Student MBA: Především potkáte zajímavé lidi

Mohl bys našim čtenářům přiblížit, jak tvoje studium probíhá?

Institut pro průmyslový a finanční management nabízí studium buď v angličtině nebo v němčině. Já studuji v angličtině, protože němčinou až tak nevládnu. Škola funguje při Česko-německé obchodní komoře, ta němčina je tam hodně vázaná, ale přesto nabízejí i angličtinu. Je to celkem studium zhruba na 18 měsíců. Tam potom záleží, jak vycházejí moduly a jak to studenti stíhají při práci. A pak hlavně, kdy napíšou diplomku a ukončí to. Ta závěrečná práce je asi na 70 stran. Nevím, jestli tomu říkají přímo diplomka. Ale prostě práce v angličtině, mělo by to být spíš něco k té firmě, kde člověk pracuje, něco zaměřeného na praxi.

Je studium koncipováno individuálně?

Ne, je to skupinová výuka. Vychází to zhruba tak, že každý měsíc máme víkendový modul pátek, sobota, neděle. A tam se většinou sejde jedna skupinka studentů. Ale protože studenti pracují, tak někdy nemůžou, tak si třeba nahrazují moduly. Občas je tam tedy nějaký cizí student, nebo naopak my jsme na nějaké jiné hodině. Buď na té anglické nebo německé. Pak se to nahrazování kurzů řeší individuálně. Jinak k těm modulům – vždycky o jednom víkendu je jeden předmět, to jsou pak tři intenzivní dny od rána do večera. Ale stane se třeba, že některý ten předmět je rozdělený na dva moduly. Což byl třeba marketing, informační systémy.

Na IPFM se studuje jen management?

Ne, to záleží. Třeba moje studium je koncipováno jako všeobecný management, řízení firmy. Prostě všeobecný pohled. Jako předměty jsme tam měli třeba lidské zdroje, finance, právní základy, mezinárodní ekonomii, mezinárodní zdanění, účetnictví, informační systémy. Budeme mít ještě logistiku nebo risk management. Prostě takový průřez fungování firmy.

Proč jsi začal MBA studovat?

Začal jsem studovat, protože mi to nabídli v práci. Zatím titul MBA u nás v práci nikdo nemá, tedy kromě šéfa. A byla to možnost, protože vůbec vlastně se moc nepoštěstí v těch firmách, že by zaměstnance posílali na MBA studium. Je to vlastně forma benefitu, i když ne zcela, jsou tam pak nastavené speciální podmínky mezi tou firmou a jejím zaměstnancem.

Jaké byly kladeny podmínky na uchazeče na IPFM, jestli vůbec nějaké?

Mají podmínky. Přijímací pohovor, kde je to rozhovor opravdu buď se zástupcem studijního nebo přímo s tím šéfem školy. A potom tam je třeba i doporučení od zaměstnavatele, dále chtějí minimálně tři roky praxe. Plus angličtina na nějaké úrovni, to se testuje při tom pohovoru. Já jsem měl v tomhle trochu individuální přístup, protože jsem nastupoval na poslední chvíli, kdy oni mi vyšli celkem vstříc. Ale nebylo to nic náročného, oni věří tomu, že i ten student má na tom studiu velký zájem. Tam jde hlavně o to, aby tam toho uchazeče někdo poslal. Když firma řekne, že ano, že ten student to má studovat, tak je vidět, že k tomu studiu má nějaké předpoklady.

Proč je podle tvého názoru tak populární mít ještě ke klasickému vysokoškolskému titulu nějaké další studium?

Zaprvé si myslím, že vysokoškolský titul má teď každý druhý, obrazně. A MBA, tj. Master of Business Administration, se vnímá tak, že je opravdu zaměřené na řízení firmy. Většinou to učí lidi z praxe, jsou tam tedy nějací profesoři, hodně záleží na modulech, ta kvalita je hodně kolísavá. Ale je to zajímavé v tom, že tam člověk pozná různé lidi. To je velký benefit.

Tebe konkrétně studium MBA někam posunulo? Cítíš se třeba kompetentnější v řízení?

