Seriál – letní birágy

Kdo žije jako já v malém městě ví, že sehnat brigádu je možné jenom po známých. Kdo nemá známé, má smůlu. Agentury neexistují, v soukromých firmách již dávno jako brigádník pracuje dcera sestry kamaráda finančního ředitele a ve státních podnicích nebo snad dokonce veřejné správě vám ochotně nabídnou práci, ale pokud za ni budete chtít zaplatit, nedohodnete se.

Jeden rok mě opustilo štěstí a nemohla jsem jít na svou obvyklou brigádu. Musela jsem se tedy porozhlédnout po něčem jiném. Nejčastější nabídkou brigády byl požadavek na servírku. Proč ne, práce to jistě nebude těžká, budu pracovat s lidmi a výdělek bude jistě více než slušný. Omyl. Lidé, kteří mě zaměstnali a se kterými jsem pracovala, byli sice super, ale o zákaznících se to ve většině případů říci nedalo.

Více než polovina zákazníků byli cizinci. Vzhledem k tomu, že bistro stojí na česko polské hranici, převažovali Poláci. A to nejsou zákazníci příliš milí. Největší problém je neděle. Na rozdíl od Čechů Poláci slaví neděli opravdu svědomitě. To znamená, ráno do kostela a pak hurá do hospod. Pro vás to znamená, že je půl dne prázdná hospoda (všichni jsou v kostele) a během jedné hodiny se změní na absolutně přeplněnou. Pokud možno se právě do vaší hospody nahrnou všechny rodiny s dětmi. V Polsku děti zásadně neokřikují, protože by mohli omezovat jejich osobnost. Jinými slovy, nejenže roznášíte pivo a jídlo mezi hosty, ale ještě hbitě přeskakujete jejich rozmazlené „parchantíky“, na které se samozřejmě mile usmíváte.

Pokud neumíte polsky, nic se neděje. Polština není těžký jazyk a v mnohém je podobný češtině. První slovo, které se naučíte bude „šipko!“. Význam se dá přirovnat k našemu „pohni kostrou!“ a uslyšíte ho za den nesčetněkrát. Pracujete-li na hranicích, připravte se i na to, že k vám přijde host, jehož jazyk neovládáte ani vzdáleně. V nedaleké průmyslové zóně otevřeli svou výrobnu Italové a jednoho dne se u nás na oběd stavil jeden z Italského vedení, který zrovna přijel z Itálie na kontrolu. Milý a pohledný chlapík, který měl však jednu vadu – uměl pouze italsky. A to zase neumím já. Takže jsme se domlouvali rukama i nohama, ale nakonec jsme našli společnou dorozumívací řeč. Coca-Cola je naštěstí mezinárodní slovo a ostatní chody jsme si sdělovali pantomimou. A mimochodem – víte, jak blbě vypadá člověk, který na důkaz toho, že chce kuřecí řízek běhá po hospodě a předvádí kuře? Plat je velmi různý, záleží na velikosti podniku, který zvolíte a také na dohodě se zaměstnavateli. Já jsem měla klasických 50 Kč/hod. Podstatnou část výdělku však pochopitelně tvoří „dýžka“. Dělat v bistru na státních hranicích má jednu neskonalou výhodu – spropitné dostanete v cizí měně. Přepočteno na koruny (poprvé nebude vadit, že naše měna je tak slabá), výsledek se může pohybovat i v oblasti sto korun. A nebo také nic. Zvláště o Polácích je známo, že buď dávají velká „dýžka“, nebo si nechají za útratu vrátit do posledního haléře, teda pardon, groše. Zde platí přímá úměra – čím pravidelněji Polák do dané hospody chodí, tím větší „dýžko“ nechává.

Největší spropitné jsem však dostala od Němce. Manželé v letech se vraceli z dovolené po krásách České republiky a před odjezdem do Polska chtěli ještě dobře pojíst. Jídelní lístky ani nechtěli, ale hned se zajímali o typicky české jídlo. Než jsem německy vysvětlila, co že je to český guláš a knedlík a jak vypadá moravský vrabec se zelím, docela jsem se zapotila. Manželé byli s výsledkem spokojení a na mou radu si po dobrém obědě dal pán pivo a paní kafe s langošem (pochopitelně sladkým, ten byl dražší). Po krátké debatě v jaké měně chtějí vlastně platit, jsem jim přinesla účet. Pán zaplatil a já nevěřila vlastním očím. Přebývalo mi totiž téměř dvě stě korun. Když jsem ho taktně upozornila, že se spletl, odpověděl, že za dobré služby – dobré spropitné, a oni byli velmi spokojeni.

Za dva měsíce roznášení jídla a pití v hospodě jsem zjistila, že ta práce není pro mě. Ale za zkoušku určitě stála. Poznala jsem, že i servírka maká jako šroub a procvičení cizích jazyků nebylo na škodu. Kdo má odvahu, ať si tuhle práci zkusí, třeba se mu v ní bude líbit.