Meziválečná avantgarda – proletářská poezie, poetismus, surrealismus

PROLETÁŘSKÁ POEZIE

Začátkem 20.let doznívají v české poezii ještě zážitky z válečných front, ale mnohem častěji a jasněji v ní zaznívají tóny radosti a optimismu, nadšení do boje za spravedlivější a lidštější svět. Společenské změny vyvolané např. Velkou říjnovou revolucí v Rusku podnítily zejména básnickou generaci ke kolektivnímu vystoupení po boku dělníků. V české poezii se vytváří nový proud tzv. Proletářská poezie, která přibližuje básníky k proletářské tří­dě.

Básníky s proletáři spojuje zejména společná nenávist k válce a boj proti sociálnímu útisku a vykořisťování. Proletářští básníci usilovali o básnickou tvorbu, která by byla výsledkem stejného nazírání na svět, jaké měl dělník. Cílem byla i sdílnost a přístupnost formy, snaha pro srozumitelnost i pro dělníky. Proletářská poezie byla určena především k recitaci (např. na dělnických shromážděních a táborech lidu) snažila se přesvědčovat agitovat, k čemuž užívala řečnických výrazových prostředků.

Celým svým životem a tvorbou je s proletářskou poezií spojen Jiří Wolker. Jeho článek Proletářské umění otištěný v časopise Var má ráz manifestu celé skupiny. Pro S. K. Neumana, stejně jako pro některé mladší básníky vstupující do literatury (Josef Hora, Jindřich Hořejší, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl) znamená proletářská poezie jen jednu z vývojových etap jejich tvorby.

Významnou událost sehrálo v tomto období Avantgardní sdružení Devětsil. Z počátku se kolem něho sdružovali především básníci proletářského proudu, později hlavně poetisté. Devětsil byl založen 1920, u jeho zrodu stáli: teoretik Karel Teige, básník Jaroslav Seifert a spisovatel Vladislav Vančura. Brzy přicházejí další básníci např. Vítěslav Nezval, Konstantin Biebl aj. Dočasně se s Devětsilem spojuje i Jiří Wolker. Významná byla i účast výtvarníků, malířů a architektů (Neuen, Štýrský, Šíma) a divadelníků (Honzl, E.F. Burian, Voskovec, Werich a Ježek aj.).

Jiří Wolker

(1900 – 1924) … byl vychován v harmonickém prostředí prostějovské měšťanské rodiny. Do jeho šťastného dětství zasáhly události první světové války, potlačená vzpoura místního dělnictva. Po absolvování gymnázia studoval v Praze práva, navštěvoval však také přednášky Šaldovy a Nejedlého, stal se členem brněnské Literární skupiny a pražského uměleckého sdružení Devětsil. Vstoupil do KSČ. Na studiích onemocněl tuberkulózou, léčil se v Tatranské Poliance, ale jeho stav se neustále zhoršoval – zemřel v Prostějově. Wolker si v předtuše smrti vytvořil vlastní epitaf („Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět a pro spravedlnost jeho chtěl se bít. Dřív, než moh‘ srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let“).

Z jeho poezie vysvítá láska k životu, je z nich zřetelný vřelý vztah k člověku, soucit s trpícími i odsouzení třídní nespravedlnosti, nadšení humanistickými ideály proletářské revoluce. Jeho první verše ovlivňovali básníci devadesátých let, Fráňa Šrámek a vitalismus.

• Host do domu: ve sbírce vyjádřil svůj chlapecký ideál harmonického světa naplněného láskou a porozuměním. Poezii hledá v nejprostších věcech kolem něj, v „mlčenlivých soudruzích“. Zvláštní kouzlo má pro něj okno, ulice, poštovní schránka, … . Závěrečnou básní této sbírky je rozsáhlá skladba Svatý kopeček. Báseň naznačuje přechod k proletářské poezii. Často bývá srovnávána s Apollinairovou polytematickou básní Pásmo.
• Těžká hodina: nejvýznamnější dílo proletářské poezie, dokazuje Wolkerovou názorovou změnu. Wolker ztrácí iluze, sám říká, že teprve teď dospěl, a objevuje kolem sebe sociální rozdíly. Ztotožňuje se s programem proletářské poezie a pouhý soucit s chudými se mění na odhodlání ke vzpouře a ideologickému boji. Projevuje se v sociálních baladách – Balada o očích topičových, Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti.

