Z posluchárny za katedru

Jak ses dostal k učení na vysoké škole?
Loni v létě jsem dostudoval obor Ekonomika a management na Podnikohospodářské fakultě na Vysoké škole ekonomické v Praze. A hned po studiu jsem nastoupil na doktorské studium na stejné fakultě, teď mám za sebou jeden semestr. Součástí toho studia je i výuka studentů, konkrétně vedu dva semináře k předmětu Podniková ekonomika. Aktuálně jsem učil asi padesát studentů prvních ročníků, stejný počet mi asi zůstane i v následujícím semestru.

Hlavním důvodem, proč ses dostal k učení, byla tedy tvá disertační práce?
Těch důvodů, proč vůbec zůstat v akademické sféře a jít na doktorské studium, bylo několik. A jedním z nich byla právě i výuka. Těšil jsem se na to, protože mě učení baví. Líbí se mi, že můžu studentům předat něco, čím jsem si sám na té škole prošel.

Říkáš, že jsi věděl, že tě učení baví. Ty jsi už před tím měl nějaké zkušenosti s výukou?
Dá se to tak říct. S kamarády jsme totiž založili studentský klub projektového řízení a tam jsme vlastně předávali svoje znalosti ostatním studentům. A mě už tehdy bavilo připravovat si prezentace, předávat znalosti, diskutovat s ostatními o různých tématech. To byla pro mě asi největší zkušenost před tím, než jsem nastoupil na školu jako doktorand. Zarazilo mě, že jako doktorand nemusím mít žádné pedagogické minimum. Ale je pravda, že na VŠE je možné se přihlásit do semináře pro začínající vyučující. Na nich například mimo jiné každý vede jakousi ukázkovou hodinu a od kolegů pak dostane zpětnou vazbu, která se přímo vztahuje k učebním postupům.

Jaký jsi měl pocit, když jsi šel na první hodinu jako vyučující?
Přiznám se, že jsem byl trochu nervózní. Protože jsem si říkal, jak mě ti studenti hned na úvod asi vezmou, jak přijmou to, že mezi ně přišel mladý doktorand. Takže si myslím, že jsem zpočátku asi musel působit celkem nervózně, třeba při představování. Ale pak to ze mne podle mě opadlo, když jsem zjistil, že se studenti chovají úplně normálně. Neměl jsem pocit, že by si mě nějak vychutnávali, jak se říká.

A nebylo to třeba tím, že jsi měl štěstí na skladbu studentů?
Nad tím jsem taky přemýšlel. Vždycky se totiž může objevit nějaký narušitel, i kdyby jen jeden. A musím říct, že pár drzejších studentů jsem asi měl, ale jen v tom dobrém slova smyslu. A tak jsme to v pohodě zvládli. Já jsem hodně přemýšlel o tom, jak na začátku ke studentům přistupovat. Rozhodl jsem se o nějaký odstup. Takže ze začátku jsem byl naschvál trochu odtažitý, abych nepůsobil moc kamarádsky. Jenže přetvařovat se moc dlouho nejde, takže studenti brzy poznali, že asi tak přísný učitel nebudu. Neustále se ale snažím si se studenty vykat, to se mi hodně osvědčilo.

Jak ses připravoval na první hodinu? Šel sis pro radu k nějakému zkušenějšímu vyučujícímu? Absolvoval jsi nějaký kurz?
Před začátkem semestru vždycky probíhá schůzka všech vyučujících předmětu, kde si řekneme v rámci celého předmětu, co a jak budeme učit, jaký je harmonogram a tak podobně. A samozřejmě jsem dostal podporu od ostatních kolegů, za ni jsem velmi vděčný. Dostal jsem například velmi podrobně zpracované osnovy, jeden kolega mi poskytl i svoje prezentace. Takže v tomhle jsem měl vlastně i ulehčenou práci, měl jsem se kde inspirovat.

