Základní poznatky molekulárně kinetické teorie stavby látek

Základem kinetické teorie látek jsou tři experimentálně ověřené poznatky: Látky kteréhokoliv skupenství se skládají z částic (molekuly, atomy, ionty) tyto částice nevyplňují veškerý prostor tělesa z dané látky – struktura látky je nespojitá (diskrétní) Částice se v látkách neustále a neuspořádaně (chaoticky) pohybují pohyb může být: posuvný, otáčivý nebo kmitavý u klidného tělesa nepřevládá v daném okamžiku žádný směr pohybu částic a […]

Základem kinetické teorie látek jsou tři experimentálně ověřené poznatky:

  1. Látky kteréhokoliv skupenství se skládají z částic (molekuly, atomy, ionty)
  • tyto částice nevyplňují veškerý prostor tělesa z dané látky – struktura látky je nespojitá (diskrétní)
  1. Částice se v látkách neustále a neuspořádaně (chaoticky) pohybují
  • pohyb může být: posuvný, otáčivý nebo kmitavý
  • u klidného tělesa nepřevládá v daném okamžiku žádný směr pohybu částic a všechny směry jsou stejně pravděpodobné
  • o neustálem neuspořádaném pohybu částic (tepelném pohybu) svědčí jevy jako difúze, Brownův pohyb, rozpínání plynu (viz 2.)
  1. Částice na sebe navzájem působí přitažlivými a odpudivými silami. Velikost těchto sil závisí na vzdálenosti mezi částicemi (viz 1.)

1. Silové působení mezi částicemi v látce, příslušný graf

Částice na sebe navzájem působí silami, které jsou při malých vzálenostech odpudivé, při větších vzdálenostech přitažlivé. Tyto síly mají původ v elektrických silách (kladně nabitá jádra a záporně nabité elektronové obaly atomů)

při stlačování tělesa (částice k sobě přibližujeme) i při prodlužování tělesa (částice od sebe oddalujeme – např. u pružiny) pociťujeme odporovou sílu

Textové pole: Graf závislosti velikosti síly, která působí mezi dvěma částicemi na jejich vzájemnou vzdálenost r

podle dohody nanášíme přitažlivé síly pod osu r, odpudivé síly nad tuto osu

  • ve vzdálenosti r0 je síla, kterou na sebe částice působí, nulová – částice se nacházejí v rovnovážné poloze
  • ve vzdálenosti > r0 se částice navzájem přitahují. Nejdříve se velikost přitažlivé síly zvětšuje, poté se přitažlivá síla rychle zmenšuje – proto je každá částice přitahována jen nejbližšími částicemi v jejím okolí
  • ve vzdálenosti < r0 je síla působící na částice odpudivá, tato síla velmi rychle roste se zmenšující se vzdáleností

Z existence vzájemného působení částic vyplývá, že soustava částic má potenciální energii

pokud jsou částice v rovnovážné poloze, mluvíme o vazebné energii (je rovna práci, kterou by bylo třeba vykonat k rozrušení vazby mezi částicemi)

2. Difúze, Brownův pohyb, rozpínání plynu

Difúze, Brownův pohyb, rozpínání plynu svědči o existenci tepelného pohybu (neustálý a neuspořádaný pohyb částic)

Difúze – samovolné pronikání částic látek, probíhá v plynech, kapalinách i pevných látkách a se zvětšující se teplotou se zrychluje

Brownův pohyb – neustálý a neuspořádaný pohyb mikroskopem pozorovatelných částic (Brownovi částice – velikost řádově 1 um – např. pylová zrnka) v kapalině nebo plynu. Protože je povrch Brownovi částice velmi malý, projeví se na jejím pohybu různé hodnoty hybností molekul kapaliny (resp. plynu), které na částici působí. U větší částice by počet nárazu molekul kapaliny (resp. plynu) byl podstatně větší a žádný směr by nepřevládal Rozpínání plynu – vlivem ne příliš velké přitažlivé síly částic plynu a zároveň vlivem tepelného pohybu plyn zaujímá samovolně čím dál větší prostor, rozpíná se

3. Rovnovážný stav látky, rovnovážný děj – viz otz.8 (Vnitřní energie, práce, teplo)

4. Vnitřní energie látky, teplo, tlak, teplota z hlediska molekulárně kinetické teorie

Teplota – Tělesům, která jsou při vzájemném dotyku v rovnovážném stavu, přiřazujeme stejnou teplotu

k určení teploty potřebujeme vhodné srovnávací těleso – teploměr

Vnitřní energie látky je součtem vnitřní kinetické a vnitřní potenciální enrgie částic

v důsledku tepelného pohybu částic tělesa má těleso celkovou vnitřní kinetickou energii částic

v důsledku vzájemného působení částic má těleso (soustava částic) celkovou vnitřní potenciální energii částic

plyn Ep << Ek

pevné těleso Ep >> Ek

kapalina Ep = Ek

Tlak plynu – tepelný pohyb plynu uzavřeného v nádobě způsobuje nárazy molekul plynu na stěny nádoby (popřípadě na těleso v nádobě)

Předávání vnitřní energie může probíhat i bez konání práce (těles, které se účastní tepelné výměny), a to tepelnou výměnou – částice teplejšího tělesa narážejí na částice studenějšího tělesa a předávají jim část své energie. Předávní probíhá i v různých částech studenějšího tělesa, pokud nemají stejnou teplotu

existuje tepelná výměna vedením, prouděním (v tekutinách) a zářením (vyzařováním a pohlcováním elektromagnetického záření)

Teplo Q je určeno energií, kterou při tepelné výměně odevzdá teplejší těleso studenějšímu

jednotka tepla je joule J

5. Přehled molárních veličin, jejich jednotky a vztahy

Veličina Značka Definice Jednotka
klidová hmotnost atomu ma   kg
klidová hmotnost molekuly mm   kg
atomová hmotnostní konstanta mu   kg
relativní atomová hmotnost Ar  
relativní molekulová hmotnost Mr  
Celkový počet částic N  
Avogadrova konstanta NA hodnota vyj. počet atomů v 12g mol-1
látkové množství n   mol
molární hmotnost Mm   kg . mol-1, g . mol-1
molární objem Vm   m3 . mol-1

6. Fyzikální význam Avogadrova konstanty, látkové množství

Látka (těleso) o látkovém množství 1 mol obsahuje právě tolik libovolných částic (atomů, iontů, molekul…) jako obsahuje nuklid uhlíku 12C atomů.

Číselná hodnota Avogadrovy konstanty (6,02 . 1023) udává počet částic v homogenním tělese o látkovém množství 1 mol. Při vydělení počtu (libovolných) částic látky Avogadrovou konstantou získáme látkové množství látky (počet molů)

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.