USA vypadají jako z filmů od Tarantina

16. 8. 2014 | Studium v zahraničí

Jak a kdy tě napadlo vydat se na letní brigádu zrovna do USA?

Dřív mě Amerika zase tolik nezajímala. Říkala jsem si, proč bych tam měla jezdit jenom proto, že se tam chce podívat každý druhý. Jenomže dost sleduju filmy od Tarantina, a tak mě začalo zajímat, jestli ta Amerika doopravdy vypadá jako z filmu. A jestli je to opravdu tak jiný svět než u nás.

A je?

Je! Snad úplně ve všem! Ale týká se to dobrých i špatných věcí. Lidé jsou úplně jiní. Při prvním setkání jsou určitě milejší a vstřícnější než většina Evropanů. Není výjimkou, že ti úplně cizí člověk na ulici nabídne pomoc a nic za to nechce! My jsme se třeba šli v den volna podívat do jednoho místního bazaru. Jeho majitelka se s námi hned začala bavit, odkud jsme, jestli pracujeme tady v Kings Dominiu, což je zábavní park, a že to určitě musí být nuda k smrti, když nikam nemůžeme jít. Pak vytáhla nějakou kartičku a napsala nám svoje telefonní číslo. A povídá, že jí máme kdykoliv zavolat a ona nás odveze do Richmondu (do centra) na večeři nebo na diskotéku a pak nás zase vyzvedne. Co mě ale na druhou stranu štve, jsou ta nesmyslná americká pravidla. Pravidla snad úplně na všechno. Nic se nemůže udělat jinak, než podle předpisu! Moje dvě kamarádky vyhodili z práce, protože měly na krku tetováni, což je prý zakázané. Ale to nám nikdo předem neřekl.

Kde konkrétně pracuješ ty?

Pracuji v čínské restauraci Panda Express. Jsem tu přes program Work & Travel. Většinou vydávám jídlo, někdy jsem i na kase, když je to potřeba. Kluci spíš vaří a myjí nádobí. Ale i já umím udělat nudle a smaženou rýži.

Co bylo pro tebe nejtěžší v začátcích?

Nejtěžší bylo a je to, že pracuju každý den. Je to něco mezi dovolenou a prací, protože sice pracuješ, ale nemusíš u toho vůbec přemýšlet. Ve zbytku času si můžeš dělat, co chceš, netrápí tě žádné nevyřízené emaily, povinnosti a tak podobně. Jinak nic nějak těžkého nebylo, pracuju se svými kamarády, takže je to fajn. V Pandě nás bylo, než vyhodili ty mé dvě kamarádky, sedm Čechů a jeden Slovák. Jen teď občas máme ponorku, jak už jsme tu spolu přes dva měsíce.

Kdy a s jak velkým předstihem jsi začala řešit vízum a další administrativu? Bylo něco, co tě během běhání po úřadech překvapilo, pobavilo nebo naštvalo?

Celé to bylo děs a hrůza. Na všechno se musí vypisovat miliony papírů, potřebuješ tisíc dokladů. V podstatě od února, kdy jsem se přihlásila, až do začátku června, než jsem odletěla, jsem pořád něco vyřizovala. A to jsem si zpočátku myslela, že jenom zaplatím agentuře a budu mít pokoj. Pobavila mě situace na ambasádě. Měla jsem tam být v půl druhé, ještě jsem přišla dřív, což je na moje zvyklosti rarita, a stejně jsem se na řadu dostala někdy ve tři hodiny. Byli tam jen dva úředníci. Jedna z úřednic si odskočila na pauzu, která se potom protáhla na neurčitou dobu. A když jsem odcházela, zahlídla jsem jí, jak si prostě s někým povídá na chodbě…

Odlétala jsi na začátku června. Jak jsi zvládala udělat zkoušky před odletem?

To bylo náročné. Měla jsem každý týden dvě nebo tři zkoušky. Do toho jsem tři hodiny denně vyplňovala papíry k odletu, které dost často obsahovaly neustále stejné dotazy. Jenom jméno tam vyplňuješ několikrát. Ptají se tě taky, jestli se chceš v USA vdát nebo oženit, nebo jestli se nepodílíš na financování teroristické organizace. Nečekají, že jim to prozradíš, ale pokud by se ukázalo, že to tak bylo, budou mít proti tobě důkaz u soudu. Tady se můžeš soudit za všechno. Proto třeba v Panda Expressu nesmíme dávat jídlo s sebou, protože by si to lidi prý mohli nosit celý den po zábavním parku, sníst to až za pět hodin, a kdyby jim pak náhodou bylo zle, mohli by se soudit. Jenže je to otrava, pořád dokola říkat, že jídlo „to go“ nedáváme.

Čím USA naplnily tvoje představy?

USA opravdu vypadají jako z filmu od Tarantina. Každý tu má příležitost pracovat nebo se nějak prosadit, protože je tu obrovský trh. Celkově jsem ráda, že mám novou zkušenost, potkala jsem zajímavé lidi, můžu mluvit anglicky… a značkové oblečení se dá opravdu sehnat levně. (smích)

Brigádu nemáš na celé čtyři měsíce. Plánuješ zbývající čas využít na cestování? A kam všude jsi se stihla podívat už teď během brigády?

Cestovat budeme poslední měsíc z těch čtyř. Chceme s kamarády letět do New Yorku a pak na západní pobřeží. Zatím jsem stihla navštívit Washington, Niagarské vodopády, Lake Erie. Tady v okolí pak Lake Anna a Richmond a samozřejmě taky pár outletů.

Čím ti bude tahle zkušenost prospěšná, ať už pro tvé budoucí zaměstnání nebo pro tvůj osobní život?

Už jenom ten první den, kdy jsem sama letěla do New Yorku, zaspala jsem, všechno jsem si musela zařídit sama, spala jsem u cizí holky a byla na párty s cizím klukem, mě hrozně posílil.