Sociální komunikace

Rétorika věda zabývající se projevem objevuje se již v antice nejvýznamnější osoba: Aristoteles – chtěl, aby mluvčí v projevu používal 3 druhy důkazů: logické, emocionální, výzva na základě mluvčího Obecné zásady komunikace: komunikace je specifická forma interakce – přenos informací skrze médium je to nejdůležitější vlastnost a dovednost, probíhá ve společnosti každá komunikace má 3 části:  syntax (struktura)  sémantika (význam) […]

Rétorika

  • věda zabývající se projevem
  • objevuje se již v antice
  • nejvýznamnější osoba: Aristoteles – chtěl, aby mluvčí v projevu používal 3 druhy důkazů: logické, emocionální, výzva na základě mluvčího

Obecné zásady komunikace:

  • komunikace je specifická forma interakce – přenos informací skrze médium
  • je to nejdůležitější vlastnost a dovednost, probíhá ve společnosti
  • každá komunikace má 3 části:

 syntax (struktura)  sémantika (význam)  pragmatika (vztahy v komunikaci, přesvědčování, ovlivňování, …)

  • typy oblastí lid. komunikace:

 intrapersonální (komunikace „sama se sebou“)  interpersonální (mezi osobami)  skupinová (v malé skupině)  veřejná (mezi řečníkem a posluchači)

  • dělí se: ? verbální X neverbální

? kognitivní (poznávání rozumem) X emotivní (poznávání city) ? záměrná X nezáměrná ? přímá X nepřímá

  • modely komunikace:

 lineární – mluvčí → posluchač  interakční – mluvčí  posluchač ? transakční – mluvčí ?? posluchač = mělo by docházet ke zpětné vazbě

  • šumy:

 fyzické – rušivé vlivy pocházející z jiných zdrojů mimo posluchače a mluvčího; omezují fyzický přenos sdělení  fyziologické – vlastní bariéry posluchače nebo mluvčího (problém se zrakem, sluchem, výslovností, …)  psychologické – předpojatost, úsudek, uzavřenost, mylné naděje, extrémní emoce  sémantické – nepochopený význam, rozdílně pochopený cizí jazyk, neznámé výrazy

  • kontext:

 fyzický (prostor kolem)  kulturní (životní styl)  sociálně – psychologický (záleží na vztahu, př. mezi kamarády, učitelem)  časový

  • sebepojetí – naše představa o tom, kdo jsme; silné a slabé stránky, schopnosti, hranice

našich schopností

  • je odvozováno z představ druhých o nás; srovnáváme se s nimi a potom

hodnotíme své vlastní myšlenky a schopnosti

  • sebeocenění
  • sebeodhalení
  • vnímání = proces, jehož prostřednictvím si uvědomujeme početná sdělení přicházejí

k našim smyslovým čidlům

  • rozhodujeme o tom, která sdělení přijmeme a jaký význam jim přiřadíme
  • smyslový vjem → třídění →interpretace, hodnocení
  • jednotlivým vjemům přisuzujeme subjektivní význam
  • velký vliv na:  haló efekt – názor na jednoho dáváme na celou skupinu

 předpovědi  první a poslední dojem  předsudek (stereotyp)  atribuce – snaha vysvětlit motivaci našeho chování

  • naslouchání = typ vnímání, při kterém přijímáme a zpracováváme zvukové signály
  • pomáhá nám se učit se; navazovat udržovat vztahy; ovlivňovat postoje i

chování druhých; pomáhat druhým

  • proces:

 příjem signálu – soustředění na to, co je a není řečeno  dešifrování – porovnání nových informací se staršími  zapamatování – rekonstrukce sdělení  vyhodnocení  reakce – ještě při hovoru, zpětná vazba

  • po skončení, souhlas, nesouhlas
  • efektivní naslouchání – empatie X objektivita

(vcítit se do druhého) (nestrannost)

  • nezaujatost X kritičnost

(přístupnost novým inf.) (hodnocení sdělení)

