Občanská válka v USA 1861-1865

Příčinou občanské války byl dlouhodobý odlišně probíhající vývoj Severu a Jihu. Na severu USA se rozvíjel průmysl, zatímco na jihu zůstávala agrární společnost, závislá na plantážích obdělávaných otroky. Rozdílný pohled na otroctví byl nejvýraznějším rysem odlišujícím Unii a Konfederaci. I přes společenské rozdíly a sílící abolicionismus na Severu byly ale dlouho snahy o kompromisní řešení.

Roku 1818 měla být do Unie (tj. USA) přijata Missouri, což by způsobilo převahu otrokářských států v Senátu. Výsledkem byl Missourský kompromis z 20. března 1820, na základě kterého byl spolu s Missouri přijat i svobodný stát Maine a byla stanovena hranice 36° a 30′ severní šířky, za kterou se nesmělo otrokářství šířit. Tento kompromis byl zrušen dne 30. května 1854 zákonem o Kansasu a Nebrasce (Kansas-Nebrasca Act), podle kterého se občané těchto teritorií měli rozhodnout, zda v nich bude povoleno otroctví. Výsledkem byla kritika z obou stran a to, že do Kansasu přicházeli jak odpůrci otrokářství tak jeho zastánci vedlo k občanské válce v Kansasu (1855–1858), kterou ukončil až zásah federálních vojsk. „Krvácející Kansas“ značně přispěl k vyhrocení situace mezi Severem a Jihem.

Velké pozdvižení mezi abolicionisty na Severu vyvolalo schválení zákona o vrácení uprchlých otroků. Jako reakce na tento zákon vyšla v r. 1852 Chaloupka strýčka Toma od Harriet Beecher Stowe.

V říjnu 1859 došlo k povstání Johna Browna, při kterém bylo obsazeno skladiště zbraní v Harpers Ferry ve Virginii, které bylo potlačeno oddíly Virginie a Marylandu a John Brown byl popraven.

V r. 1860 v preziden­tských volbách zvítězil Abraham Lincoln, kandidát republikánské strany, která mimo jiné slibovala zastavení šíření otroctví. Přestože Lincoln neplánoval zrušení otroctví tam, kde již bylo, a zachování jednoty Unie pro něj bylo prvořadé, na jeho zvolení zareagovala Jižní Karolína tím, že se 20. prosince rozhodla vystoupit z Unie. Následovaly ji Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana a Texas. Vznikly tak Confederate States of America s vlastní ústavou, jejichž prezidentem byl zvolen Jefferson Davis. Hlavním městem Konfederace se stal Richmond ve Virginii.

Konec nadějí o smírné řešení znamenal útok jižanských jednotek na federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu 12. dubna 1860. Oficiální začátek války je 15. duben, kdy Lincoln povolal 75 000 dobrovolníků (přihlásilo se 500 000). 19. dubna vyhlásil blokádu jižanských přístavů. Ke Konfederaci se následně přidaly další čtyři státy: Virginie, Arkansas, Tennessee a Severní Karolína. V Unii však nadále zůstávaly otrokářské státy Maryland, Kentucky, Delaware a Missouri.

Na začátku války to vypadalo, že výhodu má Jih. Přestože Sever byl průmyslově rozvinutější a měl k dispozici větší kapitál, suroviny a zbraně, nedostávalo se mu zkušených vojevůdců, protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil. Navíc Sever musel útočit, Jihu se stačilo bránit.

Zpočátku docházelo pouze k menším ozbrojeným střetům. První velká bitva byla svedena 21. července u 1861 Bull Runu, kde se střetly vojska Unie pod vedením generála McDowella, a Konfederace v čele s generálem Beauregardem. Tato bitva skončila drtivou porážkou Severu. Bylo rovněž jasné, že půjde o delší konflikt než obě strany očekávaly. V dubnu 1862 zavedla Konfederace povinné odvody do armády a v r. 1863 je zavedla i Unie.

9. března 1862 došlo v zátoce Chesapeake k námořní bitvě pancéřovaných lodí Konfederace Virginie (přestavěná parní fregata Unie Merrimack), a Unie – Monitor. Virginie byla nucena ustoupit a byla zanedlouho při ústupu vojáky konfederace zničena v kotvišti v Norfolku.

6. dubna 1862 dosáhla vojska Unie vítězství pod vedením generála Ulyssese S. Granta v bitvě u Shilohu, bylo to ovšem draze zaplacené vítězství (počet padlých na obou stranách byl 25 000).

