Úvod do pedagogické psychologie

Zamyslete se:

Čím se zabývá pedagogika?
Čím se zabývá psychologie?
Čím se asi zabývá pedagogická psychologie?
„Studium rozvoje osobnosti v podmínkách záměrného, cílevědomého učení a hledání optimálních podmínek tohoto rozvoje ve výchovně vzdělávacím procesu.“ Osladilová

Dvojí chápání předmětu pedagogické psychologie
– užší chápání – zkoumání vlivu výchovně vzdělávacího procesu na psychické změny objektu učení (žáka)
– širší chápání – souhrn obecných psychologických zákonitostí výchovně vzdělávacího procesu

Pedagogika studuje cíle, prostředky a metody výchovně vzdělávací činnosti/procesu (VVP)
Pedagogická psychologie se zajímá o psychické jevy a jejich regulační úlohu při výchovně vzdělávací činnosti

Role učitele
„Učení je věda, umění a těžká práce“ – Woolfolk, Nicolich

Učitel je:

1. motivační činitel
2. řídící činitel
3. poradce
4. model
5. organizátor

Výhody a nevýhody:

– izolace v relativně uzavřených skupinách
– časová náročnost
– nebezpečí deziluze – syndrom vyhoření
– nedostatek času ke zvládnutí úkolů
– nedostatek uspokojení z konkrétních výsledků
– stresy a zdravotní problémy
– velká míra zodpovědnosti
– kritika (nadřízení, žáci, rodiče, kolegové…)

Žák a motivace

Motivace – je souhrn faktorů, které energizují, řídí a udržují průběh chování, jednání nebo činnosti jedince
Motivace je vždy vnitřní, ale je ovlivňována vnějšími podněty

Úroveň motivace je dána:
– stavem jedince (jeho zájmy, potřebami, cíli)
– vnějšími podněty, které stavy jedince vyvolávají nebo povzbuzují (požadavky rodičů)

Motiv – jednotlivé pohnutky k nějaké činnosti se nazývají MOTIVY
Př.: Máte motivaci udělat maturitu
Co konkrétně vás ke zvládnutí maturity motivuje?  (=Jaké máte jednotlivé motivy)?

Druhy motivace:

– pozitivní motivace – vedena snahou dosáhnout úspěchu, cíle, ocenění
– negativní motivace – vedena snahou vyhnout se neúspěchu, něčemu nepříjemnému

Faktory ovlivňující motivaci k učení:

1. novost situace
2. činnost a aktivita žáka (zapojení)
3. sociální faktory (společná činnost, osobnost učitele…)
4. stanovení cíle (přiměřeného věku)
5. zájem (usnadňuje učení)
6. spojení školního učení s žákovými životními cíli

Jedním z nejsilnějších motivačních činitelů je zřejmě úspěch spojený s pozitivním vztahem mezi žákem a učitelem.

Úspěch:

– úspěch ve školním prostředí často chápeme jako spolehlivé a bezchybné zvládnutí náročných úkolů při vysokém tempu

POZOR: málo si všímáme individuálních úspěchů, pokroků, zvláště slabších či pomalejších žáků bez srovnávání s ostatními

Neúspěch:

– neúspěch má negativní vliv na sebehodnocení žáka, jeho hodnocení okolím, a často i na vztahy ve třídě
– trvalé, opakující se neúspěchy mohou vyvolat stav, který bývá označován jako NAUČENÁ BEZMOCNOST – jde o situaci, kdy jedinec ztrácí kontrolu nad svým prostředím a rezignuje (vzdá se další snahy), protože je přesvědčen o tom, že nemá šanci změnit svoji situaci, ať dělá cokoliv

Dítě si nezvolilo, jaké bude, jak bude vypadat, jaké bude mít vlastnosti, inteligenci či temperament, jaké bude mít rodinné zázemí, jaká bude mít poškození či vývojové poruchy, co mu půjde a co ne.
Je úkolem učitele (a rodičů) zajistit, aby každé dítě mohlo prožívat úspěch a vnímat pokroky, které dělá!

Kritéria účinného trestu:

Zkušený učitel užívá ke zvýšení motivace odměny i tresty. Odměny by měly nad tresty převažovat. Aby byl trest účinný, měl by splňovat následující kritéria.

Měl by:
– se vztahovat k nežádoucí formě chování
– být opodstatněný
– být spravedlivý
– být přesně formulovaný
– být neosobní
– neměl vyvolávat intenzivní strach a úzkost