Veřejná debata na téma Vysoké školy – chceme být zemí hlupáků?

Ve čtvrtek 1. 4. 2004 proběhla v kině Perštýn v Praze 1 veřejná debata na téma: Vysoké školy – chceme být zemí hlupáků? Debatu pořádaly společně sdružení Agora CE a Lidové noviny. Mezi pozvanými hosty byli Petr Bilík, pedagog z UP Olomouc, iniciátor výzvy Počítejte s námi!, dále Petra Buzková, která se ale nedostavila, Petr Matějů, vědecký pracovník Sociologického ústavu AVČR, předseda ISEA, Petr Kolář, náměstek ministryně školství pro vědu a vysoké školy a Jiří Zlatuška, rektor MU Brno a senátor.

Debata byla rozdělena celkem do tří tematických bloků, mluvilo se nejříve o přijímacím řízení, následně o reformě vysokého školství. Čas vyhrazený třetí části, a sice vysokým školám v EU, byl vyčerpán rozhovorem místy hraničícím s hádkou ohledně reformy, tématu, které pálí nejvíce. Reforma je totiž nerozlučně spjata s placením školného. Mezi účastníky debaty byli také studenti podporující Týden neklidu, kteří hojně vstupovali do debaty se svými názory.

V bloku o přijímačkách mezi hosty ještě panovala shoda v tom, že uchazeči o studium z horších sociálních podmínek mají těžší start a pokud uspějí, pak s mnohem větším úsilím. Také se otevřel problém korupce, všichni souhlasili, že tento problém existuje, je třeba ho řešit a řeší se nedostatečně. Zaznělo několik kritických poznámek na Právnickou fakultu UK, převážně z vlastních řad této fakulty.

Za největší problémy českého veřejného vysokého školství označil rektor Masarykovy univerzity a senátor Zlatuška to, že se univerzity stále ohlížejí dozadu a že nesledují žádnou celkovou politiku. Petr Matějů uvedl, že byla chyba udělit vysokým školám plnou autonomii dříve, než se zreformovaly. Podle něj totiž nejsilnější lobby zabraňující vnitřní reformě škol působí přímo na nich. Petr Bilík naopak kořeny problémů vidí v minulosti a také v přístupu k vysokým školám: „Všichni je máme rádi, všichni bychom chtěli hodně vysokoškoláků, ale nikdo pro to nic neděláme.“ Petr Matějů naznačil, že reforma by měla začít strukturací studia na bakalářské a magisterské stupně. Účast na financování studia má ze studentů udělat klienty škol (dnes jsou jejich rukojmí), což přispěje k tlaku na školy a potažmo k jejich reformě. Placení školného má studenty přimět k větší zodpovědnosti za studium, ti si pak budou více vybírat, které univerzitě dají své peníze. Zlatuška k tomu ale podotkl, že změny jsou nutné bez hledu na finance, školy podle něj nesmí reformu podmiňovat přidělením většího obnosu ze státního rozpočtu. Publikum reagovalo na všechny návrhy a poznámky velice živě, dlouholetá emigrantka například poukázala na systém donací, který funguje v USA, kdy úspěšní absolventi podporují „svou“ univerzitu. Příspěvek do debaty ukončila sugestivní otázkou: „Víte, kolik peněz by VŠE mohl dát prezident Klaus?“

Zatímco Zlatuška vidí jako možnost zavedení poplatků za studium (které stávající zákon umožňuje) ve výši 10 000 Kč za rok, Matějů tvrdí, že nízké školné by nic nevyřešilo. Nejdříve se musí vyřešit a zavést sociální pomoc studentům z nízkopříjmových rodin a také spoření na vzdělání se státní podporou a teprve pak se může přistoupit k zavádění školného. Kde na to vzít prostředky ale naznačit nedokázal. Bilík zopakoval názor již předtím prezentovaný Terezou Brdečkovou, že každé peníze, které do školství přitečou, jsou dobré. Také Petr Kolář prosazoval masivní investice do vzdělání, znělo to ale jako opakování nesplněných předvolebních slibů. V závěru debaty Zlatuška uvedl, že podle něj by se měl přijmout senátní návrh zákona, který spolu se svými kolegy předkládá, měly by se zavést poplatky za studium, školy by neměly být nuceny vracet na konci roku nevyčerpané prostředky a stát by měl školám peníze přidělovat podle toho, kolik studentů projeví zájem o studium na dané škole.