Průkopníci kritického realismu v české próze a dramatu

Počátky kritického realismu v české lit. spadají do 30.let 19.st. a k jejich rozmachu dochází během dalších 30–50 let. Hlavními představiteli byli Karel Havlíček Borovský a Božena Němcová.

Karel Havlíček Borovský (1821–1856)

Narodil se v Borové. gymnázium vystudoval v německém Brodě (dnes Hav.Brod), kde se s rodinou přestěhoval. V Praze vystudoval filozofii a poté vstoupil do kněžského semináře – ze semináře vyloučen – rozhodnutí stát se spisovatelem. Studoval (slovanské jazyky, českou literaturu) Při studiích v pražské universitní knihovně se seznámil s Pavlem Josefem Šafaříkem – na jeho doporučení Havlíčkovi nabídnuto místo vychovatele v Moskvě. Nejprve byl novým prostředím okouzlen, záhy byl rozčarován – návrat domů. Seznámil se s ruskou literaturou – především s dílem Gogola – Mrtvé duše, přeložil. Pobyt v Rusku ho inspiroval k napsání cyklu Obrazy z Rus – (kritika carské samovlády) – nedokončen.

Po návratu upoutal pozornost jako velmi přísný kritik TYLOVY povídky Poslední Čech. Píše epigramy – útočil na katolickou církev, byrokracii, šlechtu a feudální stát. Stal se redaktorem Pražských novin, později místo opustil – založil vlastní list Národní noviny. Po porážce revoluce mu politická situace znemožnila vycházení Národních novin – začal vydávat nový polit. týdeník Slovan. Havlíček byl dvakrát postaven před porotu – osvobozen. Nakonec zastavil vydávání Slovanu a odešel do Německého Brodu. 1851 zatčen a odvezen do internace v Brixenu – zde se věnoval studiu a lit. práci. Po 4 letech se vrací do Čech nemocen a po roce umírá (B.Němcová – položila na rakev trnovou korunu).

Vrchol Havlíčkovy básnické činnosti spadá do doby jeho pobytu v Brixenu, kde vznikly tři velké satirické skladby: Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest sv. Vladimíra (různé náměty a zpracování, společný cíl, napadat, odhalit a zesměšnit reakční spol. síly).

• Tyrolské elegie jsou básnickým popisem Havlíčkova zatčení a jeho cesty do Brixenu. Svými osobními zážitky vyjadřuje své hluboké opovržení nad rakouskou vládou.
• Král Lávra satira, námětem je irskou pohádka: král Lávra má oslí uši a každého, kdo tuto nekrálovskou ozdobu hlavy vidí, dá nemilosrdně oběsit. Smírný konec satiry se proměňuje na jakousi parodii sladkobolných historií o hodných panovnících.
• Křest sv. Vladimíra satira, Inspiroval se Nestorovým Letopisem ruským, souvisejícím s pokřestěním Rusi – svržením sochy boha Peruna do Dněpru. Zesměšňuje vládu panovníka i sám sebe.

Božena Němcová (1820 – 1862)

Ve 40.letech se v české literatuře objevuje skutečná žena spisovatelka – B. Němcová. Před ní se v české literatuře vyskytla ženská jména (Magdalena Dobromila Rettigová – autorka kuchařky). Němcová svým dílem vysoce přesahuje nejen je, ale i mnoho svých mužských vrstevníků.

Dívčí jméno Němcové bylo Barbora Panklová. Narodila se ve Vídni v poloněmecké rodině; otec – Němec, matka – Češka. Brzy po jejím narození se celá rodina přestěhovala do Ratibořic u České Skalice. Otec býval většinu roku na cestách a matka byla zaměstnána na zámku, a proto se o vychování malé Barunky a jejích sourozenců starala babička – Magdalena Novotná. Školní vzdělání Němcové bylo nepatrné. Poměrně více získala v rodině panského úředníka, odkud se vrátila téměř dospělá, nadšená romantickou četbou – především německou. V 17 letech se podle matčiny vůle provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce – člověk rázný vlastenecky založený. Nastal život plný starostí, trampot a neštěstí. Pro spory s nadřízenými byl Němec překládán z místa na místo a Němcová ho musela následovat. Roku 1842 se Němcová se svým manželem přestěhovala do Prahy, kde zapůsobila svým krásným zjevem a přirozenou inteligencí, upoutala celou českou společnost. Její nejbližší přáteli byli Josef Čejka, Václav Nebeský aj.

