Sociální komunikace
Rétorika věda zabývající se projevem objevuje se již v antice nejvýznamnější osoba: Aristoteles – chtěl, aby mluvčí v projevu používal 3 druhy důkazů: logické, emocionální, výzva na základě mluvčího Obecné zásady komunikace: komunikace je specifická forma interakce – přenos informací skrze médium je to nejdůležitější vlastnost a dovednost, probíhá ve společnosti každá komunikace má 3 části: syntax (struktura) sémantika (význam) […]
Rétorika
- věda zabývající se projevem
- objevuje se již v antice
- nejvýznamnější osoba: Aristoteles – chtěl, aby mluvčí v projevu používal 3 druhy důkazů: logické, emocionální, výzva na základě mluvčího
Obecné zásady komunikace:
- komunikace je specifická forma interakce – přenos informací skrze médium
- je to nejdůležitější vlastnost a dovednost, probíhá ve společnosti
- každá komunikace má 3 části:
syntax (struktura) sémantika (význam) pragmatika (vztahy v komunikaci, přesvědčování, ovlivňování, …)
- typy oblastí lid. komunikace:
intrapersonální (komunikace „sama se sebou“) interpersonální (mezi osobami) skupinová (v malé skupině) veřejná (mezi řečníkem a posluchači)
- dělí se: ? verbální X neverbální
? kognitivní (poznávání rozumem) X emotivní (poznávání city) ? záměrná X nezáměrná ? přímá X nepřímá
- modely komunikace:
lineární – mluvčí → posluchač interakční – mluvčí posluchač ? transakční – mluvčí ?? posluchač = mělo by docházet ke zpětné vazbě
- šumy:
fyzické – rušivé vlivy pocházející z jiných zdrojů mimo posluchače a mluvčího; omezují fyzický přenos sdělení fyziologické – vlastní bariéry posluchače nebo mluvčího (problém se zrakem, sluchem, výslovností, …) psychologické – předpojatost, úsudek, uzavřenost, mylné naděje, extrémní emoce sémantické – nepochopený význam, rozdílně pochopený cizí jazyk, neznámé výrazy
- kontext:
fyzický (prostor kolem) kulturní (životní styl) sociálně – psychologický (záleží na vztahu, př. mezi kamarády, učitelem) časový
- sebepojetí – naše představa o tom, kdo jsme; silné a slabé stránky, schopnosti, hranice
našich schopností
- je odvozováno z představ druhých o nás; srovnáváme se s nimi a potom
hodnotíme své vlastní myšlenky a schopnosti
- sebeocenění
- sebeodhalení
- vnímání = proces, jehož prostřednictvím si uvědomujeme početná sdělení přicházejí
k našim smyslovým čidlům
- rozhodujeme o tom, která sdělení přijmeme a jaký význam jim přiřadíme
- smyslový vjem → třídění →interpretace, hodnocení
- jednotlivým vjemům přisuzujeme subjektivní význam
- velký vliv na: haló efekt – názor na jednoho dáváme na celou skupinu
předpovědi první a poslední dojem předsudek (stereotyp) atribuce – snaha vysvětlit motivaci našeho chování
- naslouchání = typ vnímání, při kterém přijímáme a zpracováváme zvukové signály
- pomáhá nám se učit se; navazovat udržovat vztahy; ovlivňovat postoje i
chování druhých; pomáhat druhým
- proces:
příjem signálu – soustředění na to, co je a není řečeno dešifrování – porovnání nových informací se staršími zapamatování – rekonstrukce sdělení vyhodnocení reakce – ještě při hovoru, zpětná vazba
- po skončení, souhlas, nesouhlas
- efektivní naslouchání – empatie X objektivita
(vcítit se do druhého) (nestrannost)
- nezaujatost X kritičnost
(přístupnost novým inf.) (hodnocení sdělení)
- aktivní naslouchání pomáhá ověřit posluchači
zda pochopil to, co mluvčí řekl a co tím mínil – přijetí signálu od mluvčího
