Přemyslovci

VÁCLAV I. (1230–1253) syn Přemysla Otakara I.; oženil se s Kunhútou Štaufsko – dcera římského krále Filipa Švábského z rodu Štaufů měl rád lov a rytířství; při holdování této vášni přišel o oko české království za jeho vlády se stalo jedním z předních států Evropy podporoval kolonizaci (osidlování dosud pustých regionů), spojená s přeměnou lesů a močálů v úrodná pole; také podpora příchodu cizinců […]

VÁCLAV I. (1230–1253)

syn Přemysla Otakara I.; oženil se s Kunhútou Štaufsko – dcera římského krále Filipa Švábského z rodu Štaufů
měl rád lov a rytířství; při holdování této vášni přišel o oko
české království za jeho vlády se stalo jedním z předních států Evropy
podporoval kolonizaci (osidlování dosud pustých regionů), spojená s přeměnou lesů a močálů v úrodná pole; také podpora příchodu cizinců
součástí kolonizace bylo také zakládání měst jako středisek řemeslnické a obchodní činnosti
vznik Starého Města Pražského (1230 obdrželo městská práva, včetně výsady obehnat svůj areál hradbami)
do Václavova okolí proniká dvorsko-rytířská kultura, spolu s ní i gotika
v gotickém stylu byl vystavěn i ženský klášter sv. Františka, jehož abatyší byla Václavova sestra Anežka – byla svatořečena r. 1989
účastnil se boje proti Turkům; roku 1241 vpadli do Evropy Mongolové, zničili u Lebnice vojsko slezského knížete Jindřicha II. Pobožného. Mongolům zemřel chán, proto se vraceli zpět (přes Moravu, Uhry). Uherský panovník předpokládal pomoc ostatních zemí, reagoval jen Václav I., plánoval s nimi bojovat, ale oni zaútočili na Uhry
úspěšně zasáhl do sporu císařů a papežů – r. 1246 získal Horní a Dolní Rakousy pro syna Vladislava
měl spor se synem Přem. Ot. II., který vedl odboj, byl zvolen skupinou Čechů mladším králem s cílem, že svrhnou Václava, Přemysl byl krátce vězněn
preferoval sňatkovou politiku→své děti vdával a ženil pro bohaté dědictví: syn Vladislav+Gertruda=dědička Rakouska(bohužel nakonec zemřel); syn Přemyl Otakar II.+Markéta Braniborská=poslední dědička Rakouska, ale nemohla mít děti→chtěl rozvod, i přes nesouhlas papeže=›počátek boje o Babenberské dědictví

PŘEMYSL OTAKAR II. (1253–1278)

tzv. král železný a zlatý (vojenská síla a bohatství)
české země byli silným hospodářským a politickým celkem
když byl na vrcholu své slávy patřilo mu Štýrsko, Kraňsko, Korutansko, část Uherska, Čechy, Chebsko
oženil se s Markétou Babenberskou (ona 50 let, on asi 20), byla to sestra Fridricha II.; rozvedl se s ní→ztratil Horní a Dolní Rakousy
r. 1255 podnikl křížovou výpravu do Pruska , aby si naklonil papeže, založeno město Královec, Prusové bez odporu přijali křesťanství
jeho velký nepřítel Bela IV. (uherský král); porazil ho r. 1260 u Kressenbrunnu, získal Štýrsko
o rok později se oženil s Belovou vnučkou Kunhutou→od této doby se datují nároky č. panovníků na uherský trůn
měl i milenku Anežku z Kuenringu (Panceřík)=dvorní dáma z Rakouska, měli spolu 3 levobočky: Mikuláš Opavský obdržel opavské vévodství
usiloval o císařskou korunu=›neúspěch, získal r. 1273 Rudolf II. Habsburský – donutil Přemysla vzdát se všech území kromě Čech a Moravy
r. 1278 v bitvě na Moravském poli zahynul
Hospodářství: založil hodně měst, hrady – Křivoklát, Zvíkov, Bezděz, Týřov. V čele hradu purkrabí, jemu podřízeni poddaní z okolí. To se nelíbilo šlechtě – bylo to v rozporu s jejich zájmy.
vznik tzv. „desek zemských“ – zápisy o držbě šlecht. statků, o žalobách, soudech
zpočátku podporoval šlechtu, pak odboj proti němu (1276–78 povstání č. šlechty, v čele Záviš z Falkštejna)

První bezvládí (1278–1283)

