Zobrazování zemského povrchu, kartografie

1. Kartografická zobrazení geografických map 2. 5 etap vzniku mapy 3. Dálkový průzkum Země 4. Obsah mapy 5. Druhy map   mapa = zmenšený rovinný obraz Země nebo jiného vesmírného tělesa atlas = soubor map glóbus = zmenšený trojrozměrný kulový model Země, nedochází k takovému zkreslení jako u mapy Kartografická zobrazení geografických map = početní a […]

1. Kartografická zobrazení geografických map

2. 5 etap vzniku mapy

3. Dálkový průzkum Země

4. Obsah mapy

5. Druhy map

 

mapa = zmenšený rovinný obraz Země nebo jiného vesmírného tělesa

atlas = soubor map

glóbus = zmenšený trojrozměrný kulový model Země, nedochází k takovému zkreslení jako u mapy

Kartografická zobrazení geografických map

= početní a konstrukční metody, díky kterým lze sestrojit zeměpisnou síť v rovině mapy

  • je třeba brát v potaz zakřivení zemského povrchu

  • matematická kartografie řeší zobrazení referenční koule nebo elipsoidu do roviny mapy

rozdělení kartografických zobrazení: (viz atlas)

1. dle vlastností

  • plochojevná – zachovávají nezkreslené plochy, zkreslují úhly a délky

    • vhodné pro srovnání velikostí různých území
  • úhlojevná – nezkreslují úhly a tvar, zkreslují plochy a délky

    • využití v námořní plavbě
  • délkojevné – nezkreslují délky (kromě poledníků a rovnoběžek)
  • vyrovnávací – tlumí všechna zkreslení

3. dle polohy

  • normální (pólové) – konstrukční osa roviny, válce, nebo kužele je shodná s osou glóbu

  • příčné (transverzální) – konstrukční osa v rovině rovníku

  • obecné (šikmé) – konstrukční osa prochází středem glóbu v libovolném směru

4. dle druhu

  • azimutální – zobrazovací plochou je rovina

  • válcová – zobrazovací plochou je plášť válce

  • kuželová – zobrazovací plochou je plášť kužele

  • obecná – zobrazení, u kterých je geografická síť odvozena dle matematicky požadavků

 

  • první mapa Čech – Mikuláš Klaudián 1517

  • první mapa Moravy – Pavel Fabricius 1569, Jan Ámos Komenský 1627

  • první mapa Slezska – Martin Helwig 1561

 

5 etap vzniku mapy

1. práce astronomické

  • stanovení přesné polohy základních bodů mapové oblasti pomocí astronomického měření

2. práce geodetické

  • trigonometrická síť = soustava trojúhelníků z trigonometrických bodů
    • vrcholy (trigonometrické body) zajištěny v terénu kamennými hranoly
    • nejdůležitější body vytyčeny měřickými věžemi
    • v ČR výchozím trig. bodem Pecný (JV od Prahy)
    • trigonometrická síť je podkladem pro polohopis
  • nivelační síť = soubor výškově přesně zaměřených nivelačních bodů

    • podkladem pro výškopis

    • výšky niv. bodů vztaženy k základní nulové hladině moře

    • v ČR výchozím niv. bodem Lišov u Českých Budějovic

3. práce topografické

  • práce v terénu – podrobné polohopisné a výškopisné měření

  • vyhodnocování leteckých snímků – podrobný topografický obsah se zanáší do listů mapy

4. práce kartografické

  • kartografové zpracovávají výsledky topografických prací do formy kartografického díla
  • vytváření čistokresby výsledné mapy

5. práce reprodukční = vytisknutí map, jejich reprodukce

Dálkový průzkum Země

letecké snímkování – speciálně upravená letadla s kamerami zespod, snímky se při focení překrývají

kosmické snímkování – družice, kosm. lodě a laboratoře se pohybují po předem stanovených drahách

druhy snímků:

  • panchromatické – přirozené barvy

  • infračervené – nepřirozené barvy (voda černá, vegetace červená, …)

  • tepelné – zachycují tepelné vyzařování zemského povrchu

  • radarové – mohou zobrazovat území kryté nízkou oblačností

Obsah mapy

kartografická generalizace = výběr toho, „co chci v mapě mít“

  • matematické prvky

    • zeměpisné souřadnice – poledníky, rovnoběžky

    • měřítko – lze vyjádřit číselně i graficky

      • velké – (plány) 1:1 až 1:200 000 (podrobné mapy)

      • střední – 1:200 000 až 1:1 000 000

      • malé – nad 1:1 000 000

  • polohopis – znázorňuje vzájemnou polohu objektů zemského povrchu v horizontálním směru

    • vodstvo, hranice států, sídla, dopravní linie

    • můžou být body, čáry, plochy (šrafování, barva, …)

  • výškopis – znázorňuje výškové rozčlenění krajiny

    • kóty, vrstevnice, stínování, barevné vrstvy (=barevná hypsometrie)

  • popis mapy – jména místní (názvy obydlených míst) a pomístní (příroda, pozemky, vody, hory, …)

    • cizí názvy na českých mapách lze uvádět třemi způsoby:

      • transpozice – v původním znění (u jazyků píšících latinkou)

      • transliterace – přepis z jiných písem (azbuky, arabského písma, …)

      • transkripce – fonetický přepis ze slabikového/pojmového písma (čínština, japonština)

    • exonyma – zažité české názvy, uváděny v závorce vedle původních (Londýn, Paříž, Vídeň, …)

  • legenda – popis užitých značek, …

  • kartografické vyjadřovací prostředky (viz atlas, mapa)

    • druhy značek

      • bodové značky (označení měst, zámků, hradů, …)

      • čárové značky (hranice států, silnice, železnice, …)

      • plošné značky (vyšrafování státu, bažiny, jezera, sporného území, …)

    • kartogram – obrysová kartograf. kresba územní jednotky s určitým zaměřením

      • např. hustota zalidnění, mapa náboženství, …

      • znázornění plošnými značkami nebo barevnou škálou

    • kartodiagram – vyjadřuje kvantitu nebo kvalitu určitého jevu na územním celku (věkové složení obyvatelstva)

Druhy map

  1. dle vzniku – původní (originální), odvozené (upravené původní)

  2. podle měřítka (viz výše – velké, střední, malé)

  3. dle formátu – příruční, nástěnné

  4. podle obsahu

    • podrobné – velké měřítko, hodně informací (např. katastrální)

    • topografické – velké a střední měřítko (úřední mapy pro stát, armádu)

    • obecně geografické (tématické) mapy – silniční, železniční, meteorologické, …

  5. dle účelu – pro hospodářskou výstavbu, vojenské, školní, …

  6. zvláštní mapy – reliéfní, tyfografické (pro slepé)

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.