Zatančete si salsu pro dobrou věc

9. 2. 2015 | Stojí za přečtení

Tělocvična na koleji Švehlova v Praze třikrát týdně ožívá tancem. Desítky studentů a dalších lidí se tu pod vedením dvojice trenérů ze studentské organizace Salsa4Water učí tančit salsu, zouk nebo bachatu. Vstupné stojí 50 korun pro studenty, 70 korun pro nestudenty – a výtěžek jde na organizaci WaterAid, která lidem v Africe staví studny a zajišťuje dostupnou pitnou vodu. Salsa4Water, kterou kromě Česka najdete také ve Velké Británii, Švédsku, Dánsku, Francii a Kuvajtu, už organizaci poslala přes 63 tisíc britských liber.

Když otevřete velké dřevěné dveře vedoucí do prostor Univerzity Karlovy z ulice Křížkovského, přivítá vás některý z organizátorů Salsa4Water a poradí vám, kudy do tělocvičny. Vyjdete do prvního patra, zahnete vlevo a jste tam. Atmosféra je už od začátku příjemná, všichni se usmívají, tykají si a před zrcadlem procvičují kroky nebo protahují končetiny. Krátce před 18. hodinou, kdy lekce začíná, je v sále zhruba dvacítka tanečníků.

„Kdo je tu dneska poprvé?“, ptá se přítomných Štěpán, který se svou partnerkou předcvičuje bachatu. Několik tanečnic a tanečníků nesměle zvedá ruku. Není se ale čeho bát, začíná se pěkně od začátku. Procvičit kroky, ruce, pohyb boků, pak už složitější otočky… přibližně za půl hodiny jsou i ti nejméně zkušení připravení tančit v páru. Dam je dnes o něco víc než pánů. Ptám se Štěpána, jestli je to tak pokaždé. „Vůbec ne, jak kdy. Jednou se dokonce stalo, že přišlo jenom šest kluků a žádná holka.“

Ve druhé polovině lekce se tedy tančí ve dvojicích, kdo zrovna nemá partnera, cvičí si kroky sám. Jednou z nezadaných slečen je i Catalina, která bachatu tančí prvně. „Je to hezké, ale jsem vyděšená. Přijde mi to strašně komplikované, člověk musí kontrolovat hrozně moc věcí najednou – tělo, ruce, nohy, boky, k tomu ještě správně držet partnera. Je toho prostě hodně.“ Catalina na hodinu přišla se svými kamarády. Od přátel se o projektu dozvěděla i Andrea, která je teď v organizačním týmu a má na starost PR. „Jsem tady přesně rok, dovedl mě sem kamarád. V týmu nás je asi deset, dvanáct. Někteří z nás předtančují, jiní dělají další aktivity potřebné k tomu, aby projekt fungoval.“ Kdo netančí, se tak stará třeba o internetové stránky, Facebook nebo propagaci projektu.

Zatímco si povídáme, začíná se tělocvična plnit dalšími lidmi. Hned jak skončí lekce začátečníků bachaty, přichází na řadu začátečnická salsa. Po posledním tanci bachaty se ptám lektora Štěpána, jak dlouho už předtančuje. „V Salsa4Water asi rok. Nejdřív jsem učil pravidelně salsu, teď už chodím jen na bachatu.“ Salsu tančí dlouhé roky, kromě Salsa4Water ji vyučuje i soukromě. Salsa4Water je podle něj oblíbená hlavně u studentů, a to i těch zahraničních. Má pravdu, anglicky tu na vás promluví přibližně každý čtvrtý člověk. Na projektu má Štěpán kromě myšlenky samotné nejradši i prostředí. „Přijde mi geniální, že je možné přispět na dobrou věc něčím, co tě baví. No a lidi mě hrozně nabíjí energií.“

Není se proto čemu divit, když se organizátoři s návštěvníky každý týden po lekci vydávají do salsa klubu, kde v tanci pokračují. Andrea říká, že večerní akce mají úspěch. „Je to hned potom, co si lidi ten tanec procvičí, takže se pak tolik nestydí a můžou se během večera ještě zlepšit.“