Dějiny knihoven a knihovnictví

PÍSMO (vznik před cca 5 000 lety) slouží k zaznamenávání myšlenek hlavní předpoklad ke vzniku knihy doklad projevu lidského ducha paleografie: věda, která se zabývá vznikem a vývojem písma a která pomáhá určovat stáří listin, posuzovat falzifikáty,… Psací látky lýko, dřevo, destičky (bronz atd.), papyrus (= lodyhy rostliny šáchor papyrový; papyrologie = nauka o papyrech) pergamen: vydělaná zvířecí kůže, […]

PÍSMO (vznik před cca 5 000 lety)

  • slouží k zaznamenávání myšlenek
  • hlavní předpoklad ke vzniku knihy
  • doklad projevu lidského ducha
  • paleografie: věda, která se zabývá vznikem a vývojem písma a která pomáhá určovat stáří listin, posuzovat falzifikáty,…

Psací látky

  • lýko, dřevo, destičky (bronz atd.), papyrus (= lodyhy rostliny šáchor papyrový; papyrologie = nauka o papyrech)
  • pergamen: vydělaná zvířecí kůže, dal se použít několikrát (palimpsest = znovu použitý pergamen), roloval se a skládal do pouzder nebo složek
  • papír: vynalezla ho Čína; vytlačil pergamen; nejprve ze lněných a konopných hadrů > od 19. st. ze dřeva; u nás od 19. st. ; ruční papírna ve Velkých Losinách
  • výroba papíru z hadrů: roztřídění a očištění hadrů > rozřezání na „hadrořezech“ na menší kousky > přenesení do dřevěných nebo kamenných nádrží > vodou shnily > měkká vlákna > rozmělnění na polodrť > rozředění vápnem > do nádrží > drcení > celodrť > nabírání na drátěná síta > potřásání > zbavení vody > vyklopení vrstvy na „plst“ > vrstvy do sloupce na sebe > zbavovány lisem vody > sušení > klížení a hlazení „hladítkem“

Písařské náčiní

  • přizpůsobovalo se psací látce (na destičky rydla, na papyrus seříznutá rákosová třtina, na pergamen a papír pero-brk, na kámen se tesalo údery kladivem na dláto, Čína: štětečky z králičích chloupků…)

Písaři

  • velmi vážené zaměstnání (za opsání Bible statek nebo vinice)
  • první písařské školy u krále Aššurbanipala
  • středověké písařské dílny = skriptoria
  • iluminátoři: ilustrátoři knih

Vývoj písma

Předstupeň písma

  • vlastnické značky (obrázky vypalované na zvířatech)
  • vrubové hůlky (k evidenci půjčených věcí a ke zpravodajským účelům)
  • uzlové písmo (Inkové, Číňané)
  • mušle (různé barvy znamenaly různé věci: bílá – mír, černá – nebezpečí,…)

Obrázkové písmo (cca od 4000 př. n. l.)

  • znázorňovalo konkrétní předmět, který vyjadřoval nějaké slovo ( – láska)
  • piktografy > jednoduché obr. podobné značkám = písmo pojmové (ideografy)
  • piktografie = nauka o obrázkovém písmu
  • klínové písmo (Mezopotámie, 4000 – 3000 př. n. l.)
  • původ v obr. písmu
  • vyjadřuje konkrétní předměty a jevy
  • hieroglyfy (Egypt)
  • znázornění živých bytostí a předměty
  • obrázky > slabiky > slabikové písmo ⇒ staroegyptská hlásková abeceda
  • rozluštil je Francouz Champollion v 19. st. pomocí Rossetské desky
  • v Egyptě též písmo hieratické a démotické
  • čínské písmo (= jinské, 15. stol. př. n. l.)
  • napřed obrázkové > znakové

Hláskové písmo = systém znaků (každý znak přestavuje jednu hlásku)