Mezi ostatní Wolkerova díla patří (pohádky – O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce, dramatické pokusy).

Wolker – teoretik a kritik výrazně ovlivnil vývoj proletářské literatury statěmi Umění všední či nedělní, Proletářské umění.

DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ PROLETÁŘSKÉ KULTURY

S. K. Neuman:

byl přímým iniciátorem proletářské poezie. Je autorem teoretických statí, v nichž byly její zásady formulovány (Proletářská kultura, Agitační umění). Sám byl na počátku dvacátých let tvůrcem agitační větve proletářské poezie. Ve sbírce Rudé zpěvy spojuje obdiv k továrním komínům s nadějí, že budou pracovat pro blaho všech.

Josef Hora:

proletářskou poezii chápe ve svých sbírkách Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro jako záležitost přímé spoluúčasti básníka, který do hloubky procítil i promyslel svůj podíl na boji o lepší a spravedlivější svět, soucítí s proletářem, který trpí nezaměstnaností a hladem.

Jindřich Hořejší:

svým dílem se zařadil rovněž k prolet. básníkům. Ve svých prvních básnických sbírkách Hudba na náměstí a Korálový náhrdelník se vracel k zážitkům z války, hlavně však protestoval proti bídě života obyvatel velkoměstské periférie. program prolet. poezie neopustil ani ve sbírce Den a noc. Překládal z franc. lit. (Verlaine, Apollinaire, Barbusse, Cocteau).

POETISMUS

v české literatuře se rozvíjí téměř současně s proletářskou poezií. Ohlásil se Nezvalovou básní Podivuhodná kouzelník. Další předzvěstí byla Seifertova sbírka Sama Láska, roku 1924 publikuje Teige stať Poetismus, ve které se již rozchází s proletářským uměním a formuluje nový program. Poetismus je: „Uměním života, uměním žití a užívání“. Umělecké dílo má „udělati ze života velkolepý zábavný podnik“. Vrcholné poetistické sbírky jsou Nezvalova Pantomima a Seifertova Na vlnách T.S.F. Roku 1928 vyšly Teigovy a Nezvalovy Manifesty poetismu, které poetistické období uzavíraly a rekapitulovaly. Vyznačovaly spříznění s proletářskými básníky. Prvky poetismu můžeme najít i v próze Rozmarné léto a dramatu Voskovec, Werich.

SURREALISMUS

(z fr. Surrealisme = nadrealismus) byl moderním uměleckým směrem, který se počátkem 20.l. 20.století zrodil ve Francii. Za základní způsob básnické tvorby pokládají surrealisté psaní neřízené žádným předběžným plánem, mluví se o psychickém automatu a automatických textech. Kladli důraz na citovou a pudovou stránku lidské osobnosti, na niterní přání tůžby a skryté myšlenky. Zakladatelem surrealistického hnutí byl francouzský básník Aure Breton, který se opíral o učení zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Tento významný psycholog, rodák z Příbora, se zabýval tzv. podvědomím oblastí pudů a citů. Zvláštní význam přikládal pudu sexuálnímu. Podle Freuda se obsahy podvědomí mohou projevit jen tehdy, když se vyřadí rozum, který omezuje vše, co neodpovídá morálce a spol. konvencím. Surrealisté se inspirovali zejména psychoanalytickou teorii snu.

Jaroslav Seifert

(1901 – 1986) …básník, prozaik, prošel všemi proudy meziválečné poezie. Narodil se v Praze na Žižkově, studoval gymnázium, stal se žurnalistou, jako redaktor pracoval v různých novinách. 1984 – jeho dílo oceněno Nobelovou cenou.

Proletářské období tvorby: sbírky Město v slzách, Samá láska vyjádřil v nich sen prostého pracujícího člověka o lepší, spravedlivější budoucnosti. Okouzlen nadějemi proletářské revoluce, chce básník stát svým uměním po boku dělníků. Pocházel z nich – narodil se a žil v prostředí proletářské pražské periférie, na Žižkově. V jeho Městě v slzách se projevuje mnoho romantického vzdoru sotva dospělého chlapce, mnoho touhy po lásce i odhodlání bojovat s puškou v ruce a pod vlajícími prapory na barikádách. Seifertova poezie je však také plná pokory a vůle k sebeobětování. Město jako hranatý obraz utrpení se mění ve sbírce Samá láska v radostnou podívanou před plátny kin, v jasu elektrického osvětlení, za zvuku klaksonů a hřmotu aeroplánů.

