České divadlo, jeho vývoj od počátku do konce 19.století

1) nejstarší počátky

• počátky spadají do 12. století – náboženské hry ( ve vší úctě a počestnosti)
• 14. století:
• 3 Marie – církevní drama, hrálo se v kostelích ( dílo se postupně zpestřovalo, zesvětšťovalo, nejvíc se líbila část „ Mastičkář“ – jak si Marie kupují vonné masti a hádají se s trhovci o jejich ceně), Mastičkář ( samostatná hra)
• doba Karla IV. – oživovaly se scénky
• J.A. Komenský:
• Schola ludus ( = Škola hrou), obsahuje divadelní hry pro učitele k výuce cizích jazyků ( zavádí do škol dramatickou výchovu)
• lidové komedie – např. O turecký vojně
• loutkáři – M. Kopecký
• renesance ( konec 15. – čtvrtina 17.st.) – soukromá divadla na zámcích ( nemělo význam pro č. divadlo)
• světské hry se i nadále hrály

2) 18.století

• největší rozvoj
• 1738 – divadlo v Kotcích ( hrálo se zde německy)
• 1771 – česká hra Kníže Honzík ( v divadle v Kotcích, hráli Němci, skončila fiaskem)
• 1783 – Stavovské divadlo ( původně Nosticovo – předal divadlo STAVŮM – Stavovské divadlo, po r. 1948 – Tylovo, v současnosti zase Stavovské), premiéra Dona Giovanniho), pro bohaté
• Jan Nepomuk Štěpánek – dramaturg Stavovského divadla, sám hrál, i autor divadelních her ( historické hry a veselohry): Čech a Němec, Obležení Prahy od Švédů
• 1786 – 1789 – divadlo „ Bouda“ ( dřevěné, v zimě obložené slámou; Koňský trh – dnešní Václavák), existovalo pouze 3 roky ( strhnuto prý z bezpečnostních důvodů), bylo hlavně pro chudé lidi, za pár peněz, převážně historické hry ( z českých dějin): Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy, Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera
• Václav Thám – zakladatel div. Bouda
• Prokop Šedivý – Pražští sládci, Masné krámy; Zíma
• V. K. Klicpera
• učitel v Hradci Králové, psal hlavně frašky ( na charakteristické vlastnosti), historické hry, jednoaktovky
• Zlý jelen, Hadrián z Římsu ( parodie na rytířské hry), Každý něco pro vlast, Rohovín čtverrohý, Blaník ( historická hra)
• J. K. Tyl
• dramatik, prozaik, žurnalista, žákem V. K. Klicpery, divadlo se mu stalo „hadem z ráje“, novinářství, časopisectví
• historické hry, báchorky, ze současnosti
• Strakonický dudák aneb hody divých žen ( pohádková hra se šťastným koncem, ale zápletkami, hra o charakterech; Švanda dudákby se rád oženil s Dorotkou, ale peo jejího otce je Š. moc chudý nápadník. Š. se rozhodne, že si na svatbu sám vydělá hraním na dudy ( Š. matka, víla Rosana, dudy očaruje, slaví úspěchy), jeho přítel Kalafuna, sekretářem vychytralý Vocilka. Š. pozván do k. paláce, aby uzdravil smutnou princeznu Zuliku. POodaří se, a Z. ho chce za muže. Do paláce přichází D., která hledá s K. Švandu. Š. Dorotku zapře a místo svatby se Z. do vězení. D. s K. se jej pokouší zachránit, ale i oni do vězení. Prolhaný Vocilka uteče. Vysvobodí je až Rosana. Po návratu do vsi se chce Š. s D. udobřit, ale ona už mu nevěří. Š. hýří, o svatojánské noci má zahrát divým ženám a hrozí mu, že jej utancují k smrti. Rosava to prozradí D., D. ho zachrání. Usmíří se a je svatba.
• Tvrdohlavá žena, Lesní panna, Jiříkovo vidění – divadelní hry
• Paní Marjánka, matka pluku; Paličova dcera, Pražský flamendr ( báchorky)
• Fidlovačka ( ze současnosti) – oslava ševců, píseň Kde domov můj

• 1848 – heslo „ Národ sobě“, sbíralo se 20 let ( na ND)