  • Egypt (24 abecedních souhláskových znaků) > Féničané > (Semité (Sinajské písmo)) > Řekové (i samohlásky, psaní zprava doleva)
  • 5. st. př. n. l.:
  1. východořecký (iónský) > řecká abeceda > azbuka > hlaholice > cyrilice
  2. západořecký (dórský) > římská (latinská) abeceda
  3. latinské písmo (neúhledné, hranaté):
  1. majuskulní (stejně vysoká písmena) X minuskulní (některá písmena pod nebo nad linkou)
  2. knižní (stojaté, úhledné, samostatná písmena) X listinné (méně úhledné, volné tvary, nakloněné) X kurzivní (šikmé, neúhledné, špatně se čte, spojená písmena)

Latinské písmo

  • druhy: kapitála (nejstarší nápisové latinské písmo), unciála (knižní, zakulacené), polounciála (drobnější varianta unciály)

1. starověké a přechodné období (6. st. př. n. l. – 2. st. n. l.)

  • hranaté, psalo se zprava doleva
  • 21 písmen

2. římské období (2. – 6. st. n. l.)

  • neexistovalo oddělování a rozdělování slov
  • psalo se kapitálou (monumentální – slavnostní písmo X rustická – listinné písmo)
  • používaly se ligatury – zkratky
  • od 2. st. unciála – knižní písmo, podobné kapitále, tvar oblouku

3. období národních písem (6. – 8. st. n. l.)

  • langobardské písmo (italské), vizigotské (španělské), …

4. období raně středověké (karolinské období, 9. – 12. st. n. l.)

  • úhledné písmo, okrouhlé tvary, oddělování slov
  • psalo se karolinskou minuskulou (v celé říši Karla Velikého) – knižní X listinné písmo

5. období vrcholně středověké (gotické, 13. – 14. st. n. l.)

  • gotické písmeno – z minuskuly, která se náhle stává lomenou a stěsnanou (dělilo se na knižní, listinné, kurzivní), bastarda – něco mezi kurzivním a knižním písmem (úhlednější, pro rychlé psaní)

6. období novověké (15. st. n. l.)

  • latinka humanistická (Itálie, podobala se minuskule) X novogotická (kancionály, nadpisy, kancelářské písmo)
  • gotická kurzíva (kurent) = německé písmo (ostré tvary)

Starověké evropské písmo

  • např. druidské písmo ogham, vikingské písmo futhark, …

Vývoj písma v ČR

  • 15. st. – Husova reforma (odstranění spřežek – cz > č,…) > 16. st. – převládá švabach a frakturg (něm. písmo) > 17. – 18. st. – úpadek písma > 19. st. – nástup latinky > 20. st. – současná latinka platí v podstatě beze změny už 60 let

KNIHTISK

důsledky:

  • nejdůležitější objev v dějinách lidstva
  • revoluční změna v oblasti tvorby, předávání a osvojování si informací
  • umožnil vyhotovení 1 knihy v několika exemplářích
  • znamenal podstatné zlevnění knihy > širší okruh lidí > rozšíření vzdělanosti
  • podstata knihtisku = objev volných pohyblivých liter, které mohly být sestavovány do potřebných soustav a pomocí vhodné barvy otištěny tiskařským lisem na papír
  • předchůdci knihtisku:
  • Čína v době př. n. l. – razítka z kamene a dřeva
  • Japonsko v 8. st. n. l. – dřevotisky podle čínských vzorů
  • dřevořezy – přímý předchůdce knihtisku, 13. st.; laciné a rychlé rozmnožení náboženských obrázků a hracích karet
  • deskotisky – když k obrázkům přibyl i text, knihy rozmnožené pomocí deskotisků se jmenovaly blokové knihy)

Vynález knihtisku

Jan Gutenberg (1400–1468)