Jak se člověk připraví na všetečné dotazy studentů, které by ho třeba mohly vyvést z míry?
Podle mě je důležité si připustit, že člověk nemůže znát odpověď na všechno. Takže je i dobré studentům třeba přiznat, že nevíte. Ale pak třeba dodat, jak si myslíte, že to je. Zpočátku jsem měl strach, že mě třeba na něčem nachytají. Ale teď už se nebojím přiznat, že něco nevím. Pokud na něco takového narazíme, tak se pokouším s daným studentem domluvit, že si na danou problematiku může třeba do příště připravit sám nějaký krátký referát nebo že to zjistím já. Samozřejmě to lze v momentě, pokud se nejedná o základní látku.

Než jsi šel na první hodinu, snažil sis vzpomenout na to, cos sám jako student od učitelů očekával?
Určitě. Myslím si dokonce, že to je i jedna z výhod toho, když studenty učí doktorand nebo mladý absolvent. Má totiž ještě v paměti tu druhou stranu, tedy z pozice před katedrou. Takže jsem se snažil studentům vyhovovat – například v osmém týdnu semestru se na VŠE pravidelně píše hodně průběžných testů, tak s tím jsem třeba trochu počítal. Nebo si uvědomuju, že ne všichni studenti chodí na přednášky, tak i to jsem se snažil do těch hodin promítnout a udělat vždy na začátku semináře rychlý úvod do probírané látky.

Bylo něco, čím tě studenti překvapili a čím třeba zklamali?
Zklamali mě asi svou přípravou na hodiny. Což se ale dalo trochu očekávat, jelikož ne všichni byli tak aktivní. Já je nezkoušel a třeba k příkladům k tabuli jsem je nevyvolával, nechával jsem to na dobrovolnících. Ale vždycky to bylo tak, že část třídy tu hodinu takzvaně odseděla a nevyvíjela žádný zájem. To mě mrzelo, ale nedá se říct, že by mě to překvapilo. Ale potěšil mě přímý zájem studentů, především tedy od těch, kteří se třeba sami snažili nějak podnikat nebo kteří už pracují v nějaké firmě.

Budeš nějak měnit svůj přístup ke studentům do příštího semestru?
Asi ne, jelikož jsem ve zpětných vazbách získal vesměs pozitivní reakce. Ale přemýšlím o tom, jak ve studentech právě vyvolat vyšší zájem o předmět, jak v nich probudit aktivitu. Aby to nedopadlo tak, že na tabuli počítám jenom já. Sám bych se rád do budoucna vyvaroval přílišné odtažitosti. Teď mám na mysli ten přístup, kdy jen přijdu do posluchárny, odučím si svoje a zase odejdu. Vyučující by měl být otevřený, ale ne zase příliš, aby měla ta hodina řád. Měl by být podle mě vstřícný a dát studentům prostor k tomu, aby mohli říct, co jim na té hodině vyhovuje a co jim naopak vadí nebo co by chtěli zavést. To se mi osvědčilo.

Nebyl jsi třeba zklamaný ze znalostí studentů?
Trochu ano. A je pravda, že na škole slýchávám, že každý rok jde ta úroveň vzdělanosti studentů dolů. Ale to lze těžko posoudit. Na druhou stranu mě překvapily některé chyby, které jsem pak viděl v testech. Především u věcí, ke kterým jsme s vraceli v hodinách několikrát a všichni vypadali, že tomu rozumí.

Dá se říct, že tě studium o něco obohatilo?
Tak jak se říká, že učení omlazuje a dobíjí energii, tak na tom asi něco pravdy bude. Na hodiny jsem se vždycky těšil a vždycky jsem měl dobrý vnitřní pocit a uspokojení z toho, když hodina skončila a člověk si uvědomil, že mohl studentům předat nějakou znalost. To mě hodně motivovalo.

Umíš si představit, že bys pak na škole zůstal a učil?
Představit si to umím, třeba v kombinaci s další vědeckou prací na škole. Ale pořád to není tak, že bych stoprocentně věděl, že to je pro mne jediná možnost, i když ji reálně zvažuju.