Studenti, kteří se chystají do ciziny, zatím netuší, co bude dál

Řada českých studentů, kteří plánovali na začátek semestru vyjet studovat do zahraničí, žije v nejistotě. Celou Evropu sevřela druhá vlna pandemie koronaviru a počty nakažených dál stoupají i jinde ve světě. Bohužel ani v rámci Evropy neexistuje jednotný postup pro řešení pandemické situace. Každá země reaguje na aktuální čísla a zavádí různá omezení. Ty se podle vývoje epidemie mohou měnit i ze dne na den, dochází k uzavírání hranic i škol.

Platná omezení se ale vůbec nemusí promítnout do nákladů za studium. „Amsterdam Business School v Nizozemsku je státní univerzita, ale byznysové povahy. Za přihlášku jsem tedy dala tři tisíce korun, za studium se platí necelých 70 tisíc plus další a další malé výdaje, ze kterých se časem stávají opravdu velké výdaje,“ vypočítává studentka Univerzity Karlovy Bára Linhartová. „Při zájmu o zajištění bydlení školou je asi hodinový limit na přijetí nabídky a zaplacení nevratného manipulačního poplatku necelých 20 tisíc korun,“ dodává.

Kvůli stávajícím omezením jí nizozemská škola umožnila odložit nástup až na rok 2021. I v této době ale hrozí, že výuka bude probíhat on-line, aniž by se to ale odrazilo na ceně za studium.

Problémy také stále řeší studenti, kteří se během první vlny pandemie museli narychlo vracet domů. To je i případ studentů, kteří ještě na začátku roku studovali v Číně, odkud se začala nemoc covid-19 šířit. Na cestu domu si mohli rychle zabalit jen jediné zavazadlo a mnoho z nich doteď neví, kdy budou moct studium dokončit, nebo kdy se budou moci vrátit pro zbytek svých věcí.

„Studuji druhým rokem díky vládnímu stipendiu a vše funguje jen online, ale trápí mě něco jiného. Protože jsem v Číně v podstatě žila a odjela nečekaně jen s jedním kufříkem, mám stále aktivní čínskou sim kartu, kde mě čekají měsíční poplatky. Nechala jsem na kolejích spoustu osobních věcí, včetně ovoce na stole, takže si ani nechci představit, jak můj pokoj po měsících vypadá,“ vysvětluje studentka Natalie z University of Jinan.

„Další problém je, že díky stipendiu jsem bydlela v Číně zadarmo, takže v Česku musím ke studiu čínštiny i pracovat, k ukončení školy se po nás vyžaduje jazykový certifikát, na který se máme naučit sami, bez toho nám nedovolí studium dokončit. A vlastně vůbec netuším, jestli se do konce akademického roku do Číny dostanu,“ dodává.

Podobnou nejistotu ohledně budoucího vývoje situace zažívají i nově nastoupivší studenti na školy v Číně. „V úterý jsem absolvoval on-line zápis na univerzitu v čínském Chu-nanu. On-line bude probíhat celá výuka, ale zřejmě budu muset přerušit studium. To bych obnovil ve chvíli, kdy by bylo možné vyjet. Přerušení je však maximálně na jeden rok a oni sami nejsou schopní říct, kdy budou studenty do země pouštět,“ uvedl student čínské filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci Jaroslav T.

Přitom některé univerzity v Číně zůstávají českým studentům i nadále otevřené. Problém je ale s vízy, které vydává Čínská ambasáda v Praze. „Momentálně to vypadá tak, že máme zelenou od české vlády i od čínské, ale čínská ambasáda v Praze nám nedá víza. Jinými slovy jedeme momentálně online výuku na Nankingské univerzitě, kde nám řekli, že až nám kdykoliv v semestru udělí víza, tak prostě máme přiletět a pokračovat tam. Čekáme na dodatečný akceptační dopis z čínské univerzity, se kterým by mohlo být vyřízení víza snazší. Poslední informace o stipendiích máme ale třeba z poloviny srpna,“ řekl student Filip Š.

Podle Davida Mikuláše, vedoucí zahraničního oddělení Univerzity Palackého je z olomoucké školy aktuálně na stáži 13 stážistů, dalších 15 má stáž schválenou a vyjedou v následujících měsících. „(Je to asi) 41 procent z počtu zadministrovaných mobilit ve stejném období minulého roku. Za tímto poklesem stojí také stagnace stáží Erasmus+ do zemí mimo EU – ty jsou nyní prakticky nulové s ohledem na restrikce (vstup na území hostitelské země, omezení v letecké dopravě) a přesouvají se na pozdější období,“ uvedl Mikuláš.