Na Východě zatím McDowella nahradil McClellan, který v březnu 1862 vytáhl na Richmond. 31. května byl v bitvě u Fair Oaks zraněn konfederační generál Joseph. E. Johnson a jeho místo zaujal Robert E. Lee, jeden z největších taktiků té doby. Ten překročil řeku Potomac, 30. srpna 1862 porazil v druhé bitvě u Bull Runu generála Popea, a pokračoval dále do Pennsylvánie. 17. září byl napaden McClellanem u Antietamu, podařilo se mu však ustoupit. McClellan byl nahrazen Ambrosem E. Burnsidem. Pod jeho velením byli vojáci Unie 13. prosince zmasakrováni u Fredericksburgu.

Po bitvě u Antietamu přednesl Lincoln 22. září Předběžné vyhlášení (Preliminary Proclamation), podle kterého byli od 1. ledna 1863 všichni otroci na územích Unie svobodní (definitivní osvobození otroků znamenal až 13. Dodatek Ústavy z r. 1865). Od r. 1863 začaly vznikat první oddíly černošských dobrovolníků. Toto prohlášení rovněž eliminovalo hrozbu, že by Francie, Španělsko a Velká Británie pomohly Konfederaci, protože by to znamenalo, že otevřeně podporuj í otroctví.

V květnu 1863 se v bitvě u Chancellorsville střetl Joseph E. Hooker, který nahradil Burnsidea, s Leem, který měl poloviční armádu, ale bitvu přesto vyhrál, i když se značnými ztrátami (padl i Leeův pobočník Thomas J. „Stonewall“ Jackson). Na Západě zatím Grant oblehl Vickburg. Lee chtěl upoutat pozornost Unie jinde a vytáhl skrz Maryland na sever. Střetl se však s Georgem C. Meadem, který vystřídal Hookera. 1.-3. července zuřila bitva u Gettysbugu. Lee utrpěl drtivou porážku a byl donucen se stáhnout. 4. července kapituloval Vicksburg. Dalšího vítězství dosáhla armáda Unie na podzim 1863 u Chattanoogy. V březnu 1864 byl Grant jmenován velícím generálem. Operace na západě byly svěřeny Williamu T. Shermanovi. Zatímco Grant honil Leea ve Virginii, Sherman pronásledoval armádu Joea Johnsona skrz Georgii. Johnson byl nahrazen Johnem B. Hoodem, který se snažil Shermana odlákat, ten však namísto toho pronikal stále hlouběji do území Konfederace a za sebou zanechával pruh spálené země. 21.12.1864 vstoupil do Savannah a rozdělil tak Konfederaci na dvě části.

4. března 1865 byl Lincoln opět zvolen prezidentem (Davis byl zvolen na šest let).

9. dubna 1865 se sešel Lee s Grantem v Appomatoxu, kde Lee kapituloval. Johnson se vzdal Shermanovi 18. dubna u Durhamu v Severní Karolíně. V průběhu několika týdnů se vzdaly všechny ostatní jižanské jednotky.

14. dubna 1865 byl na Lincolna během jeho návštěvy Fordova divadla spáchán atentát, na jehož následky Lincoln přes veškerou snahu lékařů následující den zemřel. Vrahem byl mladý herec John Wilkes Booth, který byl členem skupiny spiklenců, kteří sympatizovali s Jihem a plánovali zabít i další významné představitele Severu,jako byl např. Grant. Tímto činem ale Jihu spíš uškodili protože rekonstrukce Jihu se namísto Lincolna, který by díky svému vlivu dokázal prosadit smířlivý přístup, ujal Andrew Johnson.

Rekonstrukce probíhala v letech 1865–1877 a byla svěřena radikálům, jako byli Thaddeus Stevens nebo (Charles Sumner. Na jihu byla vytvořena vojenská správa a bylo ihned vynucováno dodržování 13. a 14. dodatku Ústavy a z větší části negramotní bývalí otroci byli dosazováni do úřadů. Tehdy také vznikla tajná organizace Ku‑Klux-Klan, kterou založil bývalý generál Konfederace Nathan B. Forrest. Pro rostoucí vlnu odporu tak byla vojenská okupace Jihu nakonec ukončena a správa svěřena místním vládám.

Občanská válka byla, v porovnání počtu padlých a raněných s celkovým počtem obyvatel, nejkrvavější válkou, které se Spojené státy zúčastnily. Navíc šlo o válku totální, která kromě bojišť zasáhla celou zemi. Masové odvody způsobily, že ženy musely zaujmout během války mnoho mužských povolání. Hroutila se i ekonomika jak na Jihu tak na Severu. A přestože byli černí otroci podle zákona svobodní, neznamenalo to, že jsou z nich plnoprávní občané.