Český a světový preromantismus

Preromantismus (sentimentalismus) – 2.pol. 18.st.

Umělecký proud, který vzniká jako reakce na klasicismus a osvícenství. Vytváří ho především měšťanstvo jako nastupující třída a důraz na citové hodnoty prostého, „nezkaženého“ člověka. V literatuře mělo toto hnutí vedle názvu preromantismus i název sentimentalismus. Preromantismus chápe umění jako prostředek k přeměně světa. Zdůrazňuje cit i vášeň, za silný inspirační zdroj je považována lidová poezie, rozvíjí se vztah k přírodě, k fantazii, dávnověku. Častými motivy jsou jezera, hřbitovy (např. anglická poezie jezerní a hřbitovní), noční motivy, trosky hradů, měsíční svit, symbol mnicha, poustevníka, vězně nebo poutníka.

FRANCIE: Jeho nejvýznamnějším představitelem byl Jean Jacques Rousseau. Vycházel z toho, že lidská povaha je dobrá, není-li nakažena civilizací. Žádal proto návrat k přírodě. Své myšlenky zachytil např. v pedagogickém románu Emil čili o výchově, v pojednání O smlouvě společenské nebo v románu Nová Heloisa.

Dalším představitelem byl Antoine-Francois Prévost – autor románu Mannon Lescaut, v němž odhaluje peníze jako osudovou protisílu lásky a Francois René de Chateaubriand – obracel se do minulosti, k náboženským mýtům i do exotické přírody, autor povídky Atala (líčí tragický příběh lásky Indiána a křesťanské dívky Ataly)

Jan Kollár stal se básnickým představitelem myšlenky slovanské vzájemnosti. Ve svém díle se mu podařilo dokonale skloubit osobní prožitky s nadosobními ideály.

Kollárův život byl zásadně ovlivněn jeho pobytem v sasské Jeně, kde se jako student evangelického bohosloví seznámil s dcerou evangelického pastora Vilemínou Schmidtovou (Mínou), do které se zamiloval. Nacházel zde však i místa, která mu připomínala dávnou ztracenou minulost Slovanstva. Vlastenecké založení nedovolilo Kollárovi, aby zůstal v Německu, a tak se po dvou letech vrací do vlasti. Po 16 letech působení ve vlasti odchází do Pešti.

Dílo:

• Slávy dcera: vrchol Kollárovy tvorby, je to mohutná alegorie Slovanstva, která obsahuje sbírku znělek s časoměrným Předzpěvem. Vedle Předzpěvů obsahuje v konečné verzi 5 částí: Sála, Dunaj, Labe, Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo). Živá Mína se proměnila v alegorii Slovanstva (bohyni Slávu), milostná touha splývá s vlasteneckým citem. Osu sbírky vytváří představa pouti slovanskými zeměmi.
• O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými: vyložil hlavní myšlenky Slávy dcery

František Ladislav Čelakovský se zařadil do proudu obrozenské poezie, která vyslovovala myšlenku slovanské vzájemnosti, byl předním reprezentantem literatury, která sbližovala poezii s lidovou slovesností. Lidová poezie byla chápána jako odraz „národní duše“.

Narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře. Studoval filozofii, avšak pro četbu Husovy Postily byl ze studia vyloučen. Studia již nikdy nedokončil. Byl vychovatelem a od r.1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. I tohoto místa však pozbyl. Jeho existenční poměry byly pak velmi stížené. Začátkem 40.let se stal profesorem slavistiky ve Vratislavi, později přešel do Prahy.

Sběratelská činnost:

• Slovanské národní písně: poezie slovanských národů, 3 svazky
• Mudrosloví národu slovanského v příslovích: slovanská přísloví a pořekadla
• Ohlašovací poezie:
• Ohlas písní ruských: (1829), čerpal z ruských bylin (Ilja Murovec), některé básně byly vytvořeny v duchu ruské lidové slovesnosti, ale na vlastní námět Čelakovského. Převažují básně epické. Ruskou poezii přirovnal k rozsáhlým hvozdům, mohutným řekám a jezerům ruské země.
• Ohlas písní českých: (1839), vyjádřil ráz českého lidového života, zejména českého venkovského lidu, převažuje lyrika a satira. Českou poezii přirovnává Čelakovský k drobným lesíkům, říčkám a potokům.
• Další básnická tvorba: cyklus epigramů Kvítí a autobiografická lyrická sbírka Růže stolistá

Rukopisy

• Rukopis Královédvorský obsahoval básně epické, epicko-lyrické a lyrické písně lidové povahy. – Epické básně líčily většinou nejstarší období českých dějin, lyrické písně mají náměty milostné. RK přijala tehdejší vlastenecká společnost s nadšením. Brzy se stal slavným i v zahraničí.

Rukopis Zelenohorský obsahoval krátký zlomek o staročeském sněmu Kmetů a Vladyků, a zlomek básně Libušin soud. Později však vzbudili podezření o jejich pravosti. Obrozenečtí vědci Palacký a Šafařík však uhájili pravost obou rukopisů a podařilo se jim získat víru v jejich stáří. Vědecké důkazy o padělání rukopisů podali v 80. letech profesoři české univerzity Masaryk a Boly. Za padělatele obou rukopisů bývají označováni Václav Hanka a Josef Linda.

NĚMECKÉ OSVÍCENSTVÍ A PREROMANTISMUS

V 2.pol. 18.st. se v Německu objevila řada osobností, které se snažily překonat malost a roztříštěnost německého života. Průkopníkem nové preromantické estetiky v Německu je Johann Gottfried Herder, který se zamýšlel nad otázkami národní individuality, národní kultury a vztahu k lidstvu. Zastával názor, že slovanské národy se v budoucnu dostanou do čela obecného vývoje lidstva.

Johann Wolfgang Goethe – největší německý umělec 18.st., narozen ve Frankfurtu nad Mohanem, studoval práva a malířství, byl básníkem, prozaikem a státníkem, vůdčí osobnost literárního hnutí VSturm und Drang** – úsilí o tvůrčí svobodu.

Dílo: Utrpení mladého Werthera, Prométheus, Ifigenie na Tauridě, Torguato Tasso…; Vrcholem jeho tvorby je 2dílná filosofická báseň v dramatické podobě Faust. Za námět si zvolil starou pověst podle které učený doktor Faust zaprodal svou duši ďáblu a na Mefistofelovi na oplátku požadoval služby, které by vedly k jeho uspokojení. Po strastiplné cestě hledání nachází Faust uspokojení v uskutečnění vidiny země, na které by žili svobodní lidé, ve službě jedince celku. Faust dosáhl nakonec uspokojení a měl by proto propadnout peklu: zachycuje jej však ušlechtilý záměr pomáhat lidem, v němž nachází pravý smysl lidského života.

Fridrich Schiller: druhým významným básníkem generace Sturm und Drang. Ve své tvorbě přesvědčivě vyslovil vznešené všelidské city, myšlenky a mravní ideály i odsoudil politický a osobní útlak, a to jak v lyrické básni Óda na radost, tak v dramatu Loupežníci, Don Carlos, Úklady a láska, Valdštejn a dalších.