- proces: parafrázovat myšlenky mluvčího
pochopení citových myšlenek ptát se
Hlavní zásady mluveného projevu:
- připravenost projevu
- kontakt s posluchačem
- oslovit posluchače (ten nejdůležitější, dámy, pánové)
- mluvit nahlas a srozumitelně
Struktura projevu:
- volba tématu a účelu: aby zaujalo publikum, brát na něj zřetel
jasný cíl účel: informativní, přesvědčovací
- analýza publika: udělat si představu co znají, co už slyšeli, o co mají zájem
- formulace hlavních myšlenek: doporučují se 2 – 4 hlavní myšlenky
- prozkoumání tématu: stáhnout více pramenů a vybrat si
- podpora toho, co chceme říci: souvisí s bodem 4
- doprovodný materiál: ilustrace, pomůcky, fotky, modely, audiovizuální technika
- stylizace projevu: práce s jazykem (je rozdíl mezi psaným a mluveným projevem)
zbytečně neplýtvat slovy (vlastně, …), opakování slov používání známých slov živost (nějakým způsobem musí být zajímavý) – nadsázka, metafora, přirovnání, řečnická otázka
- úvod, závěr: nachystat si prvních a pár posledních vět
na závěr poděkování za pozornost
- nacvičit si ho předem
- přednést projev: záleží na hlasitosti, tempu, artikulaci, výslovnosti, pauzách,
gestech, mimice, živosti přednesu
Používání AV pomůcek:
- prezentace, poslechy, obrázky, fotky, modely,…
- obohacují, zpestří přednášku,
- posluchači si více zapamatují
- psychologický test ukázal, že posluchač si z pouze odpřednášené přednášky zapamatuje pouze 15 % ; když přednášenou látku vidí zapamatuje si 30 %. 15 % navíc si zapamatujeme, když si danou látku vypracujeme sami ? pomocí audiovizuálních pomůcek se naše přednáška stává efektivnější
Rozhovory s uživateli informačním institucím:
- 2 lidé
- prostřednictví otázek a odpovědí dosáhneme svých cílů
- typy: ? řízený
volný
- cíle:
získání informací předání informací objasnění informací získání důvěry změna chování řešení problémů a rozhodnutí
- řízený:
- CO? – měli bychom se na to připravit
- KDO? – s kým budu mluvit
- KDE? KDY? – prostředí, omezit šumy
- JAK? PROČ? – s kamarádem, učitelem, zjistit si o něm co nejvíce inf.
potom až mluvit, strategie
- přesvědčovací rozhovor, hodnotící rozhovor, propouštěcí
rozhovor, informativní rozhovor, přijímací rozhovor
Nonverbální komunikace:
- komunikace beze slov
- signály těla:
mimika = projevy emocí ( překvapení, strach, hněv, znechucení, opovržení, zájem, radost, …)
- my ji můžeme ovládat
gesta = v různých kulturách mohou znamenat něco jiného vzhled těla = vyšší lidé mají větší autoritu, váha, úprava vlasů, věk zrak = nejdůležitější; směr, délka, charakter
Aktuální přehled studia pro rok 2024/2025:
Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte! Spustit test
- ženy vnímají více než muži
- společenský trojúhelník (oči, ústa)
- prostorová komunikace:
vzdálenost (intimní zóna do 45 cm) (osobní zóna do 1,2 m) (společenská zóna do 3,7 m; neutrální ) (veřejná nad 3,7 m) teritorialita – zabrání prostoru (čím větší máte kancelář, tím jste profesně výš) vertikální prostor – výška předměty – pomocí daru, oblečení, barvy dotyk – haptika – zabývá se dotykem
- jde o blízkost lidí
- příjemné (pohlazení, obejmutí, …)
- nepříjemné
- lidé se dělí na dotykavce a nedotykavce
- mlčení
- čas – šéf nás nechá čekat = převaha
- nepříjemné dát na začátek
- dlouhá komunikace = ochabnutí pozornosti
Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.