Závěrečná práce za pár hodin? Známe příběhy studentů, kteří to zvládli a uspěli

Absolventka filozofie na Durhamské univerzitě ve Velké Británii se do psaní závěrečné práce o 12 tisících slovech pustila pouhý den před termínem odevzdání. Práci dopsala za osm hodin a obdržela známku 2:1, což je druhé nejlepší hodnocení. Podobnou zkušenost má i student z Cambridge, který svou práci napsal za dva dny. V dopise však vyzývá všechny studenty, aby podobnou chybu nikdy neopakovali a nenechávali psaní na poslední chvíli.

Studentka Imogen Noble strávila psaním závěrečné práce celou noc v univerzitní knihovně, poháněná energetickými nápoji, sladkostmi a rychle se blížící deadlinem. Noble sama sebe nazývá „královnou prokrastinace.“ Během svého studia často nechávala eseje na poslední chvíli, a tak si vytvořila systém, na který se spoléhala i tentokrát.

Do knihovny dorazila ve 21 hodin po večeři, aby byla posilněná na noční šichtu. Mezi první a druhou hodinou ranní si dala první energetický nápoj, aby zahnala únavu a po zbytek noci mlsala pytlíčky sladkostí. Práci dopsala za svítání, aby nemusela jít domů po tmě.

Noble přiznala, že ji uklidňovalo vědomí, že v minulosti již zvládla napsat několik tisíc slov za pár hodin. Proto začátek psaní dlouho odkládala a místo toho raději četla, jak literaturu nutnou pro reference k její práci, tak libovolné knížky.

Když se však termín odevzdání neúprosně blížil, věděla, že pokud práci neodevzdá včas, zbytečně zahodí tři roky studia.

Dopsanou a vytištěnou práci na téma „Úvaha o existenci Boha jakožto inteligentní duši světa a její role v Platónově ctnosti“ odevzdala nakonec s časovou rezervou a odpromovala s druhou nejlepší možnou známkou.

Podobný příběh má za sebou anonymní student (či studentka) z univerzity v Cambridge. Podělil se o něj v dopise uveřejněném v tamních studentských novinách Varsity. Závěrečnou práci stihl napsat za 48 hodin.

Své vyprávění v dopisu začíná tím, jak se vlastně do situace dostal. Jeho velikou zálibou bylo studentské divadlo, ve kterém trávil spoustu času, zatímco se mu nabalovaly školní povinnosti.

Jedním z jeho úkolů bylo napsat závěrečnou práci čítající pět tisíc slov, na níž měl pracovat v průběhu celého semestru. Kvůli vytížení v divadle a dalším aktivitám však autor dopisu nenapsal za celý semestr ani slovo a do odevzdání mu zbývaly už jen dva dny.

Měl tak dvě možnosti: začít panikařit a přijmout fakt, že fatálně selhal, nebo se vrhnout do nonstop psaní s kratičkými pauzami na jídlo a cigarety. Žádná z variant nebyla příjemná, zvolil si však tu druhou.

Se 48 hodinami na napsaní práce odešel večer do knihovny, kde se pokoušel vychrlit ze sebe do dokumentu co nejvíce vět. Stres a nervozita ho však neustále zdržovaly a znemožňovaly mu soustředit se. Každou půlhodinu proto odcházel kouřit nebo brouzdal na sociálních sítích. I tak zvládl do šesté hodiny ranní dopsat první verzi své práce a mohl si dovolit snídani ve školní kantýně doplněnou energetickými nápoji.

Po snídani zase jen psal, psal, a psal. Odpoledne ho přepadla silná touha odejít na kolej a dopřát si nutný spánek, vytrval však a začal dokončovat již upravenou verzi práce. Následující den, asi ve 3:30 ráno, měl téměř hotovo. V knihovně strávil skoro celé dva dny v kuse. Zbývalo mu jen dopsat citace a bibliografii.

Sebevědomě si tak dopřál hodinovou pauzu na telefonát s nejlepší kamarádkou před tím, než se vrátil zpět k počítači. Finální úpravy však zabraly mnohem víc času, než předpokládal a celý proces se zdál být nekonečným. Navíc se na studentovi začala výrazně projevovat únava podtržená nadměrnou konzumací energetických nápojů, která vyvrcholila v halucinace. Během nich se pisateli například zdálo, že jeho učebnice mají nožičky.

Nakonec vyčerpaný student celou práci dokončil, odevzdal a prospal 19 hodin v kuse. Přestože se mu podařilo esej dopsat včas a dostal za ní 67 bodů ze 100, pocit euforie se nedostavil. Co přetrvávalo byly hořké vzpomínky na dva dny plné zoufalství, stresu a únavy. Proto autor dopisu ve studentských novinách zdůrazňuje, aby další studenti neopakovali stejnou chybu a nenechávali psaní prací na poslední chvíli.

Studenti by ani ve vypjatém období jakým je zkouškové či státnice neměli zapomínat na zdravou životosprávu. Přílišný stres v kombinaci s nedostatkem spánku a nekvalitní stravou může vyústit v mnohem horší problémy než je špatná známka.

Zdroje: Independent.co.uk, Varsity