Rozhovor se studentem radiologické fyziky

Co obnáší obor Radiologická fyzika? Stručně řečeno, zahrnuje kontrolu správného chodu přístrojů, které jsou na radioterapii, v diagnostice (CT, rentgeny) a v nukleární medicíně (ta vypadá tak, že se do těla aplikuje radiofarmakum, pak se člověk položí na stůl a tam snímají, kudy to radiofarmakum z člověka září).

Jak je obor náročný? První dva roky studia jsme se věnovali pouze matematice a fyzice. To bylo hodně intenzivní, škola byla od rána do večera. Poté, co jsme přešli na konkrétní zaměření, se to trošku uvolnilo. Velmi se změnila povaha výuky – první dva roky byly o tom, pochopit věci, rozumět, počítat, odvodit. Teď byl trochu obrat. De facto musíme taky chápat, ale zároveň se nadrtit dlouhý seznam. A to si myslím, že dost lidí možná trochu odradilo.

Jaký je přibližný poměr počtu lidí, kteří ke studiu nastoupí, a těch, kteří úspěšně dostudují? V prváku nastupovalo přibližně 600 lidí, po druháku vstupovalo do zaměření cca 100 lidí. Na mém zaměření nás zbylo asi 8 (což je proporciální).

Jaké jsou následné možnosti uplatnění? K uplatnění radiologického fyzika jsou asi tak tři možnosti, možná tři a půl. První je pracovat v nemocnici. Většina nemocnic je bohužel zatím státních, a tomu odpovídají i platy (jsou tabulkové). Nebo, pokud má člověk štěstí, může jít do soukromé nemocnice. Těch je ale jen pár – slyšel jsem, že něco takového existuje, ale nevím o nikom, kdo tam šel. Tam může mít i vyšší plat a dělá to, co studoval. Ještě je tu šance (ale, jak jsem se dozvěděl, dost mizerná) jít k firmám, které tuto techniku dodávají. Včera jsem byl na iKariéře, což je veletrh pracovních příležitostí. Zeptal jsem se, jak to vypadá u Siemens, protože to byla jediná firma na veletrhu, ve které bych měl šanci dělat něco přibližně v oboru. Dozvěděl jsem se, že většina pracovníků tohoto typu je v Německu, že tady na to je pár lidí, a tyto pozice jsou už obsazené. Takže, co se týče těchto firem, je šance hodně mizivá. Tří a půltá možnost je jít dělat někam jinam, něco úplně mimo obor.

Při studiu stíháš zároveň práci v nemocnici. Co je její náplní? Pracuji na částečný úvazek na Bulovce. Mí kolegové, kteří si studium neprodlužovali, tam už nastoupili a dělají to, co jsem popisoval. V současnosti píšu protokol z měření v PHP.

Tvoří informatika podstatnější část studia? Počítač je přece potřeba všude. V prváku jsme brali něco z programování, potom něco ze sítí. Tady se to použije, a myslím, že o tom nikdo nepřemýšlí tak, že by to bylo něco nadstandardního. Prostě to tu člověk potřebuje, používá to denně, takže to je přirozené.

Jaké by bylo tvé vysněné uplatnění po dokončení toho oboru? U mě bylo dost velké zklamání ze změny stylu ve výuce, která nastala při přechodu na specializaci, a dodnes jsem se z něj úplně neprobral. Takže… dokážu si představit, že bych dělal možná i něco jiného, úplně mimo obor. Protože v oboru je uplatnění buď nemocnice, soukromá nemocnice, nebo výrobce, a nic jiného.

Jakou jsi měl o oboru představu, když jsi šel studovat? Byla tam nějaká idea, že to je služba prospěšná pro lidi. Což je, ale zároveň je to spojené ubíjející úředničinou. Budou mě tlačit potřeby – až dostuduju, chtěl bych začít bydlet s přítelkyní. Nejsem si jistý, jestli by se to dalo zvládnout z platu, který by tam byl. Spíš ne.

Studují tento obor i děvčata? No jasně, například na našem zaměření je to půl na půl. Pamatuju si, že v prváku a ve druháku jich u nás byla asi čtvrtina. Třeba na Fakultě strojní, FEL, tam holky jsou ojedinělým jevem.

Komu bys doporučil, aby šel studovat radiologickou fyziku? Tohle je záludná otázka. Když lidé vystudují střední školu, mají hodně odlišné představy o tom, co se životem, než jaké budou mít za pět let. Když jdou studovat, mnoho z nich má nějaký ideál, co v životě vykoná, někteří sní o Nobelovce a podobných věcech, a pak ten ideál s časem třeba padne. S tím posunem věku chce člověk třeba vycestovat, něco poznat, a potom se usadit. Je to něco, co s věkem přijde. Kdybych měl na tohle rovnou odpovědět, tak k té práci je určitě potřeba myslet, ale bohužel je to práce, která to myšlení do jisté míry ubíjí byrokracií. Je to něco jako poslání, jako třeba učitelství – něco, co vás připraví o nervy. Ale i v učitelství se člověku třeba stane, že ho naplní, když vidí, že děti něco naučil. Tady to naplnění můžeš cítit v tom, že nemocným lidem opravdu pomáháš. Takže – může to být i poslání – pokud potlačíš tu depresi z toho, že máš mizerný plat. Ale, je to něco, co ti lidé po maturitě nevědí.

Jak se nyní tví bývalí spolužáci ze střední školy dívají na to, že jsi radiologický fyzik? Když průměrný nejaderňák potká jaderňáka, zeptá se ho: „Ty děláš v tom Temelíně, že jo? A ty musíš bejt strašně chytrej.“ To jsou pomluvy. Obě dvě. Temelín (čti „jaderné reaktory“) dělá jen nějaké procento lidí na Jaderce. Jsou tady obrovské „bedny“, ale taky jsou tu průměrní lidé. Zažili jsme i takové případy, do nichž by nikdo neřekl, že mohou studovat vysokou školu, a nejspíš ani vyšší odbornou. A drží se – byť studovali třeba devět let.

V čem vidíš přínos vysokoškolského studia? Když na to člověk má a není otrávený ze střední školy, je to dobré už k tomu, že čím víc studuje, tím větší má rozhled. Pokud mu tedy škola má ještě co dát. Může se také stát, že už mu nemá co dát, že je to jen plnění povinností, a už toho má dost (což se některým studentům v posledním ročníku stává). Rozhodně to ale rozšíří obzory. Stalo se mi, že jsem musel čelit obtížnějším situacím, většímu objemu informací, které jsem měl zpracovat, a víc přemýšlet, než tomu bylo na střední škole. A to rozhodně osobnost rozšíří. Je to rozhodně plus. Práce přijde i potom – do důchodu zbývá ještě čtyřicet let, takže práce neuteče. Když na to má člověk nervy a chuť, je studium rozhodně přínosné.

Co ti škola dává do běžného života? To co mi dala, bylo hodně z prvních dvou let. Naučilo mě to, že je nějaký problém, jsem v nějakém presu, a musím se s tím nějak poprat. Myslím, že už asi nikdy nezažiju zkoušku, která trvá 12 hodin. Začali jsme v 8:OO, odešel jsem ve 20:00. Ze zkušeností, myslím, to přináší výdrž :-D. A naučil jsem se přemýšlet nad věcmi trochu jinak.