  • vyučený rytec a zlatník
  • 1453 vynález knihtisku – sestrojení ručního licího zařízení na odlévání jednotlivých liter (písmen) z jedné matrice (předlohy)
  • přizpůsobil lis na víno
  • k tisku se používala tiskařská čerň
  • slitina pro lití písmen
  • nejstarší vytištěná kniha na světě: Mohučský zlomek o posledním soudu
  • další staré knihy: donáty (učebnice latiny), astronomický kalendář, Bible (první opravdu vytištěná kniha, vynikající kvalita; dvě Bible:
  • 42-řádková – starší, 2 svazky
  • 36-řádková – 3 svazky)
  • další tiskaři: Jan Fust, Petr Schöffer
  • pojmy: signet [sinět] (značka tiskaře), kolofon (údaje o místě a době tisku) – oboje se poprvé objevilo v Latinském žaltáři
  • prvotisky = inkunábule – knihy vytištěné do roku 1500, charakteristika: tiskař = tvůrce knihy, rubrikátor = označoval rubriky, 1480 – zjednodušení maleb > ustupování od napodobování rukopisů > kniha dostává svou tvář ⇒ levné užitkové zboží ⇒ širší okruh čtenářů
  • rozšiřování knihtisku: z Německa do Benátek, v r. 1968 do Španělska a Švýcarska > Holandsko, Belgie > Francie > Maďarsko, Polsko > Anglie > Rakousko, Dánsko
  • knihtisk od začátku 18. st.:
  • vzrůstá potřeba levnějších knih, výskyt reprezentativ­ních děl
  • 1799 Louis Robert – vynález stroje na výrobu papír (= strojové mletí a příprava papíru, rychlý rozvoj knihtisku)
  • tiskové techniky = rychlolisy: zač. 19. st.; Friedrich König vynalezl rychlolis (vystřídal ruční lis – stroj s tiskařským válcem, který přitlačoval papír na tiskací formu, zlevnění, zrychlení)
  1. tisk z výšky (dřevoryty, dřevořezy, linoryty, razítka)
  2. tisk z hloubky = mědiryt (15. st.) – do měděné desky ryjí ocelovými rydly > kresba byla prohloubena > do vyrytých čar se vtírala barva
  3. tisk z plochy (konec 18. – zač. 19. st.) = kamenotisk (tisknoucí i netisknoucí místa jsou v jedné rovině – tisk je umožněn fyzikáně-chemickým procesem pomocí jemnozrnného vápencového kamene)
  4. ofset (vyvinul se z plošného tisku – tiskovací barva je z tiskové formy na potiskovaný materiál přenášena nepřímo prostřednictvím gumou potaženého válce, umístěného mezi tiskovou formu a tlakový válec)
  • sázecí stroje = významný pokrok knihtisku (vynálezce Mergenthaler)
  • princip: spočívá ve strojové sazbě jednotlivých řádků a jejich odlévání v celku – zrychlení, zlevnění
  • sázecí stroje a rychlolisy způsobily revoluci v knižní výrobě, knihtiskařství = průmyslové odvětví ⇒ velký rozmach; negativa – úpadek kvality, estetická krize, hlavně sdělovací funkce
  • knihtisk umožnil vznik periodického tisku

Knihtisk v Českých zemích

  • 2. pol. 15. st. – příznivé podmínky pro tisk u nás
  • před knihtiskem existence deskotisků
  • centra knihtisku: Plzeň, Vimperk, Brno, Praha (tiskárna Jana Kampa), Kutná Hora, Olomouc
  • 51 prvotisků
  • 1925 – vychází 1. kompletní vydání „Soupisu všech českých prvotisků“ Zdeňka Václava Tobolky
  • 2. pol 16. st. největší rozkvět: tiskaři – Mikuláš Konáč (1. humanistic­ký/renesanční tiskař, vydavatel, překladatel, spisovatel), František Skorina, tiskárna Českých bratří, Jiří Melantrich z Avenina (vynikající grafická stránka, přes 200 tisků), Daniel Adam z Veleslavína