R. 1278 začíná nevlahé období = =>Václav II. byl ještě malý, jeho poručníkem a zprávcem Moravy se stal Ota Braniborský = (Braniboři v Čechách – období loupení, drancování, zločinnost, neúroda=›hladomor, epidemie)

věznil Václava i jeho matku na Bezdězu, matka Kunhuta Uh. utekla na Moravu, seznámila se tam se Závišem z Falkštejna. Vzala si ho za muže, s ním syn Jan.→dělení: Ota Braniborský získal Čechy, Kunhuta Opavsko, Rudolf Habsburský Moravu.
šlechta zpočátku této situace využívala a snažila se obohatit (nejmocnější byl Záviš), ale hrozilo nebezpečí, že bez panovníka budou č. země rozvráceny a připojeny ke sv. říši římské→šlechta a města vyhnaly Branibory a vykoupili Václava II:
Roku 1281 Tobiáš z Bechyně diplomatickou cestou osvobodil Václava – byl propuštěn za peníze, Braniboři odtáhli z Čech.

VÁCLAV II. (1283–1305)

povahově jiný než jeho otec – bázlivý – způsobeno zřejmě vězněním na Bezdězu
v době nástupu na trůn mu bylo 12 let – vládla za něj Kunhuta se Závišem
Záviš měl zpočátku s Václavem dobrý vztah, ale po smrti Kunhuty se to změnilo, Záviš se znovu oženil v Uhrách a odešel na Svojanov- tam byl zajat, Václav s ním obcházek hrady Vítkovců jako s rukojmím a získával je
zámek Hluboká se nevzdal, a tak byl Záviš sťat
obnovil pořádek v zemi, byl výborný diplomat, opíral se o duchovenstvo
zdokonalil správu země (šlechta – zemské právo a soudnictvi; svobodné postavení měst kralovská rada z velmožů=nejvyšší poradní orgán)
oženil se s Gutou Habsburskou; měli děti: Anna se vdala za Jindřich Korutanského, Václav III. a Eliška, která byla provdána za Jana Lucemburského
r. 1290 začala těžba stříbra v Kutné Hoře
r. 1300 byl vydán Horní zákoník – zrušil všechny mincovny, nechal jen mincovnu v Kutné Hoře ve Valašském dvoře-byli tam italští odborníci
r. 1300 začalo ražení pražských grošů, tyto mince byly velice kvalitní, protože měly vysoký obsah stříbra
byl kurfiřtem = právo volit císaře
měl zájem o Polsko; po smrti polského polského krále (Piostovci) r. 1296 byl navrhnut na panovníka Polska, na důkaz potvrzení se oženil, po smrti Guty Habsburské , s Eliškou Rejčkou = vznik „velké říše česko-polské“
v r. 1301 zemřel v Uhrách poslední Arpádovec Ondřej III. – přijal uherskou korunu pro syna Václava, ten byl korunován jako uherský král Vladislav V.
r. 1304 vpadl Albrecht Habsburský do Čech – bál se růstu moci Václava II., ale je poražen
poté Václav II. umírá na souchotiny r. 1305
podporoval vědu a umění (na český dvůr přichází skladatelé a zpěváci milostných písní – minesängři), sám Václav se snažil o vlastní tvorbu, ač neuměl psát (3 milostné popěvky ovšem německy)
kláštery – Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Tišnov, Třebíč aj.

VÁCLAV III. (1305–1306)

bylo mu asi 16, když nastoupil na trůn
často se opíjel a rozdával majetek
za ženu měl Violu Těšínskou z rodu Piastovců
měl 3 koruny: českou, polskou, uherskou, ale té se musel vzdát
vydal se do Polska bojovat proti odbojnému Lokýtkovi, ale v Olomouci r. 1306 byl úkladně zavražděn – důvody vraždy se neví
tak vymřela dynastie Přemyslovců po meči

Druhé bezvládí (1306–1310)

vytvořily se dva opoziční proudy – Jindřich Korutanský + Anna a Eliška Rejčka + Rudolf Habsburský
králem byl jmenován Jindřich, ale Rudolf se vydal proti Čechám – Jindřich utíká z Prahy
Rudolf byl jmenován králem, měl spory s šlechtou a r. 1309 umírá
do Čech se vrací Jindřich a vládne do r. 1310 – měl potíže s dluhy, zabavoval majetek knížatům
tak zasahují cisterciáčtí opati Konrád ze Zbraslavi a Heidenrich ze Sedlece – naplánovali sňatek Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského
Jindřich Korutanský obsadil vojsky Prahu- při příchodu Jana Lucemburského ale otevřena brána, byl vítán
tak se r. 1310 dostává dynastie Lucemburků na český trůn