3) 19. století

50.léta

• absolutismus, nevedlo se divadlu

70. léta

• velký rozvoj divadla
• Májovci, Lumírovci
• r. 1862 – zahájen provoz v Prozatímním divadle

František Věnceslav Jeřábek

• hra: Služebník svého pána ( střetnutí mezi továrníkem a geniálním vynálezcem, mezi tvořivou invencí a chladnou vypočítavou praktičností, která vládne mocí peněz), tato tragédie se hrála na scéně Prozatímního divadla

Emanuel Bozděch ( 1841 – 1889)

• ctižádostivý a nikdy neuspokojený divadelní kritik a dramaturg, zmizel za záhadných okolností, neví se, jak zemřel
• Z doby katilionů ( z dob Ludvíka XV.), Zkouška státníkova ( z dob Marie Terezie), Světa pán v županu ( z doby Napoleonovy) – historické hry
• Baron Goertz ( o intrikánském diplomatovi z doby švédského krále Karla XII.)
• Dobrodruzi – tragédie z doby Rudolfa II.

Vítězslav Hálek ( 1835 – 1874)

• spisovatel a novinář
• hry: Král Vukašín ( premiéra v Prozatímním divadle), Záviš z Falkenštejna

MÁJOVCI:

Jan Neruda ( 1834 – 1891)

• básník, prozaik, fejetonista
• autor ne příliš úspěšných veseloher: Ženich z hladu, Prodaná láska, Francesca di Rimini, Žena miluje srdnatost
• kritizoval herce

LUMÍROVCI:

Jaroslav Vrchlický ( 1853 – 1912)

• mimořádný básnický talent, překladatel románské jazyky
• pův. jméno: Emil Frída
• dramata:
• Hippodamie ( trilogie, z Antiky – řecká mytologie)
• Soud lásky
• Noc na Karlštejně ( na konci vlády Karla IV., Eliška Pomořanská)
• Cyrano z Bergeracu ( překlad díla Edmonda Rostanda)
• hra ve verších, romantická hra o lásce, neštěstí a smrti, končí smrtí C.
• Cyrano – nosáč, mušketýr, hrdina, literárně schopný, skládá básně
• Roxana – sestřenice, miluje ji C., byl celý život v její blízkosti
• Kristián – přítel C., chudý duchem, také se zamiloval do R., posílá R básně, které ale píše C., ona ho kvůli tomu miluje
• Kristián se s R ožení ( předtím balkónová scéna, kde K. napovídá C.)
• K. jde do války, kde zemře
• C. začal chodit k R. a četl jí K. dopisy
• jednou k ní přijde raněný, je tma, ona to nevidí, dopis řekne zpaměti, ona to pozná, C. zemře

Julius Zeyer ( 1841 – 1901)

• Lumírovec, epik, dramatik, pozdní romantik, nepřekládal z cizích jazyků, skoro nepsal lyriku
• Radúz a Mahulena
• romantická scénická pohádka plná zvratů a nenávisti situovaná do bájné slovenské krajiny
• hudba Josefa Suka
• dodnes se hraje v divadlech
• hl. role: láska, nenávist, žárlivost, pomsta, na Shakespearovské mo­tivy
• odehrává se na Slovensku ( Magura a podtatranská příroda)
• 2 sousední knížectví: Nyola a Stojmír ( syn Radúz)

Runa ( nemá muže), dcera Mahulena

• zákaz stýkat se s lidmi mezi knížectvími
• Radúz na lovu zabloudí do sousedního království a zabije cenné zvíře – Runa toho využije k pomstě, zajme Radúze
• Mahulena za ním chodí ( chce mu pomoct, ale bojí se své matky), nosí mu jídlo a pití – Runa to zjistí a nápoj otráví – M. to zjistí, matce nedůvěřuje
• Runa ztratí klíče, našel je pasák, M. ho vysvobodí
• kletba – když R. políbí jinou ženu než M., tak se kletba naplní – jejich láska bude zmařena
• R. jde za svou matkou a políbí ji – kletba se naplní ( M. se promění v topol)
• R. chodí k topolu, Nyola porazí strom, R. si na ni vzpomene – kouzlo poraženo

  4) 80. léta 19.století

realismus ( pol. 19. století)

