Sociologie – směr a vývoj

sociologie – (sociates = společnost, logos = věda) je to společenská věda a jejím úkolem je zkoumat a analyzovat společnost a společenské jevy (spolu s dalšími společenskými vědami)

• před vznikem sociologie jako samostatné disciplíny, která se vydělila z filozofie, byly sociologické problémy zařazeny do tzv. sociální filozofie
• sociální filozofie již v antickém Řecku rozebírala a kladla sociální otázky
• např. Platón a Aristotelés ve svých filozofických dílech zkoumali problémy, jež se nyní zahrnují do sociologie
• období od Antiky až do vzniku sociologie jako vědy se nazývá protosociologie (předvědecké období)
• sociologie jako věda vznikla v prvních desetiletích 19. století
• její vznik je spjat se jménem francouzského myslitele Augusta Comta (1798 – 1857)
• stanovil její základní úkoly v pozitivním duchu myšlení (vychází ze svého díla Kurs pozitivní filozofie – 1839)
• jako druhý „zakládající otec“ se někdy uvádí anglický myslitel Herbert Spencer (1820 – 1903)
• podporoval evolucionistický pohled na člověka
• připodobňoval přírodu a společnost člověka (tzv. sociální organismus)
• u nás se jako jeden z prvních vědecky zabýval sociologií Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937)

Etapy ve vývoji sociologie

1. klasické období

• tzv. „etapa velkých teorií“
• trvala od 40. let 19. století do 20. let 20. století
• patrná snaha vysvětlit společnost jako celek
• Karel Marx (1818 – 1883) a Bedřich Engels (1820 – 1895) formulovali své materialistické pojetí dějin
• toto pojetí je považováno v rámci jejich názorů spjatých s koncepcí tzv. „revolučního socialismu“ za marxistickou sociologii

2. etapy velkých výzkumů

• meziválečné období
• v USA byl bouřlivý rozvoj – vznikl pragmatismus
• pozorování a zkoumání společnosti pro praktické účely
• prováděl se tzv. sběr dat v terénu
• probíhaly výzkumy veřejného mínění

3. období velkého hledání

• snaha o ucelenější vědu a názory
• problémy každodennosti
• různé pohledy na společnost (např. pluralistický pohled)
• základní přístupové teorie:

· konsensuální – tato teorie se zabývá otázkou, jak udržet společenký řád; základem je konsensus (dohoda); odtud vznikla teorie společenské smlouvy

· konfliktní – hnací silou ve společnosti je konflikt (střetnutí zájmů); v této teorii je vždy určitá skupina diskriminovaná

· interpretativní – zabývá se otázkou, jak lidé vnímají sociální svět; na základě vysvětlování a interpretace

Česká sociologie

• T.G.Masaryk
• učil na UK – katedra sociologie
• zkoumal sociální otázky (knihy Sociální otázka, Česká otázka, O sebevraždě)
• E.Beneš (1884 – 1948)
• zabýval se sociologií politiky
• Bláha, Fisches, Král a Chalupník byli další významní čeští sociologové

Metody sociologického poznání

• vědecké poznání charakterizuje hloubka, cílevědomost, organizovanost, usilí o přesnost, objektivitu a spolehlivost výsledků
• věda si vytváří svůj vlastní jazyk (soustavu pojmů) i pravidla zkoumání skutečnosti (metodologii), které jsou uznávány ve vědeckém společenství (obci, komunitě)
• výzkum by měl být organizován tak, aby kdokoli další mohl prověřit výsledky, najít případné chyby a omyly, stanovit specifické podmínky platnosti závěrů apod.
• vědecký fakt by měl být potvrzen různými způsoby, různými cestami, při užití různých hledisek
• pokud užívané cesty k poznání vykazují znaky vědy, považujeme je za metody (toto původem řecké slovo označovalo cestu)

Metody výzkumu

• mohou být buď kvalitativní nebo kvantitativní
• kombinace metod přináší větší objektivnost

1. kvalitativní

• pozorování – týká se vnějších jevů, je nejčastější, může být přímé nebo zprostředkované

1. přímé (sám pozorovatel se účastní)
2. zprostředkované (kamera, atd.) – výhodou je záznam, dlouhodobost, opakovanost, podrobnější analýza

• introspekce – sebepoznávání

· experiment (pokus) – záměrně měníme podmínky, při kterých provádíme samotný experiment; experiment může potvrdit nebo vyvrátit nějakou hypotézu; důležitým faktorem je standardizace (stejné podmínky pro dané experimenty, prováděné na různých místech a v různém časovém odstupu)

· rozhovor – základem rozhovoru jsou srozumitelné a promyšlené otázky; tato metoda je pomalá a náročná, vyžaduje důkladnou přípravu předem

· dotazník – musí být jasný a srozumitelný pro všechny; dotazník je buď otevřený (vlastní odpovědi) nebo uzavřený – a ten může být dichotomický (2 řešení) a nebo polytomický (více možností)

· anketa – měla by to být krátká, zajímavá a srozumitelná forma průzkumu; může být ústní a písemná

• formulace otázky – závažná součást – na ní záleží objektivita (otázkou se dá snadno ovlivnit)
• ve společenských vědách je riskantní spoléhat pouze na jednu metodu výzkumu (princip komplementarity)

1. kvantitativní

• především metody statistického zpracování (předvolební průzkumy, atd.)