Charakteristika s prvků (I. a II.A skupina)
charakteristika I. a II.A skupiny – elektronová konfigurace, srovnání fyzikálních a chemických vlastností s-prvků I.A skupina – alkalické kovy – Li, Na, K, Rb, Cs a radioaktivní Fr II.A skupina – Be, Mg, dále kovy alkalických zemin – Ca, Sr, Ba a radioaktivní Ra jsou to s-prvky – jejich valenční elektrony jsou pouze na hladině s s1 prvky (I.A) elektronová konfigurace : ns1 jsou to typické kovy, […]
- charakteristika I. a II.A skupiny – elektronová konfigurace, srovnání fyzikálních a chemických vlastností s-prvků
- I.A skupina – alkalické kovy – Li, Na, K, Rb, Cs a radioaktivní Fr
- II.A skupina – Be, Mg, dále kovy alkalických zemin – Ca, Sr, Ba a radioaktivní Ra
- jsou to s-prvky – jejich valenční elektrony jsou pouze na hladině s
s1 prvky (I.A)
- elektronová konfigurace : ns1
- jsou to typické kovy, kovová vazba se vyskytuje i v kapalném stavu
- velká elektrická vodivost, která klesá s rostoucí teplotou
- dobrá tepelná vodivost
- silný kovový lesk, tažnost, kujnost a další mechanické vlastnosti
- jsou měkké – dají se krájet nožem
- nízká teplota tání (klesá od Li k Cs)
- malá hustota
- velké atomové poloměry (vždy největší z prvků v periodě)
- chemické vlastnosti – vyplývají z konfigurace – nejsnáze tvoří kationty odštěpením jednoho valenčního elektronu – vyskytují se tedy takřka výhradně jako kationty M+
- reaktivnost vyplývá také z nízkých hodnot ionizační energie a z Beketovovy řady kovů (kde stojí zcela vlevo)
- v základním stavu jsou velmi reaktivní – reagují s kyslíkem – na peroxidy a superoxidy (vyjma Li) – (uchovávají se pod petrolejem, neboť na vzduchu oxidují), halogeny, sírou
- s vodou reagují bouřlivě – za vzniku hydroxidů a vodíku (kromě Li jde až o explozivní reakce)
- výjimkou mezi alkalickými kovy je lithium, které se některými vlastnostmi blíží spíše hořčíku (tzv. diagonální podobnost)
- výskyt – jako součást iontových solí – v přírodě – ve vodě rozpustné soli (NaCl, … – ve slaných vodách moří, jezer, minerální vody, atd.)
- jedná se o biogenní prvky – jako ionty hrají důležitou roli v živých organismech
- nejrozšířenější jsou Na, K, ostatní jsou vzácnější
- průmyslově se vyrábí hlavně sodík – elektrolýzou taveniny chloridu sodného, využívá se např. v organické syntéze
s2 prvky (II.A)
- el. konfigurace : ns2
- podobné charakteristiky jako I.A, jen:
- menší atomové poloměry
- vyšší teploty tání, hustoty
- jsou tvrdší a křehké
- chemické vlastnosti do značné míry podobné I.A – tvorba kationtů M2+ odštěpením dvou valenčních elektronů
- reaktivnost o něco nižší, ale stále reagují s vodou za studena na hydroxidy a vytěsňují vodík
- ionizační energie logicky větší
- reagují také s prvky (O – na oxidy, vyjma Ba – ten poskytuje peroxid, dále S, X) i když méně ochotně
- vyskytují se rovněž v různých minerálech, ty jsou ale nejčastěji nerozpustné (uhličitany – CaCO3 – vápenec, MgCO3, atd., sírany, fosforečnany, křemičitany)
- zvláště vápník a hořčík patří mezi velmi hojné prvky na Zemi
- Ca a Mg jsou také biogenní prvky (Mg – chlorofyl)
- průmyslově se vyrábí hlavně hořčík – elektrolýzou chloridu, používá se v org. syntéze, jako součást lehkých slitin
- významné sloučeniny alkalických kovů – výroba NaOH, sody
- sloučeniny alkalických kovů jsou iontové sloučeniny, kde se kovy vyskytují jako kationty M+ (bezbarvé)
- vlastnosti sloučenin jsou potom nejvíce ovlivněny aniontem
- z charakteru iontových sloučenin vyplývá, že jsou rozpustné ve vodě, kde plně disociují
- průmyslově nejdůležitější suroviny alk. kovů jsou hydroxid sodný, soda, dusičnany
hydroxidy alk. kovů – bezbarvé hygroskopické látky, rozpustné ve vodě (exotermicky), leptavých účinků, pohlcují vzdušný CO2 (za vzniku uhličitanu a vody – vlhnutí) a jiné plyny kyselé povahy
- silné zásady – úplná disociace ve vodě
- nejdůležitější jsou hydroxid sodný NaOH a draselný KOH, které mají široké uplatnění v chemické praxi, NaOH se užívá jako čisticí prostředek (louh), oba hydroxidy slouží k výrobě mýdla, dále např. celulózy a umělého hedvábí
- výroba NaOH (nebo KOH) : elektrolýza solanky (vodného roztoku NaCl), dva způsoby – diafragmový a amalgámový, vedlejší produkty – chlor, vodík (viz.ot.č. 22)
uhličitany alk. kovů – M2CO3, hlavně Na2CO3 – soda, K2CO3 – potaš
