Studium dvou VŠ není pro každého, ale stojí za to, říká studentka

Eva Nováková je studentkou, která si nevystačí s málem. Kromě studia jedné vysoké školy se totiž rozhodla prezenčně studovat i druhou. Proč se tak rozhodla? Co by doporučila tomu, kdo o studiu dvou škol teprve uvažuje? A zbývá jí ještě čas na koníčky a práci?

Eva studuje bakaláře v oboru Speciální pedagogika a magistra v oboru Český jazyk v komunikaci neslyšících, obojí na univerzitě Karlově.

Proč dvě vysoké školy?

Původně jsem studovala jen jednu a žádnou další jsem neplánovala. V průběhu studia jsem si ale uvědomila, že bych se vlastně chtěla vydat trochu jiným směrem, než jsem si původně myslela, k čemuž jsem dostala skvělý základ. Prvního oboru jsem se ale nechtěla vzdávat, zejména kvůli skvělému kolektivu, a tak jsem se rozhodla, že si k navazujícímu magisterskému studiu prostě přiberu bakalářské studium oboru, kterému bych se chtěla v budoucnu věnovat.

Jaká úskalí přináší studium dvou škol?

Největší problém vidím v tom, že se člověk nemůže věnovat ani jedné škole naplno – nebo možná může, ale v mém případě by to bylo na úkor volného času, možná dokonce na úkor psychického zdraví. Nemyslím ani tak studium jako takové, ale spíše propojení studia a praxe. Moje spolužačky z bakalářského studia chodí na praxi v podstatě od začátku, na což já prostě zatím nemám čas. S blížícím se koncem navazujícího magistra se to ale snad zlepší.

Komu bys studium dvou škol doporučila?

Komukoli, kdo na to bude mít nervy a nebude mu vadit, že ne vždycky bude možné dělat vše na sto procent. Má to svoje plusy i mínusy, které si každý musí zvážit sám.

Jaké je podle tebe největší plus?

Studium mi nebude trvat tak dlouho, jako kdybych čekala, než první obor dostuduju. Dalším plusem pak je to, že můžu znalosti získané v jednom oboru uplatnit i v tom druhém.

Jak si organizuješ svůj čas?

Vzhledem k tomu, že jsem měla velké štěstí a rozvrhy se mi překrývaly snad jen ve dvou případech, kdy bylo potřeba řešit s vyučujícími docházku, není pro mě organizace času moc složitá. Co se týče třeba rozložení zkoušek ve zkouškovém, člověk se prostě musí smířit s tím, že místo v polovině června bude mít poslední zkoušku až na jeho konci a že se nebude moct vždycky zapsat hned na první termín.

Zvládáš při školách i koníčky nebo práci?

Mám velké štěstí, že díky svým skvělým rodičům pracovat nemusím, takže se ve volném čase můžu věnovat koníčkům a dobrovolničení. Něco si málo si vydělám i jako pomvěd na jedné z kateder, kde studuji, což se někomu, kdo školou žije jako já, perfektně hodí. Co se týče koníčků, pro mě bylo už od střední školy důležité mít rovnováhu mezi školou a volným časem. A aplikuju to i na vysoké – zábavu si prostě neodepřu. Je to ale o tom umět si zorganizovat čas a někdy i trochu slevit z nároků na sebe sama.

Co vlastně dělá takový pomvěd?

Pomvěd znamená něco jako „pomocná vědecká síla“. Když někdo z vyučujících potřebuje třeba něco oskenovat nebo najít, ať už do výuky nebo pro svůj výzkum, obrátí se na mě. Náplň práce hodně záleží na tom, co se zrovna děje. Někdy třeba pomáhám s organizací konferencí, jindy dělám rešerši. Prostě dělám to, co je zrovna potřeba.

Co bys chtěla po ukončení studia dělat?

Doufám, že něco smysluplného, kde budu moct využít zkušenosti a vědomosti nabyté z obou oborů.

Co bys vzkázala někomu, kdo se na studium několika škol najednou chystá?

Jděte do toho! A prostudujte si předem předpisy na obou školách, ať zbytečně neděláte něco, co se dá jednoduše vyřešit podáním nějaké žádosti.