Studentské protesty: Koleje bez elektřiny, index jako zbraň a masakr na náměstí Nebeského klidu

Ve Francii minulý týden protestovaly stovky studentů proti plánované reformě školství. Video, ve kterém těžkooděnci se samopaly pacifikují asi sto protestujících středoškoláků obletělo svět. Záběry komentovalo několik rozhořčených politiků, mezi nimi i francouzský ministr školství, kterého podle deníku Le Monde celá událost šokovala. Policie se hájí tím, že žádný ze studentů nebyl zraněn. Podobné protesty studentů nejsou v dějinách vůbec ojedinělé. A to nejen ve Francii. Ty méně známé si teď připomeneme.

Chceme světlo!

Byl chladný podzim roku 1967. V Praze na Strahovské koleji, kde nefungovalo topení, mrzlo až praštilo. Obyvatelé koleje si proto z topných spirál vyráběli improvizované elektrické přímotopy. Ty však pravidelně odpalovaly přívod elektřiny, která beztak skoro nikdy nefungovala.

31. října se asi 2000 studentů vydalo proti těmto nelidským podmínkám protestovat. Provolávali heslo „Chceme světlo!“ a ačkoliv jim opravdu šlo o to, aby si večer mohli rozsvítit na učení, celý protest dostal politický podtext. „Já vím, jaké světlo chcete,“ rozčiloval se tehdy komunistický tajemník Martin Vaculík.

Poklidný průvod se nakonec setkal s násilným odporem. Příslušníci státní bezpečnosti protestující před Strahovskou kolejí mlátili obušky, ale protože se tam nesvítilo, nebylo možné ve tmě rozeznat demonstranty od těch, kteří se náhodou vraceli z procházky. Ránu schytal každý, kdo se dostal do blízkosti uniformovaných mužů.

Spontánní protest, a hlavně reakce komunistické strany, byl toho času jedním z faktorů, který přispěl k započetí Pražského jara, období uvolnění tehdejšího režimu.

Index jako zbraň

„Jste zaplacení provokatéři!“ vyslechli si v roce 2012 protestující v Mexiku od Enriqueho Peñi Niety. Nieto se zrovna v rámci své prezidentské kampaně vydal přednášet na jednu mexickou soukromou vysokou školu a čekal vřelé přijetí. Namísto toho jeho publikum skandovalo „vrah, vrah, vrah“ a vzduchem letěla čísi bota.

O šest let dříve došlo v části San Salvadoru k masakru. Pouliční prodejci tu vyšli do ulic, kvůli zákazu prodeje vlastního zboží. Nieto, tehdy guvernér, vyslal do oblasti policii, která měla za úkol potlačení protestů. Její počínání bylo však extrémně násilné a policisté znásilnili asi desítku místních žen. Nieto činy následně odsoudil, zdůraznil však, že díky zásahu policie se protesty nerozšířily dál po Mexiku. A právě na tuto událost odkazovali skandující studenti.

Nietovo tvrzení, že demonstranti nejsou skuteční studenti, ale podplacení figuranti tehdy podporovala i mexická média. Studenti se proto rozhodli bránit. 132 z nich natočilo video, ve kterém každý ukazuje svůj studentský index. Následně založili hnutí Yo soy 132 (Já jsem 132). To dodnes bojuje za svobodu médií a transparentnost vlády v Mexiku.

Nieto prezidentské volby nakonec vyhrál. Ve funkci prezidenta zůstal až do letošního roku.

Jiný ‘89

Píše se rok 1989. V Česku se schyluje k převratu, v celé východní Evropě přicházejí komunisté o podporu. Podobná revoluční atmosféra panuje i v Číně. Několik stovek studentů se 17. dubna vydává na Pekingské náměstí Tchien-an-men. Chtějí si připomenout nedávno zesnulého komunistického předsedu Chu Jao-panga, který pomohl prosadit řadu demokratických reforem. Původně pietní shromáždění se nakonec mění v demonstraci. Studenti požadují zajištění demokratických svobod v zemi.

Po několika týdnech protestů začínají někteří z protestujících držet hladovku. Naději na úspěch jim dodávají události ve světě, i postoj umírněné části čínské komunistické strany. Tehdy navíc v Číně informace proudí mnohem volněji a přístup k informacím mají i zahraniční média.

K protestům se v průběhu necelých dvou měsíců připojují miliony lidí. 2. června však armáda dostává rozkaz vyčistit náměstí. Umírněný politik Ťiang Ce-min, který vyzýval vedení komunistické strany k dialogu, ještě stihne demonstranty navštívit a omluvit se jim, že je zklamal. Pak už přijíždí tanky a začíná střelba. O dva dny později je náměstí prázdné.

O počtu obětí neexistují přesná čísla. Podle všeho na náměstí Nebeského klidu, jak se místo v překladu nazývá, zemřelo nejméně 1300 lidí. Po událostech byla z Číny vyhoštěna zahraniční média a o celé věci bylo zakázáno mluvit. Někteří Číňané tak o masakru dodnes vůbec neví.

Zdroje: Wikipedie, ČT24, web Lo soy 132, Lidové noviny, novinky.cz