Knihtisk na Slovensku

  • později než v Českých zemích
  • 1543 – 1. zprávy (Banská Bystrica)
  • v počátcích kočovné tiskárny ve službách reformace
  • tiskárny: Trnava, Banská Bystrica, Lintava, Bardiov
  • 1. vytištěná kniha ve slovenštině = Katechismus od Martina Luthera

VZNIK A VÝVOJ KNIHY

Obecný vývoj

  1. knižní monopol církve (poč. středověku – 13. st.) – církevní literatura (Bible, kancionály,…)
  2. rozšíření znalosti čtení a psaní pro hospodářské potřeby města (13. st. – pol. 14. st.)
  3. posun knižní tvorby v průběhu husitství (14. – 15. st.)
  4. rozvoj díky vynálezu knihtisku (15. st.)

Tvar a charakteristika knihy

1. Kniha v nejstarších dobách Svitek = z papyru, pergamenu, hedvábí, 2–3 m dlouhý začátek textu tyčka s popisem (název) sloupečky textu Kodex = dnešní tvar knihy, vznik: 5. st., nejprve čtvercový formát, titul knihy nejprve na konci kodexu > na začátek Vzhled kodexu: vazba – napřed jen ochranná funkce, rubriky – červená písmena v textu, bordura – ozdoby na okrajích textu, drolerie – drobné žertovné až fantastické kresby na okrajích bordurách nebo na výběžcích iniciál, akant – antický dekorační prvek, marginálie – poznámky na okrajích textu, miniatura – malé obrázky v textu

Rozdělení středověkých kodexových rukopisů: a. liturgické (antifonář – bohoslužební texty, breviář – modlitební knihy, evangeliář – soubor evangelií, epistolář – výňatky z epištol, graduál – mešní chórové zpěvy), graduál – mešní chórové zpěvy, hodinky – knihy soukromých modliteb, kancionál – sbírky kostelních písní, misál – mešní ceremonie, žaltář – žalmy) b. studijní c. zábavná a poučná četba

Některé české rukopisy

  • nejstarší iluminovaný český rukopis = opis Gumpoltovy legendy o sv. Václavu
  • 2. pol. 9. st. – Evangeliář z knihovny Metropolitní kapituly na Pražském hradě
  • 10. st. – Evangeliář (Strahovský klášter), 1085 Vyšehrad­ský kodex)
  • latinské legendy o sv. Václavu a sv. Ludmile
  • 12. st. – Kosmova kronika (latinsky)
  • Kodex Gigas
  • 13. st. – Antifonář sedlecký, Žaltář ostrovský
  • pol. 14. st. – Veleslavova bible

2. Kniha v 16. – 17. st.

  • rozšíření knihtisku ⇒ revoluce, rozvoj vědy a techniky, položeny základy přírodních věd
  • kniha se stává užitkovou, přestává napodobovat rukopisy, tiskne se v národních jazycích
  • podoba a úprava knihy se přizpůsobují možnostem a přednostem knihtisku (zmenšení formátů knihy, písmo se mění ve snaze usnadnit čtení, místo ruční výzdoby tištěné prvky, rozvíjení ilustrační techniky,…)
  • 17. st. – mědirytina, vznik titulních listů
  • množí se drobné tisky, letáky (= lidová lit. – jednoduchá úprava, horší papír) – lidové knihy X nádherná umělecká díla
  • významní tiskaři: Johann Froberius, rodina Etiennů, rodina Etzvierů

