Generace buřičů

V 90. letech se rodí revoltující postoj umělců, navazují na francouzskou dekadenci, objevuje se krajní individualismus – odmítají tradice, konvence. 1894 A. Procházka aj. Karásek ze Lvovic zakládají časopis Moderní revue, kolem něj skupina umělců.

Na počátku 20. st. nastupující nová generace, která vychází jak z moderny, tak z lumírovců, nebyla tak kritická vůči starší generaci. Patří sem: Dyk, Šrámek, Neumann, Mahen, Gellner, Toman..

dekadence – chtěli ničit stávající svět, do popředí kladou animalitu (dávají průchod pudům, vášním), odmítají náboženství, na druhé straně píší o křesťanských světech. Všímají si osob, které dosahují zvláštních duševních stavů – šílenství g tvoří linii dekadentní tvorby, další tvoří vizionářská poezie.

anarchismus – vychází ze socialismus, hlásí svobodu jedince a beztřídní společnost. Odmítali stát, církev, autority vůbec. Žili bohémským životem, sebe označovali jako buřiče. Jejich poezie zachycuje konkrétní, je sdělná, má písňovou formu, jazyk lidový až vulgární.

antimilitarismus – odpor vůči vojenství; téma volné lásky, nebyla chápána promiskuitně, ale jako volný svobodný svazek, založena na volnosti a odpovědnosti. Navázali na Machara v tématu osvobozené ženy.

vitalismus – život jako základní hodnota, oslava života

Arnošt Procházka

• Prostibolo duše

Jiří Karásek ze Lvovic

• Sexus necans

Stanislav Kostka Neumann

básník, prozaik, publicista; vychováván v olšanské vile – pozdější centrum Neumannovi literární družiny. Spolupracoval s časopisem Moderní revue, založil anarchistický časopis Nový kult, redigoval časopis Tvorba

• Sen o zástupu zoufajících – touha po životní harmonii
• Kniha lesů, vod a strání – milostná, přírodní poezie
• S městem za zády – fejetony
• Láska – triptych
• Zamořená láska

Karel Hlaváček

• Pozdě z rána – melancholická, náladová; lyrika – pocity smutku, deprese; označován za 1. po Máchovi, kdo dal jazyku hudebnost
• Hrál kdosi na hoboj – melancholická, zvukomalebná
• Mrtvá kantiléna – marná vzpoura
• Žalmy

František Gellner

studoval ve Vídni, bohémský život, spolupracoval s Neumannem, přispívá do čas. Nový Kult; působil v Paříži jako výtvarník, odchází na frontu, zmizel

• Po nás ať přijde potopa – každodenní život, cynická, zahrnuje konkrétní prožitky, jazyk hovorový až vulgární
• Radosti života – má obdobný charakter

Karel Toman

vlastním jménem Antonín Bernášek; protispolečen­ský buřič

• Pohádky krve
• Torso života – zklamaná láska
• Sluneční hodiny
• Verše rodinné a jiné
• Měsíce

Fráňa Šrámek

narodil se u Písku, vystudoval gymnázium, práva – nedokončil, nastupuje na vojenskou službu g projevuje se odpor vůči autoritám. Po válce žije v ústraní a tvoří. Jeho básně připomínají kuplety – hospodské odrhovačky, jazyk hovorový až vulgární

• Modrý a rudý – antimilitaristická, proti zabíjení, násilí, klade do kontrastu lásku a smrt. Nejznámější básní je Raport – paralela umírajícího vojáka a koně

Viktor Dyk narodil se v Pšovce u Mělníka, žurnalista, aktivní politik – poslancem, senátorem; vysmíval se maloměšťákům

• A porta inferi
• Satiry a sarkasmy
• Pohádky z naší vesnice – proti maloměšťáctví
• Válečná tetralogie (poezie vlastenecká, s tematikou domova, lásky k vlasti) g sb. Okno – báseň Země mluví
• Devátá vlna – jakoby předvídal svou smrt
• Milá sedmi loupežníků – o lásce a zradě
• Krysař – pověst o krysaři, který přichází do Hammelu… Krysař prožívá nešťastnou lásku k Agens, prožívá zklamání, obyvatelům se mstí tím, že je uvede do záhuby, zachrání se pouze stařec a nemluvně – symbol nového života
• Zmoudření dona Quiota – na konci života prozře a umře

Petr Bezruč vlastním jménem Vladimír Vašek, těžká nemoc g podnět k tvorbě, bál se smrti. Stál mimo literární skupiny, poezii věnoval Slezsku.

• Slezské písně – básně vycházeli jednotlivě v Času, Jan Herben připravil souborné vydání; Bezruč se staví do role mluvčího slezského národa, zobrazuje tamní krajinu, továrny…; hlavní témata: vykořisťování, odpor vůči němu, jazykový útisk, odnárodňování; typickou postavou je horník – pokořený, ale nepřemožený; verše odbojné, sociálně laděné, baladické (Maryčka Magdonova, Bernard Žár – člověk, který se odcizil vlastnímu národu)
• Stužkonoska modrá