Viry (vira)

Nebuněčné částice vyznačující se schopností reprodukce v závislosti na hostitelské buňce. Nemohou se sami rozmnožovat, neumí přijímat a zpracovávat energii. Obsahují tedy pouze Nk, bílkoviny a někdy i enzymy. Charakterizujeme je jako odštěpek živé hmoty, nemají aparát pro tvorbu bílkovin (ribozomy, RNA)

• nitrobuněčné (intercelulární) organismy
• biol. obor – virologie

Stavba

Velikost: 15 – 300 nm

Tvar: kulovitý, oválný, tyčinkovitý, vláknitý, spirálovitý, geometrický

Virion – částice viru schopná infikovat hostitelskou buňku a množit se v ní. Tvoří ji:

Nk – nese veškeré geny viru – tvoří genom viru. V každém virionu pouze jeden typ (DNA, RNA)

Kapsida – obal: ochrana a zprostředkování vazby na povrch buňky. Nk + kapsida = nukleokapsida

Vnější obal: pouze u obalených virů.

Enzymy: u některých obalených virů. Zahajují autoreprodukci viru v buňce

Reprodukce virů (= replikace)

Viry vstupují do organismu v určitém místě (sliznice, trávicí soust. atd.) a poškozují jej = viróza.

Příznaky nákazy – od bezvýrazných projevů až po značná poškození.

Průběh virózy – akutní nebo chronický. V místě napadení organismu vzniká ložisko infekce – odtud šíření nákazy.

Hromadná onemocnění:

• epidemie = rozšíření v určité oblasti
• pandemie = postihuje rozsáhlou oblast (světadíl…)

Imunitní reakce = produkce interferonů – bílkoviny zvyšující odolnost buněk vůči virům a bránící rozšíření infekce

Průběh virové infekce

1 Vazba virionu na povrch buňky – pouze na určité vnímavé buňky obsahující receptor = bílkovina v membráně buňky

2. Penetrace (proniknutí) do buňky

1. živočišné receptory pronikají do buňky celé za pomoci buněčných povrchů. Postupně se zbavují působením buněčných enzymů svých obalů.
2. Rostlinné viriony pronikají celé narušením buněčné stěny
3. U bakteriofágů proniká jen Nk pomocí trubičky v bičíku

3. Uvolnění nukleové kyseliny z kapsidu
4. Replikace virové Nk

1. Vlastní reprodukce vedoucí k lýzi (zničení) buňky. Virion ovládne syntetický aparát buňky a probíhají tyto procesy:

• tvorba enzymů = translace časných genů – replikace Nk viru
• syntéza bílkovin viru = translace pozdních genů – tvorba nových virionů a jejich dozrávání (maturace).

2. lyzogenie (virogenie): Nk viru se začlení do genomu buňky v podobě proviru (profága) a nastává latentní fáze – buňka žije dál a při jejím dělení dochází i k replikaci Nk virionu a vznikají infikované dceřinné buňky.

5. Uvolnění virionů – hostitelská buňka se může i nemusí rozpadnout.

Systematické dělení virů

Dělení podle Nk a jejího řetězce:

1. RNA viry – dvojí fce Nk: předloha pro překlad i pro autoreplikaci.

1. + RNA viry
2. – RNA viry

2. DNA viry – obsahují DNA ⇒ srozumitelné pro hostitelské buňky.
3. retroviry – obsahují enzym katalyzující transkripci virové RNA do DNA

Dělení podle přítomností obalů

Dělení podle chemických vlastností virionů a jejich morfologie

Dělení podle hostitele:

1. rostlinné = fytoviry

• převážně spirálovité stavby, jednořetězcová RNA
• příznaky napadení: Změna tvaru, barevnosti, deformace a odumírání orgánů.
• rychle se šíří (hmyzem, houbami, semeny)
• zástupci: virus tabákové mozaiky, v. mozaiky květáku, v. kadeřavosti tabáku …

2. živočišné viry = zooviry

RNA viry : virus dětské obrny – poliomelytida: akutní zasažení CNS, ochrnutí

• v. slintavky a kulhavky – onemocnění hovězího dobytka a prasat: horečka a puchýřky na ústní sliznici

• v. klíšťové encefalitidy: poškození CNS, přenašeč je klíště

v. HIV – AIDS: dlouhá inkubační doba, zhroucení imunitního systému ničením T lymfocytů, smrt nastává druhotnou infekcí, Nk viru – velmi proměnlivá ⇒ problémy s vytvořením očkovacího séra

DNA viry: Adenoviry- záněty dýchacích cest a očních spojivek

• Herpes simplex – opary
• v. hepatitidy B – infekční zánět jater = žloutenka
• v. bradavic – papilom: kožní nádorky, schopnost přejít ve zhoubné

3. viry hub = mykoviry
4. bakteriální viry = bakteriofágy (=fágy)
5. viry sinic = cyanofágy