3. Kniha v 18. – 19. st.

  • podoba krásného předmětu (tiskaři se snažili o soulad grafické stránky, typografické úrovně a obsahu knihy)
  • významní tiskař: John Baskerville (ovlivnil uměleckou kvalitou svých knih evropský knihtisk), Francois Ambrois a Firmin Didotové (zavedli stereotypii = odlévání sazby celých stran), Giambattista Bodoni (jednoduché, prosté tisky, uspořádaná sazba)
  • v českých zemích všeobecný úpadek (typografický i obsahový), písma: švabach, fraktura; náboženská tematika
  • přelom 18./19. st. (Národní obrození): historická, jazykovědná díla, beletrie, didaktické spisy
  • tiskárny oficiální (Akademická jezuitská tiskárna, Arcibiskupská tiskárna svatovojtěžská) X soukromé (tisk. Karla Františka Rosemüllera, Jana Nepomuka Schönfelda, Bohumila Haase, Jana Hostivíta Pospíšila)
  • nakladatelství Česká expedice – Václav Matěj Kramerius
  • 1. pol. 19. st. – technický pokrok, úpadek úrovně knihtisku; tiskař William Morris se snažil o znovuzrození zdobené a krásné knihy (ruční výroba papíru, knihtisk dle starých vzorů) – u nás se jím inspirovala Zdenka Braunerová, Vojtěch Preissig, Karel Dyrynk (dílo Krásná kniha a jejích technická úprava, Pravidla sazby typografické)
  • 2. pol. 19. st. – velkých rozmach čes. písemnictví, nástup latinky

DĚJINY KNIHOVEN A KNIHOVNICTVNÍ

1. Starověké knihovny

  • první knihovny pojaté jako sbírky literatury určené k využívání se objevují na počátku otrokářské společnosti
  • nejprve mají archivní charakter
  1. Knihovny v přední Asii
  • knihovna v Nippuru – 2 000 př. n. l., nálezy zbytků hliněných destiček, nález dvou katalogů
  • Aššurbanipalova knihovna v Ninive
  • nejstarší knihovna světa, obsah z velké části zachován
  • dvě části: státní archív (smlouvy, diplomatická korespondence, soukromé listiny apod.) a vlastní knihovna (5000 tabulek; literární texty – mýty, bajky, eposy,…; kulturní texty – hymny, modlitby, zaklínadla; historické, materiální, lékařské a ekonomické texty)
  • vysoká kvalita tabulek
  • knihovna Tiglatpilesara I. – 1 100 – 1000 př. Kr.;zlomky destiček
  1. Knihovny ve starém Egyptě
  • střediska moudrosti, knihovna = dům knih, dům života
  1. Řecké knihovny
  • Alexandrijská knihovna
  • 3. stol. př. n. l., zakladatel = Ptolemaios Sotér
  • 1. ředitel Démétrios z Faléra, 2. ředitel Zénodotos (zavedl kritiku starořecké literatury, v knihovně soustředil kritiky a překladatele), 3. ředitel Kallimachos (jako první sepsat Pínakés – seznam všech mužů významných ve vědě a vzdělání a seznam toho, co napsali – 1. vědecký katalog, zakládající dílo svět. bibliografie, základ dějin řecké lit.)
  • vyhořel v r. 47 př. n. l. (700 000 svitků), definitivně zrušena vpádem Arabů r.638 n. l.
  • další knihovny: knihovna v Pergamonu (2. st. př. n. l.), knihovna Euripida, knihovna Aristotelova, knihovna při škole Pythagora (nejstarší)
  1. Knihovny ve starém Římě
  • 1. knihovny dovezeny z Řecka jako válečná kořist
  • řecké (početnější) a římské oddělení knihoven
  • o zřízení 1. knihovny uvažoval Caesar (chtěl do pozice ředitele dosadit Varra – největšího římského myslitele, který napsal mj. 1. známé dílo o knihovnictví) – nepovedlo se
  • knihovny při chrámech, lázních apod.
  • 1. veřejná knihovna: Knihovna při chrámu bohyně svobody na Aventinu
  • knihovna při Apollonově chrámu (Bibliotheca Palatina) – nejvýznamnější

