Rozhovor: studium marketingu je ideální skloubit s praxí

17. 4. 2014 | Studentský život

Mnoho vysokoškolských oborů díky flexibilnímu rozvrhu či spolupráci s různými společnostmi nabízí studentům možnost najít si při škole stáž nebo práci. Studenti tak mohou začít získávat praxi v oboru již během studií. U některých zaměření se také trochu předpokládá, že ze školy nevyjdou absolventi jako tabula rasa bez jakékoliv praktické zkušenosti. Školy proto do svého studijního plánu někdy zařazují povinnou praxi, ale studenti si také sami práci aktivně hledají. Díky nabytým zkušenostem po ukončení studia lépe najdou stálé zaměstnání v oboru, který je zajímá.

Jedním z takových oborů je i marketing. Libor Jordán studuje obor Marketingová komunikace a PR (MKPR) na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Stejně jako velká část jeho spolužáků se i on rozhodoval, jestli si najde při studiu práci, nebo naplno využije volného času ke studentským radovánkám. Nakonec se rozhodl získat praxi – ale čas na zábavu má prý také.

Věděl jsi, že chceš pracovat v marketingu, najisto už předtím, než jsi ho začal studovat?

Asi ne. Měl jsem podané přihlášky ještě na mezinárodní obchod a podnikovou ekonomiku. Nakonec jsem se ale rozhodl pro marketing. Na druhou stranu to mám trochu v rodině, můj táta vlastní agenturu zabývající se in-store marketingem (pozn. red. – propagací v místě prodeje, tedy přímo v prodejnách). Jsem rád, že jsem se pro MKPR rozhodl. Naučil jsem se ve škole hodně věcí, které jsem pak dokázal zužitkovat v praxi.

Kde sis hledal práci?

Já jsem ji moc nehledal. Měl jsem štěstí, protože práce si vlastně našla mě. V rámci Klubu mladých podnikatelů jsem se setkal s jedním vysoce postaveným manažerem České pojišťovny. Říkal jsem mu, že by mě zajímala práce v marketingu, a on se mě zeptal, jestli mě to opravdu zajímá a chci se něco naučit, nebo se jen někde „zašít“. Tehdy jsem se chtěl co nejvíc naučit bez ohledu na to, jestli by to byla placená práce nebo neplacená stáž. A on mi dal kontakt na šéfku jejich marketingového týmu, se kterou jsem se domluvil, šel jsem na pohovor a vzali mě.

Co přesně jsi dělal?

Byl jsem v týmu, který se zabývá tiskovými materiály. Vytvářeli jsme formuláře, brožury, letáky, plakáty a podobně. Měl jsem také částečně na starosti B2B komunikaci, tedy komunikaci se zákazníky-společnostmi, například podnikateli. Z poloviny to byla administrativa, z 10–15 % PR, a zbytek tvorba těch tiskových materiálů. To jsem dělal rok a půl.

Pak jsi plynule přešel do jiné práce?

Potom jsem jel na semestr do Španělska na Erasmus. Teprve pak jsem nastoupil do své současné pozice v Plzeňském Prazdroji. Tuhle práci jsem vlastně také získal náhodou. Dozvěděl jsem se o ní od kamaráda, který v Prazdroji pracoval a odcházel jinam. Na jeho místo jsem sice nenastoupil, ale získal jsem díky němu kontakt do té společnosti.

Moje náplň práce je opět z poloviny administrativa. Starám se částečně o Klub Plzeňského Prazdroje, dělám správu databáze, ale hodně dostávám za úkol i vytváření kreativních věcí. Právě ta kreativita je podle mě největší výzva – dělám víceméně všechno sám a také za to mám největší zodpovědnost.

Proč ses vlastně rozhodl při škole pracovat?

Když jsem začal studovat MKPR, tak jsem se hned rozhodoval, jestli budu hledat práci. Rozvrh to totiž časově umožňuje. Člověk si může vybrat, zda obětuje část svého volného času raději práci, nebo čerpání teorie z knížek. Já jsem se rozhodl nesbírat jen teoretické poznatky z literatury, ale opravdové zkušenosti. Rozhodně jsem to nedělal kvůli penězům, opravdu myslím, že je praxe důležitá.

Co ti práce dala oproti škole?

Zní to sice jako klišé, ale je to pravda: praxe je úplně jiná než teorie. Práce mi hodně otevřela oči, musel jsem přehodnotit spoustu věcí, které jsem se naučil ve škole.

Co ti práce naopak vzala?

Spoustu času. Ale pořád se snažím žít studentský život, chodit na večírky a na různá setkání. Zatím ještě zvládám jít večer na party a ráno do práce. Ale už na sobě ve třiadvaceti cítím, že nejsem nejmladší. Omezil jsem to na jednu akci týdně. (smích) Nemyslím si ale, že bych o něco přicházel, aspoň svůj volný čas aktivně využívám. Možná to na mě padne ve čtyřiceti při krizi středního věku. Teď mi to připadá jako dobrá příprava na budoucnost.

Co říkali vaši, když sis hledal práci?

Divili se, že to všechno stíhám. Mezi generací našich rodičů stále panuje představa, že každá škola je stejně náročná, že se musím učit dennodenně stejně jako například studenti medicíny. Tak to samozřejmě není.

Doporučil bys ostatním pracovat, nebo si užít naplno studentského života?

Záleží na škole, kterou studují. Také záleží na osobnosti – mě zase tak nebaví chodit každý den na diskotéky, takže z mého pohledu je rozhodně při studiu lepší pracovat a nabírat zkušenosti, než se jen válet. Ale i na MKPR, která má hodně flexibilní rozvrh, znám hodně lidí, kteří se rozhodli při studiu nepracovat. A žádný z nich nemá strach, že by nenašel po škole práci.

Už jste se rozhodli, zda zkusíte štěstí a rozešlete svůj životopis do náborových oddělení?

Podívejte se v našich dalších článcích, jak získat praxi, na jakých pracovních veletrzích se můžete potkat se zástupci svých vysněných společností a nezapomeňte si připomenout, co vás čeká u pohovoru. Hodně štěstí!