• květen 1868 – položen zákl. kámen ke stavbě Národního divadla ( z Řípu)
• srpen 1881 – divadlo téměř dokončeno, premiéra Libuše ( od B. S.), ale došlo k požáru – divadlo shořelo
• arch.: Zítek, malíři: Hynais, Myslbek, Aleš
• listopad 1883 – zahájen provoz v ND, 2. premiéra Libuše

Alois Jirásek ( 1851 – 1930)

• prozaik a dramatik, rodiště Hronov
• několik děl napsal i ze současnosti
• drama:
• historická: Jan Hus, Jan Žižka
• pohádková:
• Lucerna – 80. léta 18. století, mladý mlynář má povinnost vrátit kněžně, má schovanku Haničku, do které se zamiluje, milují ji i 2 vodníci, mladá kněžna uhání mlynáře a pronásleduje Haničku, ta se před ní schovává do kouzelné lípy, hraběnka nakonec rozbije lucernu, a tak zbaví mlynáře jeho povinnosti, objeví se Hanička
• realistické venkovské:
• Otec – kritika lakoty, otec má 2 syny, upřednostňuje staršího, 2. je chytrý – chtěl by studovat, ale otec ho pošle na studium kněžství, aby se neoženil a nemusel tolik dědit
• starší syna umře, ale otec se radši utrápí, než aby mladšího nechal studovat, co chtěl, neodkáže mu statek
• Vojnarka – mladá hezká vdova se synem ( 5 let) si najme čeledína, zamiluje se do něj, čeledín lásku předstírá, protože je bohatá, chlapeček onemocní, ale Voj. musí odjet k tetě do jiné vesnice, když se nečekaně vrátí, najde čeledína v hospodě, jak ji pomlouvá – vyhodí ho z domu

Alois a Vilém Mrštíkové

• společné dílo – drama –Maryša
• venkovská tragédie napsaná na základě skutečnosti, hra o 5 dějstvích
• jméno podle hlavní hrdinky
• zvláštní i po stránce jazykové – nářečí ( Těšany – hanácké nářečí)
• Maryša – mladá venkovská holka z dobře situované rodiny, Lízalová
• rodiče chtějí, aby se dobře vdala ( i bez lásky)
• tatínek ustupuje, ale maminka říká, že NIKDY
• M. si má vzít mlynáře Vávru, ale nechce ho, je starý a má 3 děti
• ona má kluka – Francek, mají se strašně rádi, ale není moc bohatý
• rodiče zvítězí, Vávru si vezme
• je nešťastná: „ Nešťastná su, ale špatná nebudu!“
• Francek se nechá jako furiant naverbovat na vojnu
• potom jde hned za Maryšou
• přemlouvá ji, aby s ním odešla, že má pro ně práci, ale ona nechce ( bojí se)
• otráví svého manžela ( kávou), nasypala tam jed na krysy, on se jí vyptává, on se nechce napít
• nejzápornější postava – matka

Gabriela Preissová

• 2 hry z Moravy ( Slovácka), obě zhudebněny ( jako opery)
• Její Pastorkyňa
• Jenúfa – čeká dítě – kostelnička hodí dítě do vody pod led ( opera od L. Janáčka)
• Gazdina roba
• Eva, tragické, s nedorozumění a nepochopení
• E. je vdaná, ale zamiluje se – odchází s ním – odejdou do malé vesničky – chce si ho vzít – ve vesnici ji kritizují, protože nejsou svoji – on ji nepřizná ( před lidmi: „ Šak co, seš jenom gazdina roba) – zabije se
• zhudebněna Foesterem

Ladislav Stroupežnický

• dramatik, dramaturg v ND ( = dělá repertoár)
• v osobním životě „ blázen“
• páchal sebevraždy, nepovedlo se mu to
• Naši furianti ( = machři)
• satirická hra, vesnice se rozdělí na 2 nepřátelské tábory, pohádají se, kvůli ponocnému se dají dohromady ( = nemohli se domluvit, kdo jím bude, tak ten původní zůstal)
• Zvíkovský rarášek
• ze 16. století, Mikuláš Dačický z Heslova ( = český baron Prášil), příživník, vydělával si tím, že chodil ke svým šlechtickým přátelům – nechal se živit, na oplátku je bavil