2. Středověké knihovny

  • po dobytí Říma barbaři pálí knihovny
  1. Raný středověk (5. – 11. st.)
  • šíření křesťanství (knihovny vznikají při klášterech, kostelech, církevních úřadech,…)
  • sv. Benedikt z Nursie (zakladatel 1. kláštera, předpokládal existenci knihoven)
  • podoba knih = kodexy, jazyk = latina, knihovník = vážená osoba
  • libri catenati = přivázané knihy
  • fond se rozšiřoval opisy, dary, výměnou
  • hl. knihovna: Papežská knihovna v Římě
  1. Vrcholný středověk (11. – 15. st.)
  • vznik měst, církev ztrácí sílu (kvůli vynálezu knihtisku, vzniku univerzit, rozvíjení školství)
  • knihovny při městských školách (studenti pro své studium vyžadovali sbírky knih potřebných k výuce), soukromé knihovny
  • z knihy – posvátného předmětu se stal pracovní nástroj myslícího člověka
  • knihovny pokladnicové (nejcennější sbírky – posvátné pojetí knihy) X studijní knihovny (pracovní nástroj myslícího člověk)
  • od 12. st. vznikají univerzity (1180 – fr. Sorbonna – největší sbírka knih ve středověku, výborné katalogy; Oxford, Španělsko, Německo (Vídeňská knihovna při univerzitě ve Vídni)
  • uspořádání knihoven: velká místnost – prezenční výpůjčky, nejdůležitější knihy; malá místnost – duplikáty, méně významná díla, absenční výpůjčky
  • spojením knihoven s univerzitami nastal zvrat ve společnosti (univerzitní knihovny se zasloužily o laicizaci)
  • klášterní knihovny (hl. funkce – uchování knih + jejich ochrana), univerzitní (pro studium, větší využívanost)
  • 1. knížecí knihovny: Normanský dvůr v Palermu, knihovna Ludvíka IX. Svatého,… (12. – 13. st.)
  • klášterní knihovny: kni. v chrámu sv. Sofie v Kyjově (1037), Benediktynský klášter v Břevnově (993), Rajhrad, Strahovský klášter, Sázavský klášter,…
  • univerzitní knihovny: Karlova univerzitní knihovna – 1366 – daroval Karel IV. soubor kodexů > do 1622 univerzita nemá jednotnou knihovnu, v tomto roce je univerzita pod správou Jezuitů – knih. se stěhuje do Klementina > konec 15. st. – 4500 kodexů > 17./18. st. – významná tiskárna > 1777 – název změněn na C. K. veřejnou a universitní bibliotéku > 1781 – Karel Rafael Ungar zakládá Národní knihovnu (Bibliotheca nationalis) > 1918 – Veřejnou a universitní knihovnu přebírá ČSR > 1922 – počátek soustavného vydávání ČNB > 1935 – Národní a universitní knihovna (nový název) > 1939 – po uzavření VŠ – Zemská knihovna > 1990 – definitivní název – Národní knihovna (viz. přehled v sešitě z prváku)
  • soukromé knihovny: významných šlechticů, církevních hodnostářů, ozdoba jejich sídel, důkaz jejich bohatství; dochovalo se málo knih. (po smrti majitele většinou součást univerzitních nebo církevních kni.); královské knihovny (základ pro národní knihovny – NK Paříž, NK Vídeň,…); úpadek soukromých knih. po 1620 > po 1945 většina zestátněna; příklady: Rožmberská kni., Ditrichštejnská kni., Jana Kodějovského z Kodějova, Bohuslava Hasištejnského
  1. Pozdní středověk (15. – pol. 17. st.)
  • rozvoj průmyslu, manufaktury, obchodu
  • města získávají větší ekonomický a kulturní význam
  • veřejné kni.: zveřejnění už existujících kni. (většinou soukromých); knihovna Bodleiana v Oxfordu (jedna z prvních, otevřena 1603), kardinála Mazarina; u nás: první pokusy spjaty s městskými knihovnami (15./16. st.) > do přelomu 18./19. nebyly splněny podmínky pro vznik a rozvoj skutečných veřejných knihoven (většina lidí na venkově, málo vzdělání), Městská knihovna na Starém Městě pražském, knihovna ve Vodňanech a v Lounách (nejznámější, ale nedochovaly se)

