Teorie práva

PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI

Jsou to okolnosti nebo podmínky, které musí nastat, aby vznikl právní vztah.

Právní vztahy – jsou vztahy ve společnosti, které jsou upraveny právními předpisy.

• př. pracovně právní vztahy, občanskoprávní vztahy.

Druhy: 1) Právní skutečnosti, které jsou závislé na lidské vůli

• právní úkony
• protiprávní úkony (v rozporu se zákonem)

Lidská vůle – se projeví navenek jednáním člověka

• aktivita – konáním
• pasivita – nekonáním, opomenutím

2. Právní skutečnosti nezávislé na lidské vůli

• právní události (narození člověka, běh času, lhůty, úmrtí člověka)
• protiprávní stavy (náledí zimě, stav, který vznikl nezávisle na vůli člověka, ale někdo – fyzická nebo právnická osoba je povinna ho odstranit).

PRÁVNÍ NORMY

Je obecně závazné pravidlo chování, které má zákonem stanovenou nebo uznanou formu a je vynutitelné státním donucením.

Znaky právní normy:

1. Normativnost – příkazy, zákony, oprávnění
2. Závaznost – subjekt právního vztahu si nemůže rozhodovat o tom, zda-li pravidlo chování dodrží, či nikoliv.
3. Obecnost – znamená to, že se vztahuje na neurčitý počet případů k neurčitému počtu subjektů.
4. Státní donucení – je znak právní normy, který ji odlišuje od ostatních norem (např. morální).

Státem stanovená forma – publikováno ve formě zákona, ústavy, vyhlášky.

Druhy právních forem:

1. Podle stupně vymezení pravidla chování dělíme právní formy na:

1. Přikazující – není-li student tázán, drží pusu a krok
2. Zakazující – tělesné tresty
3. Opravňující

2. Podle stupně závaznosti:

1. Kaogentní (jednoznačné) – tyto právní normy jsou typické pro právo trestní, finanční
2. Dispozitivní (podpůrné) – umožňuje odchylnou dohodu, což zejména, že účastníci právního vztahu se bud´řídí ustanovením nebo si svá práva a povinnosti upraví odchylně ve smlouvě.

Platnost a účinnost právních norem

1. Platnost právních norem:

Legislativní proces – právní norma musí být řádně projednána

• projednání, schválení
• podpis

1. prezidenta
2. předsedy poslanecké sněmovny
3. premiéra

• Právní norma je účinná bud´tedy dnem, který je stanovený v právní normě.
• Druhá možnost je účinná 15 dnem po dni publikace.
• Právní normy tzv. zákonné (zákony, ústavy, zákonná opatření, nařízení vlády, vyhlášky

ministrů se publikují ve → SBÍRCE ZÁKONU.

• Publikace obecné vyhlášky se vyvěsí na úřední tabuli městského úřadu.

PRÁVNÍ VZTAHY A JEJICH PRVKY

Právní vztahy – jsou společenské vztahy, které jsou upraveny příslušnou právní normou.

Prvky právních vztahů – jsou části, ze kterých se stává každý právní vztah.

1. Objekt – je to, k čemu daný právní vztah směřuje.

Právními objekty jsou:

1. Věci
2. Práva
3. Jiná majetková příslušenství

Ad1) Nemovité – pevně spojeny se zemí (pozemky, budovy, věci)

Movité – jsou všechny ostatní

Ad2) Součást věci – součástí věci je vše, co k ní patří a co nelze od ní oddělit, aniž by věc

ztratila svou užitnou hodnotu.

Ad3) Příslušenství – je tedy věc, která se může od hlavní věci oddělit, aniž věc ztratí svou

užitnou hodnotu.

Pohledávka – je právo požadovat zaplacení

• je vztah mezi ručitelem a věřitelem
• př. autorská práva

2. Obsah – tvoří práva a povinnosti jejich účastníků nebo-li subjektů

1. Povinnost něco dát (dare) – zaměstnavatel je povinen dát mzdu
2. Povinnost něco konat (facere) – pracovat pro zaměstnavatele
3. Povinnost něčeho se zdržet (omittere) – jednání, nekrást
4. Povinnost něco strpět (pati)

• Všem povinnostem odpovídají na druhé straně příslušná práva.

3. Subjekty – účastníci právních vztahů

• fyzická osoba
• právnická osoba

Podmínky:

1. Právní způsobilost fyzických osob

1. Způsobilost k právům a povinnostem (mít práva a povinnosti)

• vzniká narozením – zaniká smrtí = právní subjektivita

2. Způsobilost právních úkonů nebo-li způsobilost vlastním jednáním zavazovat se k povinnostem a nabývat práva (uzavírat smlouvy).

Vzniká v plném rozsahu zletilosti, tj. tedy dovršením věku 18let nebo předčasným uzavřením Sňatku osoby 16let, který jim schválil soud.

Způsobilost právních úkonů může být zrušena, odňata a to soudem, důvodem je duševní porucha.

V těchto případech jedná za tuto osobu opatrovník.

2)Právní způsobilost právnických osob

1. Zakládá se společenskou smlouvou v případě více společníků a v případě jediného zakladatele je sepsána zakladatelská smlouva.

2. Vzniká dnem zápisu do obchodního případně jiného obdobného rejstříku.

Jedná:

1. Statutární orgán (jednatelé, ředitel školy)
2. Osoby pověřené (statutární orgán pověří – zmocní osobu plnou mocí).
3. Osoby, u kterých to vyplívá z náplně práce

Prokura

• zvláštní druh zastoupení v obchodně právních vztazích
• prokurista je oprávněn ke všem právním úkonům mimo zcizování a zatěžování

nemovitostí.

Prokurista – může být zástupcem podnikatelů, pouze těch, kteří jsou zapsání v obchodním rejstříku.

PRÁVNÍ ÚKONY

Jsou právní skutečnosti, které vznikají v souvislosti s jednáním člověka a jsou jedním ze základních předpokladů vzniku, zániku a změny právních vztahů.

Projev vůle člověka lze učinit několika způsoby:

1. Výslovně – písemně, ústně

2. Kunkludentně – kývnutím hlavy

• zruší něco bezeslova, změna závěti

Druhy právních úkonů:

členíme podle stran:

1. Jednostranné – výpověd´z pra­covního poměru, závěť
2. Dvoustranné – smlouvy
3. Vícestranné – NATO

Proces uzavírání smlouvy:

Je to právní úkon, který vzniká úplným a bezpodmínečným přijetím (akceptováním) smlouvy.

Aby byl právní úkon platný, musí splňovat určité náležitosti:

1. Způsobilost k právním úkonům
2. Projevení vůle musí být:

1. Svobodné – bez nátlaku, fyzického nebo psychického
2. Vážná – nesmí být učiněn v legraci
3. Určitá – neurčitost projevu vůle způsobuje absolutní neplatnost právního úkonu
4. Prostá – omylu a tísně – omyl musí být podstatný a spočívá v tom, že pokud by ten, kdo takto jednal, věděl pravou podstatu věci, nikdy by smlouvu nepodepsal.

• Tíseň je situace, kdy účastník právního úkonu má obavy o sebe, je třeba ve finanční tísni a smlouva byla uzavřena za nenápadně nevýhodných podmínek.

PROTIPRÁVNÍ ÚKONY

Právní skutečnosti, které jsou členěny v rozporu s právní normou.

Základní princip jednání člověka, ve dvou směrech:

1. Opomenutí – (nekonání) nekonal, ač konat měl.
2. Konání – konal, ač konat neměl.