V zahraničí poznáte především sami sebe, připouští Veronika z Opavy

Proč se na studenti Novém Zélendu nemusí bát špatných známek? O co vás obohatí studium v zahraničí? Jak se dá trávit volný čas na novozélandském venkově? Nejen o tom se dočtete v pokračování našeho rozhovoru s Veronikou Langerovou z Opavy, která na „ostrově Pána prstenů“ rok studovala.

Jak probíhala výuka na Novém Zélandu? Naše škola byla venkovská a od městské se tedy asi docela lišila. Po příjezdu jsme si měli vybrat 5 předmětů, kterým jsme se chtěli věnovat. Učitelé výměnné studenty moc nehodnotili, protože jsme to nepotřebovali. Většina z nás potom ten rok opakovala a nebylo pro nás podstatné psát jejich testy. U nich se přes rok písemky moc nepíšou, ani se nezkouší. Mají zadané práce, které musí k určitému termínu splnit a hlavní písemky jsou až v listopadu.

Liší se tamější školní systém od našeho? Nesbírají známky, ale kredity. Podle počtu kreditů, které nasbíráte za samostatné práce nebo menší písemky, vás potom pustí k závěrečným písemkám. Nehodnotí se známkou, nýbrž právě těmi kredity. Čím větší počet kreditů získají za nějakou práci, tím byla kvalitnější.

Jak jsi trávila volný čas? Tak volného času jsem měla docela dost, protože jsem bydlela na venkově. Do školy mě vozili autem, protože moje hostitelská mamka byla jedna z učitelek. Zpátky jsem jezdila autobusem. Jak jsem se vrátila ve čtyři hodiny, měla jsem volno. Ale protože jsem bydlela na farmě, kde v okruhu 3 km nebyl nikdo jiný, pomáhala jsem doma. Nikdo mě nenutil, moc mě to bavilo. Jezdit po pastvinách a kontrolovat stáda ovcí… Dokonce jsem se tam naučila plést, vyšívat a šít.:-)

V čem vidíš hlavní přínos? Hlavní přínos nevidím jenom v tom, že jsem se zlepšila v angličtině, ale také v tom, jak jsem se naučila být sama za sebe. Když člověk v necelých sedmnácti odjede na rok od své rodiny, přátel, od školy, od věcí, které jsou pro něj automatické, tak to s ním pořádně pohne… Nikdy jsem si předtím nemyslela, jak mi budou chybět třeba takové noviny. Prostě něco, co si přečteš, hned tomu rozumíš a nemusíš nad tím dlouho uvažovat. Naučila jsem se tam spoléhat hlavně sama na sebe, věřit jenom sobě a být samostatná. Každý den jsem řešila situace, třeba úplně banální, ale protože jsem byla tak daleko a ze začátku neměla nikoho, tak to bylo hodně složité. Poznala jsem tam také dobré přátelé, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Celkově mi to ukázalo jinačí pohled na svět a pozměnilo mé hodnoty.

Co bys doporučila případným zájemcům, kteří uvažují o studiu v zahraničí? Určitě by si to měli na začátku dobře rozmyslet a neletět do toho po hlavě. Měli by si uvědomit, že tam budou sami a že se můžou spoléhat jen sami na sebe. Ze začátku to pro ně bude asi hodně těžké, ale časem se to zlepší. Neměli by promarnit ani chvíli a využít každou minutu toho, co budou pryč.