PŘEDCHŮDCI TEORIE KNIHOVNICTVÍ

  • v pozdním středověku se zvyšuje počet knihoven a fond; začíná se objevovat lit. o knihovnách (napřed hlavně vzhled knihovny a vzácnost fondů); knihovníkem mohl být každý, kdo uměl číst
  • lidé pohlíželi na knihovnu jako na sbírku drahých předmětů (nechápali její vzdělávací fkci)
  • 1. sborník knihovnické lit.: Knihy a úvahy slavných mužů o knihovnách a archivech (vydal ho Johann Mader v r. 1666)

Richar de Burry: sběratel knih a biskup, dílo: Philobiblon (knih.-teoretická práce, ve které výstižně charakterizoval funkce knihoven) Gabriel Naudé [nodé]: dílo Návod, jak budovat knihovnu (1627, chtěl, aby knihovna byla otevřená všem, aby do ní lidé chodili rádi,… moderní spis) John Durie [durí]: 1. anglický představitel knih. teorie, dílo: Reformovaný knihovník (1650, shrnutí jeho názorů na knihovny, v knihovníkovi vidí vychovatele) Leibniz: knihovník ve šlechtických knih., Němec, knih. považoval za stejně důležitou jako školu, takto si představoval správnou knihovnu (v jeho době málo takových): 1. každá knih. má obsahovat všechny původní myšlenky, které byly písemně zaznamenány > 2. doplňování fondu má zajišťovat pevný rozpočet > 3. největší povinnosti knihovníka – zpřístupnění fondu pomocí pečlivě zpracovaných jmenných a systematických katalogů > 4. knihovna má mít širokou otevírací dobu, topení, světla, velký prostor…

KNIHOVNICTVÍ OD POČÁTKU 18. STOLETÍ

  • období buržoazních revolucí, přechod od feudalismu ke kapitalismu, vznik manufaktor
  • oslabení církve, větší počet škol, rozvoj vědy (technický pokrok), vzdělání ceněno
  1. Francie
  • po buržoazní revoluci zabavení šlech. a církevních knihoven (víc než 10 mil. svazků)
  • Henri Gregorie – „musí se změnit poslání knihoven“, „knihovny jsou dílem lidského rozumu“
  • po revoluci pařížská knihovna přeměněna v Národní knihovnu
  • vznik samostatných knihoven v regionech, potřeba speciální (sš i vš) výuky knihovnictví a kurzů katalogizace a bibliografie
  1. Německo
  • roztříštěním státu se roztříštila sítě knihoven
  • dvorní knihovny: většinou bezcenné knihy, nebyly otevřeny veřejnosti; Pruská královská knihovna, Vévodská knihovna ve Wolfenbüttelu,..
  • městské knihovny: první kořeny v 16. st., v 18. st. nabývaly na významu, z čtenářské nespokojenosti s nimi vznikaly čtenářské spolky (kabinety) > komerční půjčovny knih
  • univerzitní knihovny: špatný stav (špatné finanční možnosti) vyjma Univerzitní kni. v Göttingenu (1737) – moderní výstavba, kvalitní katalogy, výborné služby, kvalitní doplňování fondu