  • aktivní naslouchání pomáhá ověřit posluchači

zda pochopil to, co mluvčí řekl a co tím mínil – přijetí signálu od mluvčího

  • proces:  parafrázovat myšlenky mluvčího

 pochopení citových myšlenek  ptát se

Hlavní zásady mluveného projevu:

  • připravenost projevu
  • kontakt s posluchačem
  • oslovit posluchače (ten nejdůležitější, dámy, pánové)
  • mluvit nahlas a srozumitelně

Struktura projevu:

  • volba tématu a účelu:  aby zaujalo publikum, brát na něj zřetel

 jasný cíl  účel: informativní, přesvědčovací

  • analýza publika:  udělat si představu co znají, co už slyšeli, o co mají zájem
  • formulace hlavních myšlenek:  doporučují se 2 – 4 hlavní myšlenky
  • prozkoumání tématu:  stáhnout více pramenů a vybrat si
  • podpora toho, co chceme říci:  souvisí s bodem 4
  • doprovodný materiál:  ilustrace, pomůcky, fotky, modely, audiovizuální technika
  • stylizace projevu:  práce s jazykem (je rozdíl mezi psaným a mluveným projevem)

 zbytečně neplýtvat slovy (vlastně, …), opakování slov  používání známých slov  živost (nějakým způsobem musí být zajímavý) – nadsázka, metafora, přirovnání, řečnická otázka

  • úvod, závěr:  nachystat si prvních a pár posledních vět

 na závěr poděkování za pozornost

  • nacvičit si ho předem
  • přednést projev:  záleží na hlasitosti, tempu, artikulaci, výslovnosti, pauzách,

gestech, mimice, živosti přednesu

Používání AV pomůcek:

  • prezentace, poslechy, obrázky, fotky, modely,…
  • obohacují, zpestří přednášku,
  • posluchači si více zapamatují
  • psychologický test ukázal, že posluchač si z pouze odpřednášené přednášky zapamatuje pouze 15 % ; když přednášenou látku vidí zapamatuje si 30 %. 15 % navíc si zapamatujeme, když si danou látku vypracujeme sami ? pomocí audiovizuálních pomůcek se naše přednáška stává efektivnější

Rozhovory s uživateli informačním institucím:

  • 2 lidé
  • prostřednictví otázek a odpovědí dosáhneme svých cílů
  • typy: ? řízený

 volný

  • cíle:

 získání informací  předání informací  objasnění informací  získání důvěry  změna chování  řešení problémů a rozhodnutí

  • řízený:
  1. CO? – měli bychom se na to připravit
  2. KDO? – s kým budu mluvit
  3. KDE? KDY? – prostředí, omezit šumy
  4. JAK? PROČ? – s kamarádem, učitelem, zjistit si o něm co nejvíce inf.

potom až mluvit, strategie

  • přesvědčovací rozhovor, hodnotící rozhovor, propouštěcí

rozhovor, informativní rozhovor, přijímací rozhovor

Nonverbální komunikace:

  • komunikace beze slov
  • signály těla:

 mimika = projevy emocí ( překvapení, strach, hněv, znechucení, opovržení, zájem, radost, …)

  • my ji můžeme ovládat

 gesta = v různých kulturách mohou znamenat něco jiného  vzhled těla = vyšší lidé mají větší autoritu, váha, úprava vlasů, věk  zrak = nejdůležitější; směr, délka, charakter

  • ženy vnímají více než muži
  • společenský trojúhelník (oči, ústa)
  • prostorová komunikace:

 vzdálenost (intimní zóna do 45 cm) (osobní zóna do 1,2 m) (společenská zóna do 3,7 m; neutrální ) (veřejná nad 3,7 m)  teritorialita – zabrání prostoru (čím větší máte kancelář, tím jste profesně výš)  vertikální prostor – výška  předměty – pomocí daru, oblečení, barvy  dotyk – haptika – zabývá se dotykem

  • jde o blízkost lidí
  • příjemné (pohlazení, obejmutí, …)
  • nepříjemné
  • lidé se dělí na dotykavce a nedotykavce
  • mlčení
  • čas – šéf nás nechá čekat = převaha
  • nepříjemné dát na začátek
  • dlouhá komunikace = ochabnutí pozornosti

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.