Rozhovor s ministrem školství

Proč jsou podle Vás státní maturity důležité? Považujete aktuálně zavedení státních maturit v roce 2010 za reálné? Určitě. Nemáme jinou možnost, další odklady si už prostě nemůžeme dovolit. Na státní maturitě se pracuje vlastně už od roku 1997, v různou dobu měly různé představy (jednoúrovňová vs. dvouúrovňová atd.), do školského zákona z roku 2004 byla nakonec prosazena ta méně šťastná varianta. Předložím „maturitní“ novelu školského zákona, která nedostatky napraví. V té podobě, jak ji navrhuji, bude prospěšná a bezpečná. To druhé adjektivum má svůj význam, vzpomeňme si, co se dělo kolem testů v uplynulých dvou letech.

Myslíte si, že by státní maturity v jejich aktuálně plánované podobě mohly nahradit přijímací zkoušky na vysoké školy? Na některých vysokých školách určitě ano, ale nestane se to hned. Mým hlavním cílem každopádně je zajistit maturitám kvalitativní úroveň a vrátit jim ztracenou prestiž. Jedině tak se stanou nepominutelnou a objektivní informací pro terciární vzdělávací sektor, trh práce i samotné studenty.

Opakovaně jste prohlásil, že během Vašeho funkčního období školné zavedeno nebude. Platí stále tato věta? Jste však osobně zastáncem zavedení školného, řekněme v dlouhodobější perspektivě? Já neměním názory ze dne na den. Programové prohlášení vlády, jejímž jsem členem, hovoří v tomto směru jasně. O odloženém školném a jeho formách diskutujeme, což je naprosto legitimní. Na ministerstvu školství mám zastánce i odpůrce odloženého školného, ale ta diskuze neprobíhá ideologicky. Myslím, že všichni se shodujeme na tom, že je potřebné a nevyhnutelné dostat do terciárního vzdělávání soukromé peníze. Bez nich se vysoké školství dlouhodobě neobejde. Pro mě platí conditio sine qua non: sociální únosnost. Případné odložené školné, které by rozhodně bylo spoluúčastí na financování vysokých škol až z absolventských příjmů, musí stimulovat rozvoj vysokého školství, musí ho otevřít více zájemcům než dosud. To není paradox, i když to tak na první pohled může vypadat, existují desítky studií na toto téma.

Abych to nějak heslovitě shrnul: rezervy České republiky v počtech vysokoškolsky vzdělaných lidí jsou obecně známé. Cestou k nápravě je větší zapojení privátního financování a podnikové sféry. Odložené školné rozhodně nevylučuji jako jednu z variant, ale musí se dobře zvážit všechna pro a proti, a nastavit celý systém tak, aby nikoho nevylučoval, ale naopak rozšiřoval možnosti studia na VŠ. Podrobnější shrnutí mého postoje k tématu lze nalézt zde: http://www.msmt.cz/…ho-se-nekona. To je článek, který jsme spolu s prof. Petrem Matějů, ředitelem analyticko-koncepčního odboru MŠMT napsali pro Hospodářské noviny.

Vyhovuje Vám systém, jakým je nastaveno udělování ubytovacího stipendia? Plánujete nějaké úpravy? Domnívám se, že ten současný systém – ač se původně setkával s nedůvěrou ze strany části vysokoškolských studentů – teď funguje docela dobře. Zásadní úpravu v tuto chvíli nepřipravujeme.

Média opakovaně varují, že klesá počet zájemců o studium prakticky zaměřených a učňovských oborů. Domníváte se, že tento problém skutečně existuje? Pokud ano, jak by se dal změnit? Počet zájemců o tyto obory klesá, protože neposkytují přípravu pro studium na vysoké škole. Naopak neustále roste počet zájemců o studium na gymnáziu. Myslím si ale, že zakládání nových gymnázií není cesta vpřed, i z demografického hlediska. Problém, o kterém mluvíte, samozřejmě existuje. Je částečně řešitelný pomocí kurikulární reformy odborného vzdělávání, která právě probíhá (v jejím rámci se snížil počet oborů o polovinu!), pomocí spolupráce podnikové sféry a odborného školství, kterou je určitě třeba posílit, pomocí státní maturity. Ale proti základním konturám problému: požadavkům pracovního trhu na vzdělanou a flexibilní pracovní sílu, nic moc nezmůžeme.

