokumentaci, kterou tvoří ŠVP

             implicitní – jednoznačně si ji neformulujeme

d. obecné – všeobecné výstupné cíle

              dílčí – cíle na nižší úrovni

Vlastnosti cílů: 

a)      komplexnost – cíl musí rozvíjet všechny 3 složky dítěte (Kog, Afek, Psych.)

b)      konzistentnost – aby mohl být naplněn cíl obecný, nejprve dílčí cíle

c)       kontrolovatelnost – cíl musí být stanovený tak, aby byl zkontrolovatelný

d)      přiměřenost – být přiměřený věku i možnostem dětí

Taxonomie výukových cílů:

a. kognitivních cílů 

b. afektivních cílů

c. psychomotorických cílů: 

1. imitace – napodobuji činnosti (napodobuji základní taneční krok)
2. manipulace – vykonávám činnost dle návodu (tančím podle instruktorky)
3. zpřesňování – vykonávám činnost samostatně (tančím samostatně)
4. koordinace – Několik činností zařazených za sebou (tančím samostatně včetně otoček apod.)
5. automalizace –  vykonávám činnosti, aniž bych o nich musel přemýšlet (tančím automaticky, bez soustředění)

Organizační formy – uspořádání výuky: organizace činnosti

1. individuální výuka – kontakt jednoho učitele a jednoho žáka (doučování)
2. hromadná výuka – děti stejného věku přebírají stejnou látku (výuka čtení v 1. třídě)
3. individualizovaná výuka – ve třídě každé dítě pracuje na úkolu, který ho zajímá (někdo si staví z kostek, jiné pracovní listy)
4. diferencovaná výuka – rozděleny do skupin podle toho jaké mají nadání, zájmy, mezery ve výuce (6A má více hodin ped. než 6B)
5. skupinové vyučování – vytváří se malé skupiny žáku, které spolupracují
6. kooperativní vyučovaní – založeno na principu spolupráce při dosahování cílů

Metody – cesta k cíli

1. metody slovní 

a. monologické metody – samomluva

• vysvětlování – používá se, když se učitel nemůže opřít o předchozí žákovy zkušenosti
• vyprávění – zprostředkovává vědomosti citově zabarvené
• přednáška

b. dialogické metody – rozhovor dvou nebo více osob

• diskuze – vzájemný rozhovor mezi všemi členy skupiny
• rozhovor – učitel klade otázky a děti odpovídají
• sokratova metoda – pomocí otázek se snaží, aby děti k něčemu přivedl

c. písemné práce – písanka, pracovní listy, grafomotorické cvičení

d. práce s učebnicí a knihou

• rozvíjejí: výslovnost, učíme děti říct svůj názor, grafomotorika,…

2. metody názorně demonstrační

• měly by působit na všechny smyslové orgány: film, televize, poslech hudby
• rozvíjejí: pozorovací schopnosti, vnímání detailu

3. metody praktické 

• zaměřeny na vlastní aktivitu: laboratorní pokusy, pracovní činnosti, nácvik pohybových činností
• rozvíjejí: pohybové a pracovní dovednosti, koordinace rovnováhy

4. aktivizační metody  

• aktivita žáka je zřetelně vidět
• brainstorming – bouře mozku
• dramatizace – je názorné předvedení průběhu
• inscenační metody – vyjádřují své postoje
• hra