V době svého pražského pobytu začíná básnickou činnost – nevynikaly. V Praze vznikají první svazečky Národních báchorek a pověstí. Roku 1845 se Němcova musela přestěhovat do Domažlic, kde našla dost přátel. Výsledkem pobytu Němcové v Domažlicích byla celá řada publicistických próz – nejvýraznější Obrazy z okolí domažlického, Selská politika.

Po manželově přeložení do Uher se s dětmi odstěhovala do Prahy, kde žila s dětmi většinou ve velké nouzi. Podnikla několik cest na Slovensko s cílem sbírat slovenské pohádky a pověsti. Vznikla studie Kraje a lesy na Slovensku, příběh Chýše pod horami, deset svazků Slovenských pohádek a pověstí… Nejvýznamnější povídky (Divá Bára, Karla, V zámku a v podzámčí).

Vrcholem literárního díla Boženy Němcové byla a zůstala rozsáhlá povídka Babička. Babičku napsala Němcová v době, kdy ji podle vlastních slov „omrzelo na světě žít“, kdy na ni těžce doléhala rodinná i společenská situace a kdy ji zemřel nejstarší syn. Tehdy se Němcová ponořila do vzpomínek na šťastné dětství, prožité v ratibořickém údolí. Ze vzpomínek jí stále výrazněji vystupovala postava babičky, která se stala ústřední postavou celé knihy. Začíná příjezdem babičky do Ratibořic na Staré bělidlo, v dalších kapitolách jsou popisovány části dne, prožívané na venkovské samotě, dále je čtenář seznamován s ratibořickými obyvateli a životem ratibořického údolí během čtyř ročních období. Dále je čtenář seznamován s ratibořickými obyvateli a životem ratibořského údolí během 4 ročních období. V závěru je pak vylíčen konec babiččina života.

Kompozice Babičky je přesně promyšlena. Dějiště Babičky je poměrně úzké, je omezeno na ratibořické údolí. Ústřední postavou je babička, před ní všechny ostatní postavy ustupují do pozadí. Babička svým vztahem k ostatním lidem, k práci, k přírodě, je přímo zosobněním moudrosti prostého českého lidu. Hledá a nalézá štěstí v tom, že činí šťastnými i jiné, z celé její postavy vyzařuje jas a životní optimismus. Proto se jí nakonec všichni podřizují.

Velký podíl na rozvoji realistického dramatu u nás měli v 80. letech i vedoucí činitele Národního divadla:

Ladislav Stroupežnický

…měl velmi rozhodný význam pro rozvoj realistické činohry u nás. Po mladistvých básnických pokusech a drobných humoristických prózách se věnoval především dramatu, hlavně veselohře.

• historické hry (Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová)
• Naši furianti: komedie z jihočeské vesnice, líčí spor o to, kdo má být ve vsi ponocným, stal se mezníkem ve vývoji českého dramatu

Počátkem 90.let se pokusila o dramatickou tvorbu v duchu kritického realismu i prozaička, povídkářka z Moravského Slovácka Gabriela Preissová. Proslula hlavně dvěma svými realistickými dramaty Gazdina roba, Její pastorkyňa. K popularitě her přispělo i to, že obě podnítily k hudebnímu zpracování (Foerster, Janáček)

Bratři mrštíkové (Alois a Vilém) – tvořili jednak samostatně, ale i spolu; společné dílo: Maryša

Děj odehrávající se na slovácké vesnici, odhaluje v plné nahotě tragické následky vynuceného manželství. Vesnická dívka je donucena vzdát se milého a provdat se za bohatého vdovce. Manželství je velmi nešťastné a závěr hry je krutě drastický.

Národní divadlo – 16. 5.1868 položení základního kamene. Do základu divadle byly svezeny kameny z památných míst Čech a Moravy jako symboly jednoty národa. Zásluhou lidových sbírek byla stavba ND dokončena 11. 6. 1881 se divadlo otevřelo představením Smetanovy Libuše. 18. 8. 1881 vypukl požár a divadlo bylo zcela zničeno. Na obnově se podíleli všichni tehdejší umělci. Stavbu řídil architekt Josef Zídek, na výzdobě se podílel Mikoláš Aleš, malíři Ženíšek, Josef Hynais (opona). 1.ředitelem ND byl František Adolf Šubert (dramatik) – Drama čtyř chudých stěn, Jan Vírava. Činohru vedl Jaroslav Kvapil.

Po definitivním otevření ND r. 1883 se stala tato reprezentativní scéna střediskem českého divadelního života.