LUCEMBURKOVÉ

JAN LUCEMBURSKÝ (1310–1346)

nastoupil na český trůn po sňatku s 18 letou Eliškou Přemyslovnou, jemu bylo 14 let (syn Jindřicha VII. Lucemburského)
tzv. král cizinec (často byl v e Francii, Lucembursku), toulavý rytíř, válečník, s českým prostředím se nikdy nezžil
měl diplom. schopnosti, přispěl ke zvýšení prestiže českého státu, rozšířil teritorium o Horní Lužici, Chebsko a další slezská vévodství
byl donucen šlechtou vydat tzv. „inaugurační diplomy“, které omezovali moc panovníka, ale zvětšovali moc šlechty
dobýval mnohá území a do Čech se vracel jen pro peníze →vládnout se snažila Eliška Přemyslovna
v čele šlechty stál Jindřich z Lipé – Jan ho na čas uvěznil, ale pak ho osvobodil a oficiálně mu přenechal správu a (vládu) ve státě
r. 1333 ho část šlechty donutila předat vládu synovi Václavovi (Karel IV.)
r. 1346 prosadil volbu syna římským císařem
závěr života trávil po boku druhé ženy Beatrix Bourbonské, měl oční chorobu
r. 1346 padl v bitvě u Kresčaku (severní Francie), kde bojoval na straně francouzského krále proti Anglii
z této bitvy jsou zaznamenána jeho poslední slova: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“

KAREL IV. (1346–1378)

již jako dítě ho otec nechal věznit, protože měl obavy, aby nebyl šlechtou předčasně prohlášen za krále
otec ho nechal vychovat na francouzském dvoře
měl bratra Zikmunda, ale díky primogenituře králem on
původně se jmenoval Václav, jméno Karel obdržel při biřmování ve Francii po králi Karlovi IV. Krásném
byl velmi vzdělaný (uměl francouzsky, latinsky a německy), naučil se rychle česky
získal si oblibu a úctu šlechty – rozšířil země „Koruny České“ o (Čechy, Moravu, Horní a Dolní Lužice, Slezsko, Lucembursko, Budyšínsko, Chebsko, Braniborsko)
v l. 1330–33 spravoval severoitalské državy svého otce
od r. 1341 zastával úřad markraběte moravského, potom byl mladší králem, později spolu s otcem povýšili pražské biskupství na arcibiskupství (českou církev tím vymanil z dosavadní závislosti na církvi německé)
pro pražský korunovační ceremoniál nechal vytvořit novou honosnou korunu, zvanou svatováclavská
r. 1355 vydal „Majestas Caroli“ – zemský zákoník s myšlenkami sjednocení země = nikdy nebyl přijat (odpor šlechty)
r. 1356 říšský zákoník „Zlatá bula Karlova“ – potvrdil výsadní postavení českého státu a č. krále v říši (1. kurfiřt), mohla nastoupit i žena
1348 založil Karlovu univerzitu, Emauzský klášter na Novém městě pražském pro mnichy slovanské liturgie, tohoto roku také povolal do Prahy Matyáše z Arrasu jako stavitele chrámu sv. Víta a začal i se stavbou Karlštejna
K. měl sklony k mystice např. základní kámen Karlova mostu byl položen 9.7.1357 v 5 hod. a 31 min., aby rok, den, měsíc, hodina a minuty tvořily magické číslo, stejné při čtení z obou stran – 135797513
nechal stavět Nové Město pražské, Staroměstská radnice
4 manželky: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická (matka Václava), Alžběta (Eliška) Pomořanská (matka Zikmunda); měl celkem 10 dětí, 4 z toho zemřely
vypracoval vlastní životopis Vita Caroli, kde zachytil události od časů svého mládí do r. 1340
vypracoval také korunovační řád českých králů

VÁCLAV IV. (1378–1419)

od r. 1378 římský král, nikdy ale nebyl korunováncísařem
nezahájil vládu nejšťasněji – vypukla morová epidemie, růst zločinnosti
hospodářskz pasivní vládce, nevládl zrovna s chutí
odboj šlechty a konflikt s pražským arcibiskupem Jnme z Jenštejna – utekl ze země
r. 1394 byl zajat šlechtou a vězněn na Žebráku – osvobozen bratrem Janem Zhořeleckým – byl ale donucen přijmout požadavky šlechty
1400 sesazen z římského trůnu (od r. 1411 králem Zikmund Lucemburský)