O studiu vinařství s mistrem světa v řezu vinné révy

Stanislav Škrobák je příslibem pokračující rodinné tradice vinařství nesoucího jméno celé rodiny. Odmala se točil mezi pnoucími šlahouny a zejména pak hrozny vína na čejkovických vinicích a pomáhal svému otci a dříve i dědovi pečovat o jejich růst, sklizeň i zpracování. S vínem je také spojeno i celé jeho dosavadní studium: absolvoval Střední vinařskou školu ve Valticích a v nastávajícím akademickém roce nastupuje už do druhého ročníku oboru Vinařství a vinohradnictví na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU). Na jaře se dokonce stal mistrem světa v řezu vinné révy.

Pocházíš z vinařské rodiny. Měl jsi při výběru studijního oboru vůbec nějakou jinou volbu než ten, který by byl spojen s vinařstvím?

Vinařem jsem chtěl být už jako malý kluk. V tom prostředí jsem vyrůstal a k této profesi jsem byl odmalička od rodičů a celé rodiny veden. Kdybych vinařinu dělat nechtěl, pak by mě do ní samozřejmě nikdo nenutil, ale já to chtěl. Věřím, že sem neudělal chybu a má práce mi bude po celý život taky zábavou.

Pomáhají ti znalosti, které jsi načerpal z domácího prostředí, také při studiu na MENDELU, nebo se zpočátku ještě natolik důkladná znalost vinařství nepředpokládá?

Já mám za sebou zatím první ročník a ten je hodně všeobecný. Předměty zaměřené přímo na vinařství začnou teď v druhém ročníku, tak v nich snad moje dosavadní znalosti využiju.

„Věřím, že má práce mi bude po celý život taky zábavou,“ říká Stanislav Škrobák.

Na jakou část přijímacích zkoušek ses musel připravovat důsledněji než na ostatní?

Na náš obor se v posledních letech přijímačky nedělají. Rozhoduje průměr známek z celého studia střední školy. Ale vůbec to neznamená, že by bylo lehké se k nám dostat. Mám pár kamarádů, kterým se to bohužel nepodařilo.

Jsou mezi tvými spolužáky převážně lidé tak říkajíc „z oboru“, nebo jsou tam i tací, kteří se díky studiu s vinařstvím teprve seznamují?

Jsme velmi pestrý kolektiv. Několik z nás už se tomu věnuje dlouho, některým se ten obor zalíbil až v posledních letech a někteří jsou úplní nováčci a šli vinařství studovat, protože se jim ten obor zdá atraktivní a v budoucnu by rádi s vínem pracovali.

Pokračovatel rodinné tradice Stanislav Škrobák (vlevo)

Plný název oboru, který na MENDELU studuješ, je Vinařství a vinohradnictví. Můžeš laikovi vysvětlit, v čem všem tkví rozdíl mezi těmito dvěma slovy?

Laicky řečeno to znamená, že vinohradnictví je výroba hroznů – od vysazení keře až po sklizeň – a vinařství je výroba vína z hroznů. Oba tyto obory jsou hodně odlišné, ale zároveň se nedají oddělit. Já osobně si myslím, že člověk, který chce vyrábět nejkvalitnější vína, by měl znát dobře oba obory. Dřív se dělala vína z hroznů různá, často špatné kvality, ale v poslední době si většina vinařů uvědomuje, že bez kvalitní suroviny to nejde. Podle mě má kvalifikovaný a zkušený vinohradník stejný přínos pro firmu jako zkušený vinař.

Na co bys nejradši připravil ty, kdo přemýšlejí o studiu vinařství, v pozitivním i negativním smyslu slova?