Poetistické období tvorby: jako básník smyslů a lyrické hravosti, méně už básník palčivých společenských problémů se projevil ve sbírce Na vlnách T.S.F.. V básnické sbírce Slavík zpívá špatně do popředí znovu vystoupila sociální tematika. Poštovní holub

Intimní poezie 30 let: Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – obracejí se ke vzpomínkám na nenávratné dětství, k lásce, k nejzákladnějším pocitům člověka ve světě.

Reakce na tragické události roku 1938 a následující okupace: sbírky Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most – nevyzývá hlasitě k boji a je v nich užito spíš tlumených tónů, působí však i tak velmi intenzivně

Poválečná tvorba: Přilba hlíny, sbírky inspirované obrázky Mikoláše Alše a Josefa Lady Šel malíř chudě do světa, Píseň o Viktorce, Maminka, Chlapec a hvězdy

Od 60 let nová etapa Seifertovy tvorby: Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem – pokusil se odpovědět na otázky po smyslu života i poezie, Všechny krásy světa.

Vítězslav Nezval

(1900 – 1958) … patří mezi nejpřednější tvůrce socialistické literatury. Narodil se v učitelské rodině v moravských Biskoupkách. Dětství prožil v Šamikovicích. Za studií na třebíčském gymnáziu prošel vlivem Macharovým, Hlaváčkovým, Březinovým, seznámil se s moderními francouzskými básníky. Nejvíc získal z otcovských rad básníka Jiřího Mahena, s nímž se seznámil za krátkého období studia práv v Brně. Byl jedním z organizačních duchů Devětsilu. Svou tvorbou reprezentuje vývoj mezi dvěma válkami.

Poetistické období tvorby:

• Most – vyrovnává se s vlivy jiných autorů, Pantomima – výrazem Nezvalovy osobnosti, ovlivnilo i další autory, Podivuhodný kouzelník – autorův lyrický autoportrét, v sedmi zpěvech prochází kouzelník životem, aby jej poznal, pochopil jeho smysl, krásu, dobral se podstaty nikdy nekončícího obnovování, proměnlivosti.
• Básně noci – cyklus básní Akrobat, Edison, Podivuhodný kouzelník a dalších
• Edison je nezvalovsky osobitým typem polytematické básně, kompozičně připomíná pětidílnou hudební sonátovou formu, do lyrické osnovy občas pronikají epické prvky – útržky příběhů ze života slavného vynálezce Edisona

Tvorba na začátku 30.let:

• Signál času: dovětek k básni Edison inspirovaný skutečnou Edisonovou smrtí
• Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček – inspirován z cest do Francie a Itálie

Surrealistické období tvorby:

• Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (psal pod pseudonymem Robert David) – poslední surrealistické dílo; Nezval se rozešel ze surrealismem a psal verše plné bojového odhodlání proti násilí a válce

Tvorba na konci 30.let:

(v těchto sbírkách se vrací k jistotám domova)

• Pražský chodec, Matka Naděje, Pět minut za městem (křižovatkou Nezvalovy poezie), Historický obraz – těmito díly vrcholí Nezvalova tvorba 30 let
• hra Manon Lescasut – poetická adaptace románu francouzského spisovatele 18.st. Prévosta

Tvorba po roce 1945:

(poválečná poezie)

• Historický obraz, Velký orloj, Stalin: vzdává hold osvoboditelům i průkopníkům nového spol. pořádku
• Zpěv míru, Z domoviny (poemy): zbásňuje témata míru a domova, smyslu života i samotné poezie
• Křídla, Chrpy a města: dospívá k syntéze avantgardního objevitelství s tou nejlepší básnickou minulosti
• Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Z mého života: téma odpovědnosti člověka za své dílo a varování před vznikem války

Vladimír Holan

(1905 – 1980) …čtenářsky nejnáročnější český básník 20. století; narodil se v Praze. Dětství prožil v Bělé pod Bezdězem, kraj Máchův. Studoval na gymnáziu v Praze, po maturitě přijal místo v Penzijním ústavu; od roku 1933 pracoval jako redaktor. Od 40. let se věnoval už jen básnické tvorbě.

