Sdílené bydlení i po škole? Masarykova univerzita na to chystá manuál

Komunitní bydlení znamená sdílet s cizími lidmi společné prostory. Na studentských kolejích je to něco naprosto přirozeného, v běžném životě mimo univerzitní kampus už tolik ne. Zkoumat tento způsob bydlení chce Katedra environmentálních studií na Masarykově univerzitě.

Cílem projektu Možnosti a limity sociálně a environmentálně udržitelného participativního bydlení v Česku bude vytvořit metodiku dostupného a udržitelného komunitního bydlení, která bude obsahovat návod pro česká města a obce, jak mají při výstavbě postupovat, i manuál pro obyvatele. V tom bude popsané, jak mohou řešit například provoz a údržbu sdílených prostor domu nebo společný rozpočet.

Do výzkumu se zapojilo celkem šest měst a obcí – Hrádek nad Nisou, Jihlava, Liberec, Opava, Pardubice a Psáry. Závěry výzkumu pak chtějí využít při plánování sdíleného bydlení anebo k rozvoji konkrétních lokalit.

„Náš výzkum je participativní a velmi záleží na účasti všech aktérů výstavby. Proto je důležité, aby projekt upoutal. Našim cílem je představit participativní nebo též kolaborativní či komunitní bydlení ve světle inovace, která má sociální a environmentální přínosy a přichází jako fungující model z měst s vysokou kvalitou života. Z Vídně, Berlína nebo Kodaně,“ vysvětluje vedoucí výzkum Jan Blažek.

Blažek se věnoval průzkumu eko-komunit a komunitního bydlení už v rámci své dizertační práce. Tehdy prozkoumal čtyřicet projektů v šesti evropských zemích. Novému projektu se se svým týmem bude věnovat tři roky. Na participativním bydlení Blažka mimo jiné zajímá i to, že kromě ekologické udržitelnosti klade důraz i na sociální dostupnost a vnitřní solidaritu. Znakem komunitního bydlení je podle něj demokratická správa a management.

V Česku podle Blažka Komunitní bydlení zatím nefunguje. Jako příčinu vnímá chybějící podporu ze strany státu, měst a finančních institucí. „Pokud jsou potřeby iniciovány zdola, lidmi, a pokud za nimi stojí jasná vize a strategie, nemusí být společné bydlení utopií tak jako u některých příkladů z minulosti,“ míní a dodává: „Příkladem mohou být klouzavé nájmy určované jako určitý podíl z příjmu domácnosti nebo specifické modely splácení půjčky, které kombinují hypotéku s přímými půjčkami od obyvatel.“ Blažek také upozorňuje, že v západních zemích již existují osvědčené postupy, jak společně stavět a bydlet.

Blažek společně s kolegyní Lucií Galčanovou již myšlenku participativního bydlení vyzkoušeli v praxi. Pracovali na projektu Chytrá čtvrť Líchy v Židlochovicích, která má fungovat jako příklad udržitelné městské čtvrti obsahující komunitní prvky.

„Myslím, že se může jednat o jeden z příkladů budoucího rozvoje myšlenky komunitního bydlení v Česku. V našem prostředí je inovativní především důrazem na mezioborovost plánování, zaměřením na technické, ekologické i sociální výzvy. Projekt ale ukázal i na mnoho problémů, kterými si bude muset komunitní bydlení v Česku projít. Ty lze zjednodušeně popsat slovem nedůvěra,“ uzavírá Blažek.

Zdroj: Zprávy z MUNI