- bezbarvé krystalické látky
- ve vodných roztocích reagují zásaditě vlivem hydrolýzy (kromě Li2CO3)
- soda se používá k výrobě skla, mýdla, podobné využití má i potaš
- výroba sody – Solvayův proces – (viz. ot.č. 25, 28)
halogenidy alk. kovů – iontové, krystalické látky
- ve vodě vesměs dobře rozpustné
- NaCl – nejdůležitější – těží se nebo se získává z mořské vody
dusičnany (MNO3), sírany (M2SO4), hydrogensírany (MHSO4) – bezbarvé krystalické, dobře ve vodě rozpustné
- průmyslový význam mají např. NaNO3, KNO3 – hnojiva, suroviny pro výr. výbušnin,…
- hydrogensírany poskytují kyselé roztoky, v jejich taveninách se rozpouštějí některé oxidy kovů (TiO2)
- významné sloučeniny kovů alkalických zemin a jejich praktické využití – pálené, hašené vápno, krasové jevy, tvrdost vody
- sloučeniny prvků II.A skup. jsou iontové sloučeniny s kationty M2+
- ve vodě ovšem většinou rozpustné nejsou
oxidy a hydroxidy – CaO – oxid vápenatý, pálené vápno
- vyrábí se tepelným rozkladem (pražením) mletého vápence :
CaCO3 ® CO2 + CaO (900 – 1000°C)
- využívá se ve sklářství, metalurgii, stavebnictví, hnojivo
- reaguje exotermicky s vodou (hašení vápna) :
CaO + H2O ® Ca(OH)2
- Ca(OH)2 – hydroxid vápenatý, hašené vápno, jeho nas. roztok – vápenná voda
- ve stavebnictví – příprava vápenné malty (směs s pískem a vodou)
- tvrdnutí malty : Ca(OH)2 + CO2 ® CaCO3 + H2O
- v laboratoři se užívá jako levná zásada a také k důkazu oxidu uhličitého – zaváděním CO2 do vápenné vody – zakalení (viz. rovnice tvrdnutí malty – vznik nerozpustného uhličitanu), při delším zavádění – odkalení (vznik rozpustného hydrogenuhličitanu)
uhličitany – bezbarvé, příp. bílé kryst. látky, nerozpustné
- CaCO3 – v přírodě nejrozšířenější – v několika podobách – jako usazená hornina vápenec (schránky pravěkých živočichů), jako kalcit nebo aragonit (nerosty – bezbarvé krystaly), jako mramor (krystalická metamorfovaná hornina)
- vápenec a některé křemičitany (hlíny) jsou surovinami pro výrobu cementu – pálením, podstata tvrdnutí cementu (beton) je v hydratování křemičitanů, které tak vytvoří pevnou strukturu – velký význam ve stavebnictví – beton je převládající materiál
- MgCO3 – magnezit, dohromady s uhl.vápenatým – dolomit
- krasové jevy – v oblastech s vápencovým podložím dochází k reakcím dle následující rovnice :
CaCO3 + H2O + CO2 « Ca(HCO3)2
na vápenec působí dešťová voda a vzdušný oxid uhličitý, vzniká rozpustný hydrogenuhličitan vápenatý, který je rozpuštěný ve vodě zanesen do podzemních prostor, zde probíhá zpětný proces – vylučuje se nerozpustný uhličitan (krápníky atd.)
Aktuální přehled studia pro rok 2024/2025:
Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte! Spustit test
- hydrogenuhličitan vápenatý způsobuje také přechodnou tvrdost vody, lze ji odstranit zahřátím – převedení na nerozpustný uhličitan, který se usadí na dně…
sírany – CaSO4 – ve vodě málo rozpustný, bílá (bezb.) kryst. látka
- jako dihydrát – minerál sádrovec, jeho zahříváním vzniká sádra – hemihydrát CaSO4.1/2H2O
- smísením s vodou se sádra postupně opět hydratuje a vytvoří pevnou strukturu dihydrátu (tvrdnutí sádry)
- síran vápenatý také způsobuje trvalou tvrdost vody – tu lze odstranit např. přidáním sody Na2CO3 – vyloučí se opět uhličitan vápenatý
- mýdla – výroba, vlastnosti
- mýdlo se vyrábí alkalickou hydrolýzou esterů vyšších mastných kyselin s glycerolem působením alkalického hydroxidu – tzv. zmýdelnění
- vznikají při tom alkalické soli vyšších mastných kyselin – mýdla (viz. ot.č. 10)
- alkoholáty, fenoláty, jejich příprava a hydrolýza. Odstranění tvrdosti vody
- reakcí hydroxysloučenin se silnými zásadami vznikají soli alkoholů a fenolů (alkoholáty a fenoláty) – ve styku se silnou bází se hydroxysloučeniny chovají jako kyseliny a odštěpují proton
- alkoholáty snadno hydrolyzují – jelikož jsou solemi silné zásady a slabé kyseliny, reaguje s vodou alkoholátový anion a vzniká původní alkohol a zůstává hydroxidový anion – roztoky alkoholátů jsou zásadité
- fenoláty jsou o něco stabilnější – fenol je totiž kyselejší (vlivem +M-efektu)
- alkoholáty a fenoláty se používají jako zásady i jako nukleofilní činidla v organické chemii
Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.