Významní prozaikové oficiální literatury po roce 1945

Po roce 1945 prodělává česká literatura zvláštní vývoj, determinovaný ve velké míře politickými vlivy uvnitř tzv. socialistické soustavy i uvnitř republiky.

1. Období let 1945 – 1948

Krátké období, které je především poznamenáno radostí z konce války a ze znovuzískání svobody. Doznívají ideály meziválečné literatury.

2. Období od února 1948 do poloviny 50. let

Počátkem tohoto období je „Vítězný únor 1948“, znamenající definitivní nastolení vlády komunistů v Československé republice. Je to období poznamenané především Stalinem a prosazování myšlenek komunismu a marxismu-leninismu. Je to zároveň období politických procesů, v nichž bylo mnoho občanů odsouzeno a popraveno pro své občanské postoje. Procesy se nevyhnuly ani spisovatelům. Někteří jsou popraveni, jiní alespoň umlčeni, další raději emigrují do zahraničí. Oficiální literatura je především s tématikou socialistického budování společnosti.

3. Období od druhé poloviny 50. let do konce 60. let

Toto více jak desetiletí znamenalo postupné uvolňování – jak v životě tak v literatuře. Pomalu k nám proniká i světová literatura. Toto uvolňování narůstá až k létům 1967 – 68, kdy zejména tzv. Pražské jaro 1968 znamená značnou ideovou, politickou i kulturní volnost. Po vpádu armád Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 se tento rozvoj zastavil a znamenal počátek doby temna pro celé Československo. 21. srpen 1968 znamená pro českou literaturu i kulturu konec svobodného rozvoje a přechod k normalizační politice.

4. Období 70. a 80. let (od roku 1968 do roku 1989)

Počátek 70. let znamená zároveň počátek tvrdé normalizace v české politice a kultuře. Jedinou vládnoucí silou je KSČ, jejímž rozhodnutím je podřízen veškerý politický, ekonomický a společenský život státu. Československo je znovu pevně včleněno do socialistické soustavy včele se Sovětským svazem a do její ekonomické (RVHP) i vojenské (Varšavská smlouva) struktury.

Co se literatury týče, ani ta nemohla těmto vlivům unikat. Mnozí autoři jsou zakázáni, další odcházejí do exilu a jiní zůstávají doma, avšak bez možnosti účasti na kulturním životě své země. Rok 1968 tedy znamená pro českou literaturu faktické roztrojení na oficiální literaturu, exilovou literaturu a domácí literaturu samizdatovou.

V 80. letech dochází opět k postupnému uvolňování, které je ovlivněno jak vnitřní politickou situací, tak i situací v rámci celého socialistického bloku, což souvisí s nástupem Gorbačova do vedení Sovětského svazu.

5. Období počátku 90. let

Listopad 1989 a sametová revoluce znamenaly zásadní politický, ekonomický, společenský i kulturní zvrat v životě Československa. Končí tak období totality a nastupuje duch demokracie, plurality a humanismu. Rozpadem Sovětského bloku se změnila i tvář celého světa, padá železná opona, dochází k rozvinutí Severoatlantické aliance směrem na východ, apod.

Julius Fučík

(1903 – 1943)

• komunistický spisovatel, literární teoretik a levicový politik. Pocházel z dělnické rodiny a od založení KSČ byl jejím členem. Studoval na filozofické fakultě v Praze. Od

r. 1928 řídil původně Šaldův časopis Tvorba a to až do jeho zastavení. Pracoval také jako redaktor pro Rudé právo, byl dopisovatelem v SSSR. Od r. 1940 žil v ilegalitě jako jeden z předních činitelů KSČ. V roce 1942 byl zatčen a v září 1943 popraven.

Ve svých literárně teoretických statích se zabýval především proletářskou literaturou, avantgardou, divadlem i některými autory 19. století např. stať Božena Němcová bojující. Světovou proslulost získaly texty, které vyšly v roce 1945 pod názvem Reportáž psaná na oprátce. Podle svědectví Gusty Fučíkové byly napsány Juliem Fučíkem ve vězení a propašovány ven. O autentičnosti těchto textů se však zejména od 70. let množí pochybnosti, i dnes je kniha určitou záhadou.

Egon Hostovský

• prozaik existenciálního zaměření. Pocházel z židovské rodiny, studoval na univerzitách v Praze a ve Vídni, avšak studia nedokončil. Působil jako nakladatelský redaktor v Praze, pracoval v diplomatických službách (ve Francii, USA, Norsku), v zahraničí pak zůstal jako emigrant, žil v USA.

Do literatury vstoupil již v období meziválečném, psal prózy, v nichž jsou častými hrdiny osoby, které se z různých důvodů ocitly mimo společnost (Zavřené dveře, Dům bez pána, ad.). Díla, která napsal za 2. světové války vyšly v USA. Byly to Listy z vyhnanství, próza Sedmkrát v hlavní úloze a Úkryt.

Po válce mohly vyjít v období uvolnění po roce 1945 v Čechách knihy Cizinec hledá byt a Osamělí buřiči. Od roku 1948 do konce 60. let byl Hostovský v Čechách zakázaný. Vydal však řadu děl v emigraci (Nezvěstný, Dobročinný večírek, Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině).

Arnošt LUSTIG

• autor próz s židovskou tématikou. Byl silně poznamenán svým židovským původem. Léta okupace strávil v koncentračních táborech, z transportu smrti však uprchl a do konce války se musel skrývat. Po válce vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. Prošel několika zaměstnáními, pracoval jako zpravodaj v Izraeli, po návratu v rozhlase, novinách a filmu. Po roce 1968 odešel do emigrace v USA.

Jeho díla: Noc naděje, Démanty noci, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Nemilovaná, Dita Saxová.

Próza a její tendence od února 1948 do poloviny 50. let

Próza tohoto období je poznamenána zúženým pojetím socialistického realismu. Přeceňuje se výchovná a poznávací složka literatury a to ovlivňuje výběr žánrů i tématiku. Vzniká především tzv. budovatelský román, který navazuje na meziválečný román z městského a venkovského prostředí. Je pro něj typický podobný popis pracovního prostředí, řešení konkrétních výrobních problémů, schematické rozlišení postav a charakterů. Zastánce politické linie je vždy také mravný a pozitivní hrdina; zastánce opačných názorů je padouch a postrach společnosti.