KNIHOVNICTVÍ V 19. STOLETÍ

  • sjednocování území, rozvoj univerzitních knih., vznik vědeckých knih. (při vědeckých ústave, v průmyslových závodech apod.), z dvorních knih. se staly vědecké nebo zemské knih.
  • 2. pol. 19. st. – rozvoj veřejných knihoven
  1. Knihovnictví v Anglii a USA
  • rozvoj veřejných knihoven
  • hlavní rysy knihoven: pravidelné a dostačující financování, bezplatné využívání všemi občany, všestranné budování fondu, kontrola knihoven městskými úřady
  • Antonio Panizzi (VB): ředitel knih. Britského muzea, bojoval za veřejné knihovny, zavedl povinný výtisk, zasloužil se o rozvoj služeb
  • Edward Edwards (VB): ředitel jedné z nejstarších městských veřejných knihoven v Anglii (Manchester, 1852), usiloval o schválení Zákonu o veřejných knihovnách (schválen 1850)
  • v USA v pol. 19. st. 1. veřejné knihovny (1848 – 1. knihovnický zákon), rozvíjení všech druhů knihoven, rozvoj speciálních knihoven (1865 – Národní lékařská knihovna)
  • Kongresová knihovna ve Washingtonu: založena 1800, napřed administrativní, v pol. 19. st. povinný výtisk, MMVS, na konci 19. st. největší v USA, jedna z nejvýznamnějších na světě)
  • ke konci 19. st. první knihovnické školy
  • 1876 založena ALA (Asociace amerických knihovníků) = nejstarší knihovnický spolek na světě, časopis Library Yournal
  1. Knihovnictví v českých zemích od 19. st.
  • v době Národního obrození (NO) nové obory
  • vznik Soukromé společnosti nauk (2. pol. 18. st.) ⇒ Královská česká společnosti nauk (1790) – využívaly fondy pražských šlechtických knihoven i pražské univerzitní knih. > cca 1776 vlastní knih.
  • v počátcích NO intenzivní rozvoj vědeckého knihovnictví (Klementinum, Univerzitní knihovna v Olomouci, 1566)

Knihovna Českého muzea

  • 1823 – bohemikální program knih. (J. Dobrovský) – knih. má uchovával minulou i současnou bohemikální literaturu (bohemika = knihy o českých zemích)
  • shromažďovala přírodovědeckou lit.
  • funkce Národní knihovny
  • 1. knihovník: Václav Hanka

Státní technická knihovna (založena v 18. st. jako knih. Stavovské inženýrské šlechty)

  • jedna z nejstarších technických knihoven
  • 1935 – přemístění do Klementina

Moravská zemská knihovna (1808)

  • napřed jako Zemská knihovna

Lidové knihovny: 1. pol. 19. st.; vznik z potřeb městské a venkovské buržoazie a inteligence a rolníků, obsah: knihy a časopisy v češtině Školní knihovny: 30.-40. léta 19. st. – střediska české vzdělanosti, nejen pro učitele a žáky Knihovny obrozenců a buditelů: všeobecně vzdělávací ráz Spolkové knihovny: přechod mezi soukromou a veřejnou knihovnou, uživatelé = především členové spolků (spolky v Radnicíh, ve Spáleném Poříčí apod.) Veřejné obecní a městské knihovny: Obecní knihovna v Žebráku, v Roudnici, v Litomyšli (1. knihovny tohoto typu u nás)

ČESKÉ KNIHOVNICTVÍ 2. POL. 19. STOLETÍ

  • dotváření struktury knih.
  • rozvíjení vědeckých knih. (rozdělení na univerzální a speciální) a lidových knih. (důraz na výchovu lidu)
  • 1848 3 veřejné knihovny v Praze: Univerzitní, knih. Národního muzea a Průmyslové jednoty
  • vědecké: Knihovna královské české společnosti nauk, Knihovna polytechnické­ho ústavu
  • 70. léta 19. st. – cca 300 lidových knihoven
  • od 70. let 19. století – knihovny dělnických spolků a besed > dělnické knihovny (Umělecká beseda – snaha o zakládání lidových knihoven na hranicích – pro udržení ČJ; iniciativa v zakládání lidových knihoven)
  • Svaz osvětový a Ústřední vzdělávací sbor pro Království české (měli jako hlavní cíl rozvoj knihovnictví)
  • Antonín Sova (básník, podal program pro rozvoj knihovnictví)
  • Ladislav Jan Živný (založil časopis Česká osvěta)
  • 1905 – přes 3000 lidových knihoven
  • 1919 – schválen 1. knihovnický zákon

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.