Holanova básnická tvorba se projevuje až ve 30. letech (Triumf smrti, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš…). Tato lyrika je myšlenkově i jazykově vysoce náročná, a proto čtenářsky nesnadno přístupná. Pod vlivem hrozby války Holanova poezie vystupuje ze svého osamocení a sbližuje se starostmi a obavami českého lidu (Havraním brkem – soubor 4 básnických sbírek z období okupace, Terezka Planetová, Cesta mraku).

Reakci na 2. sv.válku a osvobození byly sbírky Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmejci, Tobě; souhrnně byly vydány ve sbírce Dokument.

Od 60. let se Holanova tvorba opět obrací k vnitřnímu světu člověka a hledá odpovědi na nejzákladnější filosofické otázky (cyklus Mozartiana – pocta Mozartovu, Noc s Hamletem – pocta Shakespearovu, Noc s Ofélií). Šíři Holanova kulturního záběru dokládá i výbor z jeho překladů Cestou. Sbírky 60. a 70. let patří k vrcholům české poezie.

František Halas

(1901 – 1949) …tvorba od počátku poznamenána příznačným vnitřním rozporem; narodil se v Brně, dětství prožil v bídě a otřesech 1.sv.v. na Českomoravské vysočině. Učil se knihkupcem, později působil jako redaktor, zemřel předčasně na následky těžké srdeční choroby.

V první etapě Halasovy básnické tvorby převážil tragický životní pocit. Ve sbírkách Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec a v básni Staré ženy se vrací k motivům krutosti, zmaru a ošklivosti světa, k motivům zániku a smrti. V 2.pol. 30.let si vypracoval svůj osobitý „halasovský“ styl. Jeho verše jako by byly jen hrubě opracované, neuhlazené, těžkopádné. Dlouho byly považovány za formálně nedokonalé. Halas neusiluje o formální virtuozitu ani o improvizační nadlehčenost. Chce pronikat do hlubin skutečnosti prostřednictvím účinné metafory. Využívá archaismů, násilných neologismů i útržků z hovorového jazyka.

Vrcholem Halasovy básnické tvorby je sbírka Torzo naděje, nejspíš umělecky nejsilnější vystižení tragické atmosféry roku 1938 v české poezii. V básních Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace a dalších vznikl vnitřně dramatický, hluboce umělecky pravdivý, monumentální obraz doby. S jistotou, vírou v síly pokořovaného národního kolektivu vyzývá k odvaze zastavit apokalypsu násilí.

Ostatní díla: Naše paní B. Němcová, Ladění – zdůrazňuje motivy domova a rodné mateřštiny, básnická próza Já se tam vrátím (návracel se do světa dětství), V řadě, sbírka A co básník?

Konstantin Biebl

(1898 – 1951) …jeho tvorba stála v bouřlivém vývoji meziválečné poezie skromně a nenápadně stranou. Narodil se ve Slavětíně u Loun, po boku Jiřího Wolkera prošel etapou proletářskou, pak poetismem a surrealismem. S Nezvalem dospěl po osvobození k osobitému typu básnické tvorby socialisticko-realistické. V jeho básních byla vždycky přítomna stopa smutku a melancholie – rovnou ze školních lavic poslán na frontu a naučili ho dřív střílet než se stačil zamilovat.

Proletářská poezie: sbírky Věrný hlas, Zlom a Zloděj z Bagdádu; básně charakterizuje okouzlení prostými věcmi každodenního života, příznačná je wolkerovská touha obejmout svět a ochránit jej před dalšími bolestmi, utrpením, ale i hněvu nad sociální nespravedlivostí, dělnický vzdor a odhodlání k revolučnímu boji.

Poetistická poezie: sbírky Zlatými řetězy, S lodí, jež dováží čaj a kávu – díla se vyznačují křehkou obrazností, nápaditou hrou básnických obrazů i smyslem pro přirozenou hudebnost české řeči; Nový Ikaros – vrcholné dílo Bieblovo 20.let, vyrovnává se s autorovým dosavadním životem a odráží atmosféru počátku hluboké spol. krize.

30.léta ve tvorbě: sbírka Zrcadlo noci – vydává po rozpuštění sürrealistické skupiny, po podepsání manifestu sürrealismu

Závěrečné období tvorby: sbírka Bez obav – obsahuje básně vzniklé v rozmezí 10 let