Svobodná univerzita v Basře

Nejvíce užívaným pojmem vztahujícím se k událostem v Iráku se v minulém týdnu stala „anarchie“. Politologický výraz do češtiny překládaný jako bezvládí je médii již tradičně užíván v pejorativním významu a zahrnuje všechno, co se vymknuté kontrole projevuje destruktivně…¨

V tomto kontextu jsme na počátku minulého týdne měli možnost číst o plenění univerzity v Basře. Po nájezdech „vandalů“, jak rabující dav označil děkan univerzity Abd al-Džabar Chalífa, zbyly vypleněné knihovny a sály. Počítače, klimatizační jednotky, ale i lavice s židlemi, to vše si rabující bez problémů odnesli. Vojáci a tanky britské armády vyčerpaní příměstskými boji jen pomalu přijímají roli hlídače, své jednotky pak umisťují především k nemocnicím a bankám. Dav nakonec vypleněné místnosti polil petrolejem a zapálil. Je zajímavé, jak málo se mluví o příčinách nebývalé eskalace násilného loupení v iráckých městech. Není se však čemu divit. Není to totiž anarchie, co ovládá ulice, ale liberalismus západního typu. Liberalismus je doktrínou založenou na principech individualismu, rovnosti příležitostí, tržní ekonomie, zastupitelské demokracie a minimálního státu. Ústřední hodnotou liberalismu je svoboda, která končí až tam, kde začíná svoboda druhého individua. Není v něm ani zmínka o morálce či etice. Samozřejmě, že je nepřípustné krást cizí majetek. Pokud však neexistuje donucovací aparát, který potrestá případné přestupky, neboť neexistuje ani stát ztotožněný s politickou reprezentací je naprosto přirozené, že si lidé berou to, co jim jakožto potomkům vlastníka – státu patří. To, co se v těchto dnech odehrává v Iráku není anarchie (anarchisté požadují silnou úlohu odborů, decentralizaci moci, antimilitarimus, solidaritu a systém společenské kontroly místo represivního státního aparátu), v Iráku jsme svědky bolestného zrodu západní demokracie, která nezná a nectí jiné hodnoty než je svoboda měřená výší vašeho majetku. Jen těžko se dočkáme rozvoje občanské společnosti bez existence fungujícího vnitřního trhu. Budeme svědky nadvlády ropných a jiných obchodních společností živících obyvatele prodejem jejich vlastní země (ropy). Vraťme se do prostor univerzity. Na zdi visí Saddámovy fotografie, v chodbách potkáte netknuté Saddámovy sochy. Koho ještě dlouho nepotkáte jsou studenti. Takzvaná svoboda jim totiž zřízenou univerzitu neopraví.