Není to obor lehký. Už proto, že studujete vlastně dva obory najednou. Pro vinařství musíte dokonale znát chemii. Pro vinohradnictví je zase důležitá botanika. Na druhou stranu pronikat do tajů jménem víno je věc absolutně úžasná. Víno je dokonalý nápoj. Dá se o něm přemýšlet nekonečně dlouho. Není pro mě zábavnější věci, než pitvat víno až do jeho základů, zjišťovat jak vzniklo, na jaké půdě, v jakém počasí, jak zrálo a jak se bude dál vyvíjet. Víno už se dávno nerozlišuje jen na: „dá se“ a „nedá se“. Taky je to obor perspektivní, protože spotřeba vína u nás neustále stoupá a kvalifikovaných odborníků bude v budoucnu třeba.

V čem tobě osobně, jako někomu, kdo odjakživa vyrůstá mezi vinaři, připadá tvé studium přínosné?

Než jsem začal studovat vinařství, myslel jsem si, že už mu trochu rozumím. Ale když jsem na školu nastoupil, zjistil jsem, že neumím skoro nic. Víno je opravdu hodně složitá věc a jeho studium taky. Samozřejmě znám hodně lidí, kteří vinařství nikdy nestudovali, a přesto vyrábějí skvělá vína a vínu rozumějí. Tito lidé ale museli strávit mnoho času samostudiem, čtením knížek a získáváním zkušeností. Vím, že moje studium určitě přínosné bude.

Letos na jaře ses stal vítězem mistrovství světa ve střihu vinné révy. Co vše obnášela příprava k tomu, aby ses takového titulu dočkal?

V prvé řadě bych řekl, že jsem vyhrál jako velmi mladý. Byl jsem tam druhý nejmladší. Zkušení chlapi ve věku čtyřicet padesát let se nestačili divit, kdo že je to porazil. Je to hlavně tím, že stříhám od dětství a baví mě to. Poprvé jsem stříhal asi v deseti letech, když mě vzal děda do vinohradu. Ty první zkušenosti mi dal děda a otec, ale ty opravdové zásady řezu jsem se naučil na střední vinařské škole ve Valticích. Tam jsme řez řešili hodně teoreticky i prakticky. Tam jsem se naučil, jak to má opravdu vypadat, ale ten můj finální styl řezu, kterým řežu teď a se kterým vyhrávám, jsem si vypiloval sám podle vlastního uvážení a dostatečným tréninkem.

„Zlaté české ručičky“ vystříhaly Stanislavu Škrobákovi na mistrovství světa zlaté nůžky

Jak tvůj úspěch ocenili na MENDELU?

Nejvíc nadšení z toho byli spolužáci. S těmi jsem to taky pořádně oslavil. Vyučující mi gratulovali. Já bych byl ale nejradši, kdyby za to byli mírnější u zkoušek…

Co tento úspěch znamenal pro tebe osobně, změnilo to nějak tvůj život a hodláš tento úspěch obhajovat i příští rok?

Znamená to pro mě hrozně moc. Hlavně jsem si utvrdil sebevědomí a potvrdil jsem si, že to, co dělám, má smysl a že bych to tak měl dělat dál. Jel jsem do Francie s tím, že nemám šanci na úspěch, a ono se to povedlo. Když při vyhlašování zaznělo moje jméno, tak jsem byl v šoku. Příští rok to bohužel neobhájím, protože soutěž se koná jednou za čtyři roky. Budu se aspoň snažit obhájit vítězství na domácím mistrovství, které se koná každý rok. U nás se budou nejspíš měnit pravidla, ale pro mě by to měla být výhoda. Doteď u nás byla prioritou rychlost, ale příště bude hlavní roli hrát kvalita. Já mám vždycky minimum trestných bodů, takže nový systém by mi měl vyhovovat. Tak snad to bude u nás opět výhra.

A na závěr se nemohu nezeptat: je doba burčáku. Jak se k tomuto druhu vína stavíš ty, jako rodilý a částečně i studovaný vinař?

Burčák nepiju nijak ve velkém, ale dám si ho rád. Víno piju kvůli kontrole v průběhu celého kvašení, takže znám všechny fáze burčáku. Ale není burčák jako burčák. Na nějaký z pochybného stánku u cesty bych asi chuť nedostal…

Foto: archiv Stanislava Škrobáka