Mně to dalo spíš takový ten pohled na tu firmu. Ty moduly na sebe navazují i nenavazují, protože to učí vždycky někdo jiný, tak to není úplně tak snadné. Ale třeba mně to dalo to, že mi to utřídilo myšlenky, co jsem měl ještě z ekonomky. Spoustu věcí jsem znal nebo slyšel, ale tady to zase zapadne v jiném kontextu. S těmi lidmi když se bavíme, tak získáme i nějaké to porovnání – ano, takhle to funguje u nás ve firmě, takhle zase jinde. V tomhle je to zajímavé.

V čem je podle tebe zásadní rozdíl oproti klasickému vysokoškolskému studiu?

Záleží opět modul od modulu. Ale snaží se to hlavně udělat tak, že nás vyučují lidi z praxe. Takže děláme hodně případové studie, připravujeme si na to nějaké materiály, nějaké ukázky. A pak o tom debatujeme a zkoušíme najít optimální řešení pro daný problém. Taky to učení v angličtině je velký rozdíl.

Říkal jsi, že se na studium musíte i předem připravit. Ty máš poměrně časově náročnou práci – jak přípravu stíháš?

No, většinou se připravuji po večerech. Občas u toho teda usnu. Ale většinou večery předtím, protože přes den nejde moc se připravit. Je výhoda, že některé ty věci znám, akorát je potřeba třeba i v té angličtině něco si obnovit a připomenout. Samozřejmě je tam i spoustu nových věcí. Vždycky to je tak, že je nějaký modul a pak většinou před začátkem dalšího z něj v pátek ráno píšeme písemku. Takže to je taková nejčastější forma zkoušení. Ústní zkoušky tam nejsou, bývá to někdy ale i na napsání nějaké eseje nebo práce. Ale nejčastější je ta zkouška písemná.

Dokázal bys říct nějaké plusy a zápory toho studia?

K těm kladům bych řekl asi utřídění znalostí, nahlédnutí na věci v jiném kontextu. Určitě je obrovská výhoda být tam s těmi lidmi. Protože většinou jsou to lidi, kteří mají nějaké manažerské pozice v jiných firmách, většinou v těch větších. Je to studium v angličtině, to je taky výhoda. I když to třeba učí němečtí profesoři, tak je to v angličtině. A co mi nevyhovuje – tak to bude asi ten čas. To je pro mě náročné občas s těmi víkendy, když se to sejde špatně. Člověk si chce někdy o víkendu odpočinout, ale stejně pak prostě sedíme celý den v té škole. Většinou to vyjde, že když je hezky, tak jsme ve škole. Některé ty moduly by mohly být víc praktické, určitě tam ten potenciál v některých je. To už záleží asi na té škole, asi nikde to nebude ideální. Každému vyhovuje rozdílný přístup.

Chodí k vám učit kapacity z praxe?

Neřekl bych přímo že kapacity. Ale jsou tam tedy profesoři ze zahraničí, většinou z Německa, měli jsme tam i z Ameriky. Nebo tam byli lidi z praxe, třeba na právo, na controlling, na účetnictví. Byli tam třeba i lidi z tzv. velké čtyřky (Pricewaterhou­seCoopers, KPMG, Deloitte a Ernst & Young, pozn. red.), ti, co tam mají už nějaké posty.

Myslíš si, že ti MBA studium může pomoct v tvé kariéře?

Děkovat si budu nejspíš až za nějakou dobu, až na to narazím v praxi a řeknu: „Přesně to jsme se učili – a jak to vlastně bylo?“ (směje se). Zatím nemám takovou pozici, abych to přímo využil, ale v růstu mi to určitě pomůže. Znalosti jsou jedna věc, jejich využití v praxi druhá. Další studenti to na konci vidí podobně, byť jsme tam všichni přišli prvotně za znalostmi a postupně si opět ověřili, že to není jen o nich.

Václav Skřivánek (28 let) studoval na Vysoké škole ekonomické obor Informační systémy a technologie. Momentálně pracuje již několik let pro Prague International Marathon.

Foto: www.sxc.hu, archiv Václava Skřivánka