Co je podle Vašeho názoru aktuálně největším problémem českého školství? Když tu otázku položíte takto, okamžitě mi vytanou na mysli státní maturity, reforma vysokého školství, platy učitelů, další kroky v kurikulární reformě základního a středního školství, odstranění diskriminací a bariér všeho druhu… Já vám na to téma klidně napíšu článek, ale těch problémů je celá řada, jsou velmi složité a je prostě nemožné popsat je pro inteligentní čtenáře vašich stránek takto stručně.

V rozhovoru pro iDnes.cz z ledna 2008 jste řekl: „Musíme dát ředitelům do rukou nástroje, kterými by mladé učitele dokázali motivovat nejen do školství jít, ale hlavně zůstat“. Mohl byste, prosím, tyto nástroje konkretizovat?

To je přece jednoduché – ředitelé musí mít větší možnost ovlivnit výši platů svých učitelů. Kurikulární reforma a odstranění rigidních školních osnov nepochybně zatraktivnily učitelskou profesi, ale nedělejme si iluze – klíč je hlavně v odměňování. Byť samozřejmě nelze pominout, že pedagogická práce je svou náplní velice přitažlivá a zajímavá, jenže to se plně může projevit právě až v okamžiku, kdy je i patřičně ohodnocena.

Jaký je Váš názor na rostoucí počet vysokoškolských studentů ze Slovenska, studujících na českých státních vysokých školách? Zájem Čechů o studium na Slovensku je naopak mizivý. V čem je tento trend pro Českou republiku výhodný? To je přece jasné: v tom, že řada studentů a studentek ze Slovenska zde po ukončení studia zůstane a začne u nás pracovat. Tím České republice vrací kapitál, který do nich investovala. Na druhé straně je pravda, že nepoměr, na který upozorňujete, je důvodem k zamyšlení. Domnívám se ale, že postupující evropská integrace a evropská vzdělávací politika vnese do této oblasti postupem času určitou rovnováhu.

Absolvoval jste politologii a religionistiku na Masarykově univerzitě. Domníváte se, že poznatky nabyté během studia uplatňujete i v pozici ministra školství? (Buďte, prosím, konkrétní.) Určitě mi pomáhá znalost politických a administrativních procesů, ale tu jsem získal i díky svým předchozím pracovním zkušenostem v Bruselu, v Poslanecké sněmovně nebo v neziskových organizacích. Religionistika se mi v politice hodí taky, i když se to nezdá. Jenže zatímco pro vystudovaného politologa je profesionální politika vlastně rozvíjením znalostí a přispívá tak zpětně k hlubšímu pochopení politologie jako oboru, netroufal bych si tvrdit, že se totéž dá říct o mém druhém oboru, religionistice. Znalosti z ní se mi sice hodí, ale nevím, nevím, jestli se stávám díky práci poslance a ministra lepším religionistou. V Evropě a USA je pro práci ve veřejné sféře (a nemám teď na mysli jen aktivní politiku) nejčastějším předpokladem ekonomické, právní nebo politologické vzdělání.

Na našem serveru se dlouhodobě snažíme propagovat vysokoškolské studium. V čem spočívá podle Vašeho názoru největší přínos vysokoškolského studia? Proč by měli mladí lidé pokračovat ve svém vzdělávání? Chtějí-li obstát na trhu práce, měli by studovat co nejdéle, samozřejmě pokud na to mají chuť a schopnosti. My ale u nás řešíme spíše opačný problém – na vysokou školu nejde tolik lidí, kolik bychom si přáli, a necháváme tak talenty ležet ladem. To se musí změnit. Vzdělanostní společnost, kterou chceme vytvořit (nic jiného nám ostatně nezbývá, pokud naším cílem není změnit Českou republiku ve velkou montovnu), vyžaduje mnohem vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, než máme v současnosti. Tlak na vzdělání a kvalifikaci ze strany